Text reflektuje postavení podniku pro zahraniční obchod (PZO) Artia ve struktuře tuzemských hudebních vydavatelství v období normalizace s cílem přiblížit modus operandi exportně orientované hudebně vydavatelské činnosti v Československu. V porovnání s hudebními vydavatelstvími zaměřenými na domácí trh se Artia odlišovala svou koncepcí ediční i obchodní politiky, u níž ideologický a estetický diktát determinovaný systémem řízení a kontroly kulturní tvorby ustupoval obchodním zájmům Ministerstva zahraničního obchodu. Sledování dynamicky se proměňujícího střetu ideologických a ekonomických zájmů v oblasti kultury je zajímavé zejména v období nastupující normalizace charakteristické zesílenou kontrolou ideologické čistoty uměleckého projevu, a nejen proto je toto téma vhodné pro všechny zájemce o multidisciplinární zkoumání kulturních dějin Československa., The article reflects the position of a foreign trade enterprise called Artia within Czechoslovak music industry. The primary goal is to reveal the modus operandi of the music industry in international trading on the example of Artia. Given its export orientation, Artia was a specific organization dealing more than other Czechoslovak record companies with commercial success instead of ideological and aesthetical issues in its editorial policy. Such an approach was dramatically challenged in the period of „normalization“ (1969-1989) when ideological requirements on record companies were reinforced in the system of management and control of cultural production in Czechoslovakia. Artia, therefore, is a suitable object for exploring the relationship between ideological and commercial aspects of cultural production in Czechoslovakia from a multidisciplinary perspective., Martin Husák., and Obsahuje bibliografii
Autor podle recenzenta zpracoval precizní, faktograficky bohatou a čtivou analýzu politických a diplomatických vztahů mezi Československem a Itáliím ve dvacátých letech minulého století, která je časově vymezena nástupem Mussoliniho fašistů k moci a ukončením smluvně založené spolupráce obou zemí. Tím se mu víceméně podařilo vyplnit jedno „bílé místo“ na mapě mezinárodních vztahů první Československé republiky. Recenzent mimo jiné oceňuje široké využití italských archivních pramenů a kritické hodnocení činů ministra zahraničí Edvarda Beneše, na druhé straně postrádá zachycení hospodářských vztahů mezi Prahou a Římem., Ondřej Houska, the author of the work under review (whose title translates as Prague against Rome: Czechoslovak-Italian Relations, 1922–29), has, according to the reviewer, created a readable work, based on the careful analysis of a great deal of information, about Czechoslovak-Italian political and diplomatic relations in the 1920s, from the coming to power of Mussolini and his Fascists to the breakdown of treaty-based cooperation between the two countries. In this way, he has largely succeeded in filling a gap in our knowledge of the international relations of the first Czechoslovak Republic. The reviewer praises, among other things, Houska’s use of a broad range of Italian archive records and his critical assessment of the actions of the Czechoslovak Minister of Foreign Affairs, Edvard Beneš (1884–1948). He argues, however, that the author has neglected economic relations between Prague and Rome., and [autor recenze] Miroslav Šepták.
Based on available sources and literature, this paper seeks to describe the relatively little-known process of separating the area of the newly-established Czechoslovak Republic from the Austrian-Hungarian currency, which tended towards inflation in 1918. The Finance Minister Alois Rašín flawlessly secured a financial operation which placed the Czechoslovak currency on a solid foundation.