The first enlargement of the North Atlantic Treaty Organization. The United States of America and its role in the process of the accession of Greece and Turkey to the NATO.
Řecko se k 1. lednu 2014 již popáté od roku 1981, kdy přistoupilo k tehdejšímu Evropskému hospodářskému společenství, ujalo předsednictví v Radě Evropské unie. Předsednictví se ponese v duchu úsporných opatření v návaznosti na recesi, ve které se tento středomořský stát již šest let nachází. Náklady nemají překročit 50 milionů eur, což mj. znamená, že se využijí pouze stávající lidské zdroje, nebudou se rozdávat propagační předměty s logem předsednictví ani hradit ubytování ministrům na neformálních zasedáních v zemi. Při přípravách muselo Řecko zohlednit, že se v květnu 2014 uskuteční volby do Evropského parlamentu, a tudíž bude legislativní proces na několik měsíců pozastaven. and Anna Vosečková.
Autor v tomto recenzním článku představuje a porovnává tři publikace věnované uprchlickému exodu ze severního Řecka do zemí sovětského bloku v důsledku řecké občanské války v letech 1946 až 1949. Zatímco anglojazyčná kniha se soustředí na tehdejší evakuaci dětí z oblastí ohrožených válkou a má ambici zmapovat tyto události v jejich celkovém rozsahu, obě české práce se omezují na popis vln řecké dětské i dospělé imigrace do Československa a pozdějšího života uprchlíků v hostitelské zemi. Dvě prvně uvedené publikace bohatě využívají jako pramen výpovědi pamětníků, přičemž anglojazyčná publikace je pokročilejší v aplikaci nejnovějších metod orální historie a teoreticky přínosnější, nicméně česká kolektivní publikace zdařile plní záměr poskytnout dílčí, ale plastické sondy do problematiky. Samostatná práce Konstantinose Tsivose je od obou svým zaměřením i metodou značně odlišná, jedná se o faktograficky založenou historickou studii s výrazným podtextem sociálních dějin, která nepracuje s prameny orální historie., The author of this review compares and contrasts three publications on the exodus of refugees from northern Greece to the countries of the Soviet bloc in consequence of the Greek Civil War, from 1946 to 1949. Whereas the Danforth and van Boeschoten publication concentrates on the children evacuated from areas threatened by war at that time, and seeks to chart out these events to their full extent, the two Czech works limit themselves to a consideration of the wave of Greek children and adult refugees to Czechoslovak and their later life in the host country. The first two publications make extensive use of the recollections of eyewitnesses, though the publication by Danforth and van Boeschoten is more advanced in the application of the latest methods of oral history and is theoretically more useful. Nevertheless, the essay collection by Kateřina Králová, Konstantinos Tsivos, and others, whose title translates as ‘We have no tears left to cry: Greek refugees in Czechoslovakia’, achieves its aim of providing a vivid, if incomplete, picture of research on the topic. Both in its aims and in its methods the work authored by Tsivos alone is markedly different from the other two books under review. It is a historical study based on fact with a distinctive undercurrent of social history, and ignoring oral-history sources., [autor recenze] Dalibor Vácha., and Obsahuje bibliografii
The Year 1968 on the Pages of the Newspaper Agonistis: The Party Crisis and the Prague Spring as Seen by the Greek Political Emigrants in Czechoslovakia.