Vděčným tématem pro experimentální úlohy fyzikálních olympiád jsou různé polovodičové prvky. Článek představuje dvě experimentální úlohy zadané na mezinárodních fyzikálních olympiádách v 70. letech minulého století. Na závěr je uvedena pro srovnání experimentální úloha domácího kola FO na Slovensku ze školního roku 2009/2010., Jan Kříž, Filip Studnička, Ľubomír Konrád, Bohumil Vybíral., and Obsahuje bibliografii
Pojem polymorfismus, resp. polymorfie (z řeckého: polys = mnohý, morf = tvar) použil poprvé Mitscherlich [1] v roce 1822. Všiml si, že u některých arzeničnanů a fosforečnanů může jedna sloučenina určitého chemického složení vykrystalovat ve více krystalových tvarech. Dnes polymorfismus definujeme jako možnost molekuly krystalovat ve více krystalových strukturách neboli polymorfech. Pokud se do struktury při krystalizaci zabudují i molekuly solventu (nejčastěji vody), hovoříme o solvátech (hydrátech). Solváty se také označují jako pseudopolymorfy nebo solvatomorfy, ale tyto pojmy se příliš nepoužívají. Pevná forma určité molekuly může být též amorfní a je snahou rozlišovat i mezi několika amorfními formami jedné molekuly - tzv. polyamorfismus [2]. Rozeznáváme dva základní typy polymorfismu: pakovací a konformační. Pakovací polymorfismus znamená, že molekula je rigidní a polymorfy se liší pouze jejím pakováním v krystalové struktuře. Konformační polymorfismus vzniká tehdy, když je molekula flexibilní a tvoří konfomery, které odlišně krystalují. V praxi se setkáváme jak s čistým pakovacím nebo konformačním polymorfismem, tak se smíšenými typy (obr. 1, 2)., Bohumil Kratochvíl., and Obsahuje seznam literatury
Článek seznamuje čtenáře s pohledem středoškolačky účastnící se 20. ročníku Týdne vědy na Jaderce, který proběhl 17. až 22. června 2018 na půdě FJFI ČVUT v Praze i na dalších vysokých školách a výzkumných pracovištích. Týden uvádí zájemce do vysokoškolského a výzkumného prostředí tím, že si sami vyzkouší práci na vědeckém tématu. and Kristýna Pechová.
Optické frekvenční hřebeny z módově synchronizovaných femtosekundových laserů znamenají převrat v měření frekvence světla. V jediném kroku jsou schopny svázat optické frekvence s mikrovlnnými, a poskytují tak dlouho chybějící mechanismus pro optické atomové hodiny. Rozšířením hranic metrologie času a frekvence nám hřebeny umožňují provádět nové testy fundamentálních fyzikálních zákonů. Přesná porovnání optických rezonančních frekvencí atomárního vodíku a jiných atomů s mikrovlnnou frekvencí ceziových atomových hodin stanovují citlivé meze pro možné pomalé změny fundamentálních konstant. Generace vysokých optických harmonických rozšiřuje techniky měření optického hřebenu až do extrémní ultrafialové oblasti, a vstupuje na nová teritoria přesné laserové spektroskopie. Tím, že umožňuje ovládat elektrická pole ultrarychlých laserových impulsů, otevírá metoda frekvenčního hřebenu také cestu k attosekundové technice. V našich laboratořích ve Stanfordu a Garchingu byl vývoj nových přístrojů a technik pro přesnou laserovou spektroskopii dlouho motivován snahou docílit stále větší rozlišení a přesnost měření v optické spektroskopii jednoduchého atomu vodíku, což umožňuje unikátní konfrontaci mezi experimentem a fundamentální teorií. Ve své přednášce chci o těchto dobrodružstvích a vývoji techniky laserového hřebenu vyprávět ze své osobní perspektivy., Theodor W. Hänsch ; přeložil Ivan Gregora., and Obsahuje seznam literatury
Reportáž ze slavnostního setkání autorů vědecké monografie nakladatelství Cambridge Schollars Publishing Subglacial and underground structures detected from recent gravito-topography data J. Klokočníka, J. Kostelského, V. Cílka a A. Bezděka. and Jana Žďárská.
Vývoj rentgenových zdrojů čtvrté generace [vlnová délka =0,1nm; špičkový jas =10 [na] 32 fotonů / s mm2 mrad2 emit. spektr. pásma)] otevřel novou kapitolu výzkumu možného poškození optických prvků navržených k vedení a fokusaci jejich svazků. V článku nejdříve identifikujeme klíčové procesy spojené s interakcí intenzivního rentgenového záření s hmotou. Většina textu je pak věnována přehledu reprezentativních experimentálních výsledků uspořádaných podle Deaconova návrhu (Nucl. Instrum. Meth. Phys., Res. A 250, 283 (1986). Rozlišujeme zde poškození jedním impulsem záření (single-shot damage), při němž hrají klíčovou roli kolektivní a tepelné procesy, a poškození jednotlivými energetickými fotony (single-photon damage), které je spíše netepelného charakteru. Podstatná část novějších výsledků, představených v tomto přehledu, byla dosažena ve spolupráci ČVUT, AV ČR a MFF UK, samozřejmě při zapojení do mezinárodních struktur vytvořených pro výzkum těchto jevů., Libor Juha, Jaroslav Kuba., and Obsahuje seznam literatury