Podle recenzenta si publikace slovenského vojenského historika zaslouží vysoce ocenit jako jedinečná encyklopedie, která zpracovává biografické profily všech více než tisíce československých generálů, kteří byli do této funkce jmenováni v letech 1918 až 1992. Stěžejní částí publikace je vlastní biografický slovník, jejž uvádí rozsáhlá úvodní studie a doplňují početné přílohy, jež formou statistických přehledů, schémat a grafů poskytují množství dalších informací (například o počtu generálů vězněných, popravených a zemřelých v internačních zařízeních nacistického a komunistického režimu). and [autor recenze] Pavel Kreisinger.
Recenzentka porovnává biografie dvou kosmopolitních českých intelektuálů, kteří působili také jako spolupracovníci komunistických tajných služeb: spisovatele Jiřího Muchy (1915-1991), syna známého malíře Alfonse Muchy, který byl v padesátých letech v Československu čtyři roky vězněn a značnou část života prožil ve Francii, a novináře Otto Katze (1895-1952), který pod jménem André Simone působil jako propagátor komunistického hnutí v meziválečné Evropě a válečných Spojených státech a Mexiku, po válce se vrátil do Československa jako funkcionář komunistického tisku a nakonec byl popraven v politickém procesu s generálním tajemníkem Ústředního výboru KSČ Rudolfem Slánským. Oba autoři nejsou profesionální historici, ale publicisté; zatímco Jonathan Miles se pokusil na základě rozsáhlých archivních materiálů vypsat příběh Katze objektivně, Charles Laurence vylíčil Muchův příběh ze subjektivního hlediska a s osobním zaujetím jako součást komplikované rodinné historie. Přesvědčivěji se svého záměru podle recenzentky zhostil Laurence, také díky působivému literárnímu ztvárnění; naproti tomu Miles zůstal v zajetí pramenů s jejich zdánlivou objektivitou a nedokázal dostatečně zohlednit historický kontext. and [autor recenze] Doubravka Olšáková.
Kniha Igora Lukeše Československo nad propastí: Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948 (Praha, Prostor 2014) přichází podle autora s řadou nových poznatků a postřehů, ocenění zaslouží především zmapování činnosti amerických tajných služeb v poválečném Československu, založené z velké části na nevyužitých pramenech. Diskutabilní je však Lukešova teze, že poválečné Československo bylo pro Američany zkušební laboratoří budoucího evropského vývoje a hrálo v tom smyslu pro ně klíčovou roli. Jestliže to mohlo platit v roce 1945, se zhoršováním mezinárodní situace jejich zájem o Československo rychle klesal a o dva roky později už věnovali prioritní pozornost jiným evropským zemím. Autor se dále věnuje tématu americké veřejné diplomacie a propagandy v poválečném Československu, které administrativa Spojených států přes naléhání velvyslance Laurence A. Steinhradta velmi podcenila a jež Lukeš ve své práci zcela pominul. Nelze tak přiřknout veškerou zodpovědnost za americký přístup právě Steinhardtovi, jak činí Lukeš., Igor Lukeš’s On the Edge of the Cold War: American Diplomats and Spies in Postwar Prague (2012), published in Czech as Československo nad propastí: Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948 (Prague: Prostor, 2014), offers, according to the reviewer, a number of fresh observations and new pieces of information, and it merits praise mainly for charting out the activity of the US secret services in post-war Czechoslovakia, which the author has achieved using largely hitherto unused sources. Nevertheless, Lukeš’s claim that for the Americans post-war Czechoslovakia was a laboratory of future European developments, playing a key role for them in that sense, is highly debatable. Though that may have been true in 1945, their interest in Czechoslovakia rapidly waned with the worsening international situation, and two years later their attention was primarily turned to other European countries. The author also considers American public diplomacy and propaganda in post-war Czechoslovakia, which the US Administration, despite the urgings of Ambassador Laurence A. Steinhardt, greatly underestimated, something Lukeš has completely ignored in this work. It is therefore unfair of Lukeš to assign all of the blame for the American approach to Steinhardt., and Jan Koura.
V tomto příspěvku seznamuje Jan Randák s šestým ročníkem Letní školy soudobých dějin, který byl jako tradičně určen v prvé řadě učitelům druhých stupňů základních škol a vyučujícím na středních školách. Ve dnech 24. až 26. června 2013 jej v Praze uspořádalo Středisko společných činností Akademie věd ČR spolu s Ústavem českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. and Jan Randák.
Kniha slovenského historika podle recenzenta jako první přináší systematicky a podrobně zpracovanou analýzu slovenské otázky v myšlení osobností politické a kulturní scény Slovenska v meziválečném období, zároveň nabízí také zajímavý vhled do tehdejšího utváření česko-slovenských vztahů. V zásadě pozitivistická metoda zpracování historické látky se u autora spojuje s komplexním přístupem k tématu a pragmatickým pochopením pro možnosti, ambice a iluze historických aktérů. Výsledkem je poutavý příběh, jenž pomáhá lépe porozumět argumentům slovenských autonomistů, politických stran a elit v čase první republiky, kterou jsme stále zvyklí vnímat víceméně českýma očima. and [autor recenze] Marek Šmíd.
Kniha Dvacet let samostatného Chorvatska uznávaného chorvatského historika středověkých a v poslední době i nejnovějších národních dějin, který působil i jako předseda první nekomunistické strany v Chorvatsku před rozpadem federativní Jugoslávie, je pozoruhodná svou snahou o vědecký, politicky nezatížený přístup. Tím se podle recenzenta odlišuje od většiny tamní historické produkce, navíc je napsaná čtivým a kultivovaným jazykem. Přesto se výklad neodpoutal od nacionálních stereotypů, jeho kritika míří hlavně na režim Franjo Tudjmana a také trpí vážnými tematickými a časovými disproporcemi. and [autor recenze] Jan Pelikán.
Autor formou rešerší seznamuje s nejzajímavějšími příspěvky roku 2012 k soudobým dějinám v polských historických časopisech Dzieje Najnowsze, Wiadomości Historyczne, Pamięć.pl: Biuletyn IPN, Zeszyty Historyczne WiN, Przegląd Zachodni, Przegląd Historyczny, Kwartalnik Historyczny, Studia Historyczne a Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka. and Jaroslav Vaculík.
V rešeršním přehledu článků o soudobých dějinách v polských historických časopisech za rok 2013 věnuje autor nejpodrobnější pozornost čtvrtletníku Historického ústavu Polské akademie věd ve Varšavě Dzieje Najnowsze, který je ústředním periodikem na poli soudobých dějin v Polsku. Dále se soustředí na měsíčník Pamięć.pl, který vychází jako Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej, a stručněji se pak probírá stránkami časopisů Przegląd Zachodni, Kwartalnik Historyczny, Wiadomości Historyczne, Przegląd Historyczny, Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka a Mówią Wieki., In this survey of contemporary-history articles in Polish periodicals in 2013 the author focus mostly on the quarterly of the History Institute of the Polish Academy of Sciences, Warsaw, Dzieje Najnowsze, the main contemporary-history journal in Poland. He also focuses on the monthly Pamięć.pl, which is published as Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej, and, more briefly, he discusses the periodicals Przegląd Zachodni, Kwartalnik Historyczny, Wiadomości Historyczne, Przegląd Historyczny, Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka, and Mówią Wieki., and Jaroslav Vaculík.