Rokyta 1958#., Wirth 1966#., A closer look at Psyche Revived by Cupid's Kiss, Muséé du Louvre: http://www.louvre.fr/en/node/2359, and V roce 1908 byla na Kynžvart převezena umělecká díla, která měl kancléř Metternich umístěna ve své Vídeňské vile (32 malířských děl, 155 miniatur a 29 mramorových plastik). Mramorová socha, Amor sklánějící se nad Psyché, kopie objednána u Canovi, dodána roku 1822. Canova před vytvořením tohoto díla věnoval mnoho času studiu antických památek za svého pobytu v Neapoli (1787) a vytvořil podle nich řadu studií. Po jeho vytesání z mramoru (1793) dílo vzbudilo obrovský ohlas a vznikla podle něho řada kopií. Původně sousoší pro Malmaison, také druhé pro ruského cara Ermitáž. Sousoší původně v Metternichově vile ve Vídni (Rennweg č. 27), na Kynžvart až 1908, pak krátce na Kozel 1984-1986.
Kresba perem a štětcem (22, 2 x 17, 8-18, 5 cm): Psyche u stojí lůžka spícího Amora a drží na ním ruku s lampou. Oba jsou nazí., Fučíková 1997#, I/284, and Možná přípravná skica pro obraz, ale žádný se nedochoval. Spranger ilustroval tu pasáž z Apuleiových Proměn (Zlatý osel), v níž se Psyché odhodlá prekročit zákaz a posvítit si na svého manžela-věznitele (5, 21-22).
Majolikový talíř (průměr 23 cm): scéna na skalnatém mořském břehu, ke břehu připlouvá ryba, na jejím hřbetě stojí okřídlená dívka (Psýché), drží v rukách vzdutou drapérii. Na břehu nahý Amor (vzdutá drapérie) vystřeluje na Psýché šíp., Přibyl 2006#, 64, č. k. 14., and Zakoupeno v roce 1914 ze sbírky Raffauf-Horcheima. Výjev byl volně inspirován příběhem o Amorovi a Psýché známém z Apuleiova románu Zlatý osel, Venuše žárlila na krásnou Psýché a poslala Amora, aby se za ní pomstil, ale bůh se do Psýché zamiloval.
Nástropní freska: uprostřed říčky říční bůh Numicius (vavřínový věnec, dlouhý bílý vous, plášť) lije vodu z mušle na hlavu polonahého Aenea stojícího ve vodě, za hrdinou na břehu jeho zbroj (přilba, kopí). Nalevo na oblaku Venuše s Amorem, před ní jedna z holubic, která táhla její vůz. Nahoře dva putti s Aeneovým bílým pláštěm. and Mádl 2008#.
Nástropní freska: Pluto (koruna) drží v náručí Preserpinu se zdviženýma rukama a odváží ji na voze s dvouspřežím, jehož uzdu drží nahoře letící Amor. and Mádl 2008#.
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Pískovcová socha stojící na horním konci zábradlí prostředního schodiště, které vede na druhý parter zahrady. Oblečená ženská postava - Venuše, u jejích nohou stojí dítě - Amor, který se drží drapérie matčina oděvu a pravicí ukazuje na ní ukazuje. Venuše má pravou ruku na temeni jeho hlavy., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Autorství a datace sousoší není jednoznačně určeno. Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Tato plastika zachycuje vztah mezi zlobivým dítětem a matkou, která se na něho hněvá a peskuje ho. Existuje řada zobrazení připomínajících událost, kdy Amor způsobil své matce utrpení z lásky a matka se proto na něho zlobí. Venuše se jednou při hře se svým synem poranila o jeho šíp. Zlobila se na něho, odstrčila jej, ale ještě než se rána zahojila, spatřila Adonise, do kterého se ihned díky zranění Amorovým šípem zamilovala. K tomuto námětu často odkazuje Venuše, která Amora odzbrojuje, bere mu jeho nebezpečnou zbraň. Téma bylo zobrazováno již v antice, ale zejména v období baroka a rokoka bylo ve velké oblibě. Formálně lze odkázat například na kresbu Paola Farinati, Výchova Amorova. Nejedná se o lascivní erotiku (srov. "Amor se chová pohoršlivě: zdvihá matce roucho a prstem jí ukazuje do klína", srov. Kořán 1999, 124). Kupido, patrně i v tomto případě (stejně jako u jiných podobných děl) gestem ruky naráží na ránu, kterou způsobil své matce při hře, jejímž důsledkem byla láska k Adonidovi (srov. např. Carracci). Ostatně socha Adonida stojí v parku vedle Venuše.
Na východní a jihozápadní fasádě budovy zámeckého zahradnictví reliéfy s antikizujícími motivy. Na jihozápadní straně Ganymed, sedí na kameni, za ním orel, na zemi džbán a miska. Proti němu Amor, křídla, na zemi luk a toulec se šípy - hrají v kostky., Samek 1999#, 446-450., and Starší zahradníkův dům byl rekonstruován v roce 1844, 1884-1885. Reliéf je kopií díla B. Thornvaldsena.