Humoristické povídky o pražských figurkách 2. pol. 19. stol. - domovnicích, klepnách, pražských Pepících, hostinských, domácích pánech, hejscích, úřednících, podomních obchodnících, cyklistech i studentech. Herrmannovými náměty jsou pražské typy, či jak sám v povídce Čtenáři s nábřeží říká, pražské figurky, jejichž život líčí buď s humoristickým nadhledem, nebo se soucitem. V povídkách o lepiči plakátů (Noční apoštol, s. 90), o úřednících na penzi (Čtenáři s nábřeží, s. 105), žebrácích (Strávník od svatého Bartoloměje, s. 213) či o chudém studentu (Pražský bratr, s. 237) soucítí s těmito drobnými Pražany. Naproti tomu pány domácí, domovníky, domovnice, hejsky a pasáky zvané "pražští Pepíci" (Těžká váha, s.32), marnotratné dcerky a synky bohatých měšťanů či kávárenské povaleče kritizuje s vtipným humorem. Povídky jsou psané svěží, dodnes srozumitelnou hovorovou češtinou a přináší doklady pražských slangů (pražských Pepíků v Těžská váha, s. 32; slovo "čupr", odpovídající dnešnímu "supr", v Čupr, s. 219). Historika cyklistiky potěší povídka Pražský centaur (s. 84). Většina povídek vycházela v Herrmannově časopise Švanda dudák, jejž ilustroval Viktor Oliva. Jemu je věnována povídka Oběť svého povolání (s.231).
Český překlad libreta k ruskému národnímu hudebnímu dramatu, jehož první verze vznikla v letech 1868-9. Děj se odehrává Rusku a Polsku v letech 1598-1605. Bojar Boris Godunov zažívá po svém zvolení carem těžké chvíle. Bojuje se svým svědomím kvůli vraždě careviče Dimitrije, s proticarskými aktivitami sousedních říší i římské církve a se starostmi o osud Rusi. Navíc se objevuje mladý mnich Grigorij, vydávající se za Dimitrije, a nárokuje si carský trůn.Teprve 2. verze, která vznikla přepracováním některých částí v letech 1871-2, byla zkušebně uvedena (3 scény) 17.2.1873. Úspěšná premiéra celé opery se odehrála 8.2.1874 v Mariinském divadle v Petrohradu, dirigoval ji Eduard F. Nápravník. Česky byla opera provedena poprvé 25.11.1910 v ND Praze v tomto překladu R. Zamrzly.