Hořce a hořečky patří dnes mezi vzácné a ohrožené druhy květeny České republiky. V prvním díle nového seriálu je uveden přehled všech hořečků zaznamenaných na našem území a podána stručná informace o jejich životní strategii, době květu a počtu doložených historických a stávajících lokalit. Pro veškeré snahy o záchranu populací středoevropských hořečků je důležitá podrobná znalost jejich životního cyklu. Ten je v současné době nejlépe prostudován a bohatě fotograficky ilustrován pro dvouleté na podzim kvetoucí hořečky., Gentiana and Gentianella species are rare and endangered species of flora in the Czech Republic. The list of all Gentianella species occurring in our country together with brief information about their life strategies, flowering time and the number of documented historical and current sites are published in the first part of this series. Detailed knowledge of the life cycle is crucial for species protection. Currently the most studied and extensively photographed life cycle is known for the biennial autumnal Gentianella species., and Jiří Brabec.
Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) se vyskytuje v mírném pásu Evropy a jeho areál zasahuje až do oblasti jihozápadní Sibiře. Ve střední Evropě najdeme hořepník na nehnojených, střídavě vlhkých bezkolencových loukách a extenzivních pastvinách. V ČR i řadě okolních zemí je hořec hořepník považován za vzácný a ohrožený druh, a to přestože jde o vytrvalý, dlouhověký druh, který produkuje velký počet semen. Podobně jako řada dalších druhů se stal obětí odvodnění a radikálních změn ve způsobu obhospodařování krajiny. Pro zachování životaschopné populace hořce hořepníku je hlavní klíčení a přežívání semenáčků, které úspěšně probíhá pouze na ploškách s obnaženým půdním povrchem (gaps). Optimálně načasované kosení, pastva či nejlépe jejich kombinace jsou vhodným managementem hořepníkových lokalit a nadějí i pro kriticky ohroženého modráska hořcového (Phengaris alcon, dříve Maculinea alcon). Tento druh využívá hořce hořepníky u nás coby hlavní živnou rostlinu a dostatečně početná populace hořepníku je považována za jednu z hlavních podmínek výskytu modráska., Gentiana pneumonanthe occurs in the temperate zone of Europe, with its range extending to southwest Siberia. In central Europe, the species grows in oligotrophic wet meadows (Molinion) and extensive pastures. Plants are perennial, long-lived and produce many seeds. It is a rare and endangered species of the Czech flora and floras of many neighbouring countries; drainage of its sites and abandonment of traditional management practices are the major threats. Germination and seedling survival (the crucial phases of the species life cycle) are successful only in gaps with bare soil. Proper timing of mowing and grazing, or preferably their combination, are necessary for effective species conservation. They also give a chance to the Blue Alcon (Phengaris alcon, formerly Maculinea alcon), a monophagous butterfly feeding on Marsh Gentian. The Blue Alcon usually occurs only in large populations of its food-plant., Zdenka Křenová., and Obsahuje seznam literatury
Poslední díl seriálu seznamuje se dvěma opravdu blankytně modrými hořci. Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) má těžiště rozšíření v prostoru střední Evropy, Alp a Balkánu. Nedávné studie potvrzují, že jde o vytrvalý, relativně krátkověký druh. Pozoruhodná je jeho schopnost vegetativního rozrůstání z adventivních pupenů. Ty dávají vzniknout novým nadzemním lodyhám, které jsou neodlišitelné od samostatných oddělených rostlin. Experimentální studie ukazují, že je velmi obtížné stanovit optimální obhospodařování jeho lokalit. Seč v tradičních termínech (červen) výrazně ničí jeho lodyhy. Stejně tak je druh náchylný na zarůstání lokalit křovinami a nedostatek prostoru (mezer v porostu, tzv. gapů) ke klíčení. Hořec křížatý (Gentiana crutiata) roste roztroušeně téměř v celé Evropě a západní Asii. Jde o vytrvalý druh. Jeho dlouhodobé přežívání na lokalitě je však závislé zamezení zarůstání a možnosti vyklíčení semen na obnažených, disturbovaných plochách. Často roste, obdobně jako další druhy hořců a hořečků, na místech, kde byla disturbance prováděná pasenými zvířaty nahrazena aktivitami moderního člověka (jízda na koních, motorkách, čtyřkolkách, též ve vojenských újezdech na dopadových plochách či tzv. tankodromech). Hořce a hořečky jsou přírodním a kulturním dědictvím naší krajiny. Cílem seriálu bylo ukázat, že jako takové má smysl jejich biotopy chránit a obhospodařovat., The last part of our series introduces two species. The Fringed Gentian (Gentianopsis ciliata) occurs in Central Europe, in the Alps and in the Balkans. It is a perennial but relatively short-lived species, remarkable for vegetative propagation from adventitious buds. Tailoring management of its sites is very difficult – traditional mowing in June destroys many of the stems, but the inhibition of succession and the creation of gaps are essential for successful propagation of the species. The perennial species Cross Gentian (Gentiana cruciata), scattered across Europe and western Asia, occurs in places where traditional disturbances by grazing animals are often replaced by human leisure activities or military training. The inhibition of shrub succession and small-scale soil disturbances are essential for survival of this species. The main aim of our series was to justify the protection of Gentians and suggest appropriate management of their habitats., and Zdenka Křenová, Jiří Brabec.
Článek přináší informace o netýkavce žláznaté (Impatiens glandulifera, syn. I. roylei), jedné z nejznámějších zavlečených invazních rostlin na našem území. Nabízíme podrobnější pohled na její biologické vlastnosti, základní informace, jak se k nám tento druh dostal, a pokusíme se vysvětlit, proč se na našem území tak úspěšně šíří. Nastíníme i výhled dalšího možného vývoje., We provide information on the origin, biological characteristics and distribution pathways of the Himalayan Balsam (I. glandulifera, syn. I. roylei), one of the well-known alien invasive plants in the Czech Republic (Central Europe). We also explain the mechanisms behind the successful spread of the species and sketch its future development., and Hana Skálová, Jan Čuda.
Společenstva mravenců většinou reagují na změny jejich biotopů méně výrazně než společenstva jiných organismů. V biotopech měnících se pozvolněji (např. neobhospodařované louky) se zpravidla dlouho zachovává původní druhová skladba myrmekofauny, zatímco výměna druhů z jiných skupin (rostlin i většiny bezobratlých) je mnohem rychlejší. Podobně na člověkem výrazně pozměněných lokalitách typu výsypek, odkališť nebo pískoven společenstvo mravenců velmi často sestává pouze z několika běžných druhů, zatímco mezi ostatními organismy se obyčejně najde řada druhů z Červené knihy. Mezi příčiny těchto rozdílů patří zejména značná schopnost mravenců regulovat podmínky panující v hnízdě, jejich agresivita a způsob šíření. Nově vzniklou lokalitu nejrychleji osídlí druhy mravenců běžné v okolí, kdežto obecně vzácnější specialisté mají zpoždění a již existující kolonie dříve příchozích je na lokalitu nepustí. Na druhou stranu z výskytu kolonií druhů na místech pro ně nevhodných může ukazovat, že na těchto lokalitách panovaly v uplynulých letech podmínky odlišné., Ant assemblages are usually less affected by environmental alteration than other organisms. They persist without obvious changes in slowly changing habitats (e.g. unmanaged meadows) much longer than assemblages of plants or most invertebrates. Similarly, communities of ants consist of several common species in anthropogenic habitats (spoil dumps, coal ash settling basins or sandpits) whereas assemblages of other organisms usually contain some rare and endangered species. The ability of ants to regulate environmental conditions in nests, their agressivity and mode of dispersion play an important role in this respect. A new locality is often first colonised by common ant species. The occurrence of colonies of certain species in habitats with suboptimal conditions can indicate the past changes of local environmental conditions., and Pavel Pech.
Výskyt mihule ukrajinské (Eudontomyzon mariae) byl znám na území České republiky po více než 40 let pouze z Račího potoka (povodí řeky Moravy) na severní Moravě. Od roku 1994 až do současnosti byla tamější populace dlouhodobě monitorována odlovy elektrickým agregátem. Počet evidovaných larev se ve sledovaném období pohyboval mezi 16 (1988) a 325 (2006) jedinci v přepočtu na jeden hektar. Synergické působení několika faktorů (přítomnost neprostupných migračních bariér, nestabilita naplavených jemných sedimentů, výskyt četných větších pstruhů) vedlo ke snížení její početnosti. Revitalizační opatření v toku během letech 2003-06 se ukázala být nedostatečná a nevedla k očekávanému zvýšení početnosti populace. Poslední průzkum v roce 2013 již nepotvrdil žádné exempláře mihule ukrajinské ve zkoumaném úseku potoka, v současné době je zde tedy pod hranicí zjistitelnost., The only population of Eudontomyzon mariae in the Czech Republic is known (for over 40 years) from the Račí potok brook in Northern Moravia. Since 1994, this population has been monitored. Numbers of larvae captured using electrofishing constantly indicated that the population is at the verge of extinction. The synergic influence of impermeable migration barriers, instability of sediments and numerous bigger trouts (Salmo trutta) has led to a reduction in the number of specimens. The revitalisation measures (2003-06) appeared to be insufficient for the anticipated population development. In 2013 no specimens were confirmed in the examined section of brook. The species can be classified as missing (i. e. below the detection threshold)., and Lubomír Hanel, Stanislav Lusk.
Škeblička plochá (Pseudanodonta complanata), dříve škeble plochá, se v České republice vždy považovala za vzácného a především řídce se vyskytujícího mlže, a to i v tocích málo ovlivněných člověkem. V současnosti je znám výskyt škebličky v povodí Dunaje z Dyje a z Moravy těsně nad ústím Dyje, ojedinělý nález pochází i z Malé Bečvy. V povodí Odry byla zaznamenána pouze z vlastní Odry. V povodí Labe je výskyt častější a lze ji stále nalézt v již zmiňované Orlici, Lužnici a Nežárce, dolní Otavě, dolním toku Berounky, Úhlavy, Radbuzy, z Ohře na dolním toku pod Terezínem nebo v Sázavě. Výskyt byl potvrzen i na několika místech ve Vltavě v Praze a níže po proudu. Největším překvapením však byl nález početné populace ve Vltavě v Praze v r. 2007 a 2009 při snížení hladiny, které provedlo Povodí Vltavy. Odhadovaný počet jedinců škebličky ve Vltavě v Praze činil 150 000 (Douda a kol. v tisku)., The Depressed River Mussel (Pseudanodonta complanata) has always been considered in the Czech Republic to be a rare inhabitant of larger rivers. First data on its occurrence were provided more than 140 years ago. The species is known from the Dyje and lower Morava (Danube drainage basin), Odra River (Odra drainage basin) and more data exist from the Elbe drainage basin from the rivers Elbe, Vltava, Ohře, Berounka, Úhlava, Radbuza, Lužnice, Nežárka, Otava and Orlice. The largest population with an estimated number of about 150,000 individuals has been found in the Vltava in Prague., and Luboš Beran.
Srážky s velkými savci způsobují škody na vozidle a často i zranění posádky. V rámci České republiky jsme s využitím statistického modelu identifikovali místa, kde opakovaně k těmto kolizím dochází. Hlavním cílem studie však bylo vyhodnotit mortalitu drobných obratlovců na těchto úsecích, která není nikde evidována. Zjistili jsme, že úmrtnost drobných obratlovců souvisí především s typem biotopu. Nejvíce kadaverů bylo nalezeno na rozhraní lesa a pole, přestože zde byla ze sledovaných úseků nejnižší intenzita dopravy., Collisions with large mammals cause damage to the vehicles and frequent injuries to the occupants. By using a statistical model we identified clusters of traffic accidents with animals on the Czech road network. However, the main aim of our study was field monitoring of the mortality of small vertebrates, which are usually not mentioned in police databases. The major parameter that influences the mortality of small vertebrates was the type of habitat in the surrounding area. Most carcasses were found in the ecotone (field – forest), despite the lowest traffic intensity recorded there., and Tomáš Bartonička ... [et al.].