Boj o záchranu jednoho z nejvzácnějších a nejunikátnějších ptačích druhů - Kakapa sovího (Strigops habroptilus) - trvá už několik desítek let. Veškeré snahy dlouhou dobu selhávaly, než vědci odhalili, jak úzce záhadné rozmnožování tohoto druhu souvisí s jeho výživou. Od roku 2000 se tak podařilo populaci více než zdvojnásobit. Za zachráněný však druh bude považován až ve chvíli, kdy dokáže přežít a rozmnožovat se bez pomoci člověka. Záchrana kakapa sovího je běh na dlouhou trať, čím víc ale o jeho biologii víme, tím větší máme naději, že se to podaří., The endeavour to save one of the rarest and most unique species of birds - Kakapo (Strigops habroptilus) - has been going on for decades. All efforts were unsuccessful until the scientists discovered how closely is the reproduction of this species related to its diet. Since the year of 2000 the population has doubled its original. However, the recovery of Kakapo populations is a long process, the species can only be considered salvaged when it is able to reproduce without human assistance., and Petra Tumová.
V uplynulém roce (2012) máme doloženy poznatky o poškozování zateplených budov ptáky v městské části Královo Pole v Brně. Na lokalitě jsme zjistili přítomnost strakapouda velkého (Dendrocopos major), strakapouda malého (D. minor) a žluny zelené (Picus viridis). Půl roku po ukončení rekonstrukčních prací se zájem těchto tří druhů šplhavců soustředil na omítky a obložení pláště domů polystyrenem, především v prostoru těsně pod střešní římsou. Pozornost jsme soustředili na činnost největšího druhu – žluny zelené (rozměry jedince byly 30–33 cm). V článku je podrobně popsán průběh činnosti dlabání dutiny., The European Green Woodpecker (Picus viridis) excavated holes under the eaves of roof of the polystyrene-clad houses. Detailed observation in late autumn revealed a cavity with a two-litre volume hollowed out over five hours., and Marta Heroldová, Jan Zejda.
Základní životní projevy mnoha druhů pavouků jsou stále zahaleny tajemstvím. Donedávna byl jedním z nich i slíďák lesostepní (Arctosa lutetiana, syn. Tricca lutetiana), který badatele překvapil nečekanými vlastnostmi - způsobem lovu počínaje, přes délku svého života a způsobem rozmnožování konče. Slíďák lesostepní je rozšířený prakticky po celé Evropě. Vyskytuje se od jižní Skandinávie po severní Řecko a od Francie po Ural; nenajdeme ho pouze na území Středozemí - nedávno publikovaný nález z Turecka (Bayram a kol. 2007) se zakládal na chybné determinaci, šlo o podobného slíďáka tbiliského (Arctosa tbilisiensis). Přestože tento pavouk žije v Evropě, na území s nejdéle trvajícím arachnologickým výzkumem, dosud se o jeho biologii nevědělo prakticky nic., Arctosa (syn. Tricca) lutetiana is a burrowing nocturnal extra-Mediterranean species of spiders (record from Turkey is a misidentification of A. tbilisiensis). As it preys passively inside its burrow, it has a prolonged life cycle. The mating period is in June. During copulation, males perform unique leg movements. Females spin only one egg sac (ca. 25 eggs) per season, the second egg sac is produced the following year., and Petr Dolejš.
Článek shrnuje nejzajímavější nálezy rybí fauny z paleogenních sedimentů moravské části flyšových Karpat. Je i malou exkurzí do historie výzkumů, která spadá už do poloviny 19. století. Představuje vývoj rybí fauny (žraloci a kostnaté ryby) v rámci menilitového a ždánicko-hustopečského souvrství a její význam z hlediska paleogeografie Západních Karpat., This article summarizes the most interesting records of fish fauna from Palaeogene flysch sediments in the Moravian part of the Carpathians. It is also a small excursion into the history of research dating back to the mid-19th century. I present the evolution of fish fauna (sharks and bony fish) within Menilitic and Ždánice-Hustopeče formations and its importance in the palaeogeography of the Western Carpathians., Růžena Gregorová., and Obsahuje seznam literatury
Drtivá většina prací, které se zabývají UV-reflektancí u motýlů, je věnována jejímu významu v pohlavním rozmnožování. Existuje jen několik studií, které se zabývají vlivem různých ekologických faktorů na UV-reflektantní kresby. Tento článek je v první řadě souhrnem různých hypotéz o tom, jak může prostředí ovlivňovat variabilitu v tvaroprostoru těchto vzorů či intenzitě UV-reflektance. Text je doplněný o výsledky vlastního výzkumu této problematiky na příkladu žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni)., The majority of studies on the subject of UV-reflectance of butterflies is primarily concerned with sexual selection. The article gives a summary of various hypotheses about the matter in which particular environmental factors influence the morphospace of UV-patterns and the intensity of UV-reflectance, together with the results of my own research on the Common Brimstone (Gonepteryx rhamni)., and Pavel Pecháček.