V diskusi o období raného středověku je z archeologického hlediska nadále třeba se vyrovnat s absencí sídel přiřaditelných ke vznikající šlechtě, z historického hlediska je neméně palčivým problémem otázka, co geneze šlechty signalizuje v rámci celospolečenských proměn. Pozorování základního uspořádání vybraných hradních a jiných elitních sídel v západním kulturním prostředí a jejich srovnání s podobou románských kostelů vybavených západní věží z českého území vede k předložení diskusního závěru, že rané české hrady se skrývají v objektech, jež dnes považujeme za výhradně církevní stavby. Výstavba raných hradů (tj. kostelů), jejichž terminologie je odvozena od latinského castellum, doprovázela společenské proměny spočívající v postupném rozpadu archaických příbuzenských společenství – klanů. and In discussions on the early medieval period it is still necessary from an archaeological perspective to deal with the absence of seats attributable to the emerging aristocracy; from a historical perspective, a no less vexing issue is what the genesis of the aristocracy signals as part of society-wide changes. The study of the basic arrangement of selected castles and other elite residences in the western cultural environment and their comparison with the form of Romanesque churches with western towers in Bohemia leads to the conclusion that early Bohemian castles are concealed in structures considered today exclusively as church buildings. The construction of early castles accompanied social transformations involving the gradual dissolution of archaic kinship communities – clans. The author discusses the terminological and semantic connection between the Latin castellum, Czech (Slavic) kostel and also Swedish kastal.
Generations of historians strived (and they still continue to do so) to deduce, what were the property rights of Mstiš to the homestead at the settlement near the Bilin castle and to the newly built Church of Saint Peter in its vicinity. The outcome of the analysis is unconvincing: Cosmas’ text itself does not enable any unambiguous conclusions on the nature of Mstiš’ rights to the homestead and church. It is possible that localities endowed with names derived from the names of castle custodians and other persons from the ranks of the princely retinue indicate one of the manners in which these individuals could gain land ownership. At least in some of the cases, the custodians could proceed to dispose of the property autonomously and bequeath it to an ecclesiastical institution or establish a similar institution themselves. and Tomáš Velímský.
Jedním z hlavních rysů období politické roztříštěnosti, do níž Čínu uvrhl pád dynastie Han roku 220 n. l., byla vzrůstající tendence nomádských etnik zasahovat do záležitostí nástupnických dynastií, jež vyvrcholila ve 4. a 5. století založšením zhruba dvou desítek nehanských státních útvarů na bývalém území říše. Spletité a často nepřehledné dějiny tohoto období jsou v mnoha ohledech svědectvím konfrontace dvou zcela odlišných civilizačních okruhů, odrážejí však i jejich vzájemné ovlivňování. Proměnlivá zahraničněpolitická situace, nezvyklá pro obě strany, kladla velké národy na schopnost přizpůsobit se nových poměrům. A tato potřeba se nevyhnula ani tradičním institucionálním pilířům čínského státu. Příkladem může být systém titulární šlechty a udělování šlechtických titulů kmenovým vládcům nehanských etnických skupin dlouhodobě usazených na území říše. Ačkoli se tato praxe na první pohled zdá být v souladu se zavedeným systémem, charakter i okolnosti udělení těchto titulů se v mnohém liší od šlechtických hodností udělovaných zasloužilým poddaným říše a jsou výrazem specifických potřeb dvora uzavřít strategické spojenectví či získat symbolický kapitál stvrzující jeho legitimitu. Tento článek si klade za cíl objasnit na příkladu dynastie Jin (226-420) praktické a vysoce symbolické využití systému udělování šlechtických hodností jakožto užitečného nástroje diplomacie a zahraniční politiky, který odráží proměny postojů a strategií dvora vůči nomádům ohrožujícím jeho zájmy., The collapse of the central authority after the fall of the Han Dynasty inevitably led to profound transformation of many imperial institutions. The unstable political situation demanded a flexible handing of the traditional systems as well as an ability to redefine crucial institutional concepts relating to imperial authority in order to find new or additional sources of political legitimacy. One of these newly defined institutions was the system of titled nobility. With the growing importance of non-Han ethnic groups, whose military capabilities might make them both valuable allies as well as potentially formidable foes, the court tried hard to win their support through the bestowal of high noble dignities on their leaders. To a certain degree, these bestowals followed well-established Han practice, yet the whole system was much more institutionalized as a means of integrating potentially hostile forces into the realm ruled over by the imperial authority. The article focuses on the Jin Dynasty (266-420 A.D.) and documents the utility and flexibility of the practice, stressing the symbolic meaning of the bestowals as a useful means of diplomacy and legitimitazion, thus mirroring the immediate strategic needs of the court in its power struggle with rival nomadic regimes., Jakub Hrubý., and Obsahuje bibliografii