Trojkřídlová nárožní budova, třípatrová, vybudovaná jako Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ve dvou nárožních nikách 2. patra jsou umístěny plastiky. Na pravém rohu fasády směrem do náměstí: mladík s věncem vinné révy na hlavě (Bakchus), v pozdvižené levici miska, v pravé ruce vinný hrozen, ze kterého ujídá malý chlapec (Pan) sedící u jeho nohou; nahá dívka, která si přidržuje účes a kolem beder drapérii (Venuše Caelestis). Po levé straně fasády směrem do náměstí: nahá dívka s rukama na prsou a v klíně, u jejích nohou delfín (Venuše Medici); tančící Faun, v obou rukou má kastaněty, pravá noha spočívá na nožní klapačce; obě nároží zdobí ještě mezi okny prvního patra dva shodné oválné reliéfy s figurálním výjevem. Starý muž sedící za chlapcem, který přináší obětiny bustě Athény (alegorie úcty k výtvarnému vzdělání); na druhém reliéfu okřídlený mladík v obou rukou drží vavřínový věnec, věncem v levici věnčí dívku, která drží svitek a bustu, nad mladíkem hvězda (Génius umělecké inspirace); nad vchodem v nástavci kladí dvě ležící postavy žena (Úsvit) a muž (Soumrak). V přízemí na klenácích oken střídavě hlava Medúzy a hlava Jupitera., Vlček 1996, s. 170 - 171., and Architektonické řešení je inspirováno italskými renesančními palácovými stavbami, nicméně účel budovy se odrazil v některých detailech, například velká ateliérová okna a především sochařská výzdoba s připomínkou jmen slavných výtvarných umělců minulosti. Předlohou tří ze čtyř soch jsou antické plastiky: Venuše "Medici" (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 89), Venuše "Caelestis" (Florencie, Uffizi, Haskell-Penny 1984, č.k. 88) a faun; antická plastika tančícího fauna hrajícího na typický hudební nástroj scabellum (nožní klapačka) a kastaněty, byla asi původně částí sousoší s nymfou, kterou hrou vyzýval k tanci (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 39). Socha Bakcha je kopií renesanční plastiky Jacopo Sansovina (mezi 1511 - 1518), který se inspiroval sochou Michelangela (1497), ten se však při tvorbě svého Bakcha inspiroval jako jeden z prvních renesančních sochařů antickými plastikami, které byly umístěny v zahradě Medicejů v Římě (kromě samotného námětu je to například i motiv malého Pana okusujícího tajně hrozen, který drží Bakchus v pravé ruce). Antikou jsou inspirovány i oba reliéfy: motiv učitele a žáka v obětní scéně s Athénou. Alegorie Soumraku a Úsvitu jsou kopiemi Michelangelových soch.
Pískovcová socha Bakcha., Horyna, Neubert 2000#, 41-51., and Sochařskou výzdobu schodiště zahradního průčelí vytvořil Jan Jiří Heermann a jeho synovci Pavel a Zachariáš Heermannové ze Saska.
Dva identické bronzové reliéfy ( 6 x 7, 5 cm) představují hlavu vousatého Bakcha, ve vlasech věnec z listů a hroznů vinné révy., Chlíbec 2006#, 76-77, č. 23-24., and Ve sbírce od r. 1961, pochází ze sbírky E. Filly. Patrně ozdoba nábytku inspirovaná římskými prototypy.
Pohár, malované sklo. Dílo Ignáce Preisslera, malíře skla a porcelánu, činného na východočeském panství hrabat Kolovratů v Kunštátu v Orlických horách, dnešním Orlickém Záhoří., Brožková 2002#,, and Předměty připisované Ignáci Preisslerovi představují jak po stránce stylové, tak námětové mimořádné dílo doby vrcholného baroka. Tyto drobné, avšak velmi luxusní nádoby, zdobené charakteristickým a nezaměnitelným dekorem, plnily již v době svého vzniku funkci vzácných sběratelských předmětů, tzv. kabinetních kusů. Jak vyplývá z historických souvislostí, není naprosto vyloučeno, že jejich ohlas dokonce přesáhl hranice Čech a ovlivnil tvorbu v okolních zemích. Díky nesporné kvalitě se všechny tyto předměty těší již několik desetiletí značné pozornosti odborné i laické veřejnosti. Někteří sběratelé a obchodníci trvají na připsání děl Ignáci Preisslerovi, v jiných případech hovoří o pracích v Preisslerově stylu. Protože hodnocení českých odborníků se od závěrů zahraničních badatelů často liší, pokouší se připravovaná výstava i doprovodný katalog zpochybnit záplavu omylů a zmatených konstrukcí, které se nad tímto exkluzivním tématem v průběhu let nahromadily. Zcela mimořádný soubor těchto děl je ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, jehož základ tvoří od roku 1906 soukromá sbírka Vojtěcha Lanny, jež byla postupně rozšířena prací několika generací dalších sběratelů a pracovníků muzea. Triumf Bakcha.
Tapiserie (318 x 526 cm). Figurální scéna v prostředí zahrady - francouzského parku se záhony a kvetoucí vegetací. V popředí vpravo Merkur, který odevzdává novorozence, Bakcha, dvěma nymfám., Blažková 1975#, č. k. 33., and Tapiserie ze série Historie Bakcha, Bakchovo dětství, je inspirována ústřední kompozicí N. Poussina. kterou převzal Louis van Shoor (1666-1726).
Olej na dřevě (66,4 x 114,3 cm): napravo pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou korunu s hvězdami na hrotech. Před a za skupinou Ariadny a Bakcha jsou zlaté nádoby, napravo ve volné krajině tancující, hrající a pijící muži, ženy a děti (trubka, tamburina, konvice). Na nebi dva Amorové, jeden s pochodní, druhý s holubicí., Zlatohlávek 2009#, s. 165., and Kern převzal kompozici se sedící Ariadnou a vedle ní stojícím Bakchem z obrazu svého učitele Giovanni Battista Pittoniho, který vznikl po roce 1732 (srov. Praha, NG, Bakchus s korunou a Ariadna). Kernův přídavek byla celá pravá polovina obrazu s veselícími se svatebčany, kteří nahradili Pittoniho Fauny, a od svého vzoru se odlišil i v pojetí ústředního výjevu: Bakchus nedrží zlatou korunu, ale její hvězdnou podobu, a Amor držící holubici má toulec, čímž je jeho statut jasně definován. Kernova interpretace Ariadniny koruny, jež není souhvězdím jako na Pittoniho předloze, ale souhvězdím i skutečnou zlatou korunou, je plně v souladu s tím, že Kernovi svatebčané nejsou mýtické postavy, ale lidé. Koruna na Kernově obraze je doslovnou ilustrací z Ovidiova Kalendáře (Aurea per stellas nunc micat illa novem, Ov. fast. 3, 516): v Bakchově ruce se na zlaté koruně rozzářilo souhvězdí, čímž byla svatba povýšena na nanebevzetí. Ariadnina koruna proměněná v souhvězdí Koruny (Corona Borealis) zdůrarazňuje kosmický rozměr svatebního obřadu, což konvenovalo s předpokládaným užitím obrazu při svatebním ceremonielu. Kernova odchylka od vzoru, kterého se jinak v případě zobrazení Bakcha a Ariadny velmi těsně držel, svědčí u úmyslu rozvést ideový program Pittoniho obrazu. Ariadninu zlatou korunu s hvězdami na trnech převzal ze slavné fresky Annibale Carracciho v Palazzo Farnese, který poznal za svého římského pobytu v letech 1738-1741 (není vyloučeno, že v Palazzo Farnese navštěvoval soukromou akademii Sebastiana Concy, srov. Fastenrath-Vinattieri 2000-2001, 285-286).
Dva bronzové odlitky (11 cm), držadlo dveří nebo skříně v podobě poprsí Bakcha (vinná réva) a Bakchantky v plášti sepnutém na levém rameni., Chlíbec 2006#, 192-193, č. 89, obr. s. 193., and Soška pochází ze sbírky Emila Filly. Existuje větší počet replik těchto renesančních držadel, která byla jednoznačně inspirována antickými držadly v podobě poprsí, nejčastěji Silénů, Faunů, nebo Bakcha.