Esejem Jana Janka připomínáme uplynulé 50. výročí slavné „Rede Lecture“ C. P. Snowa nazvané „Dvě kultury“ – přednáška byla násle- dovně publikována pod názvem Dvě kultury a vědecká revoluce (Cambridge: Cambridge University Press 1959) a autor se k ní vrátil a některé z jejich tezí revidoval v knize Dvě kultury a druhý pohled: rozšířená verze dvou kultur a vědecké revoluce (Cambridge: Cambridge University Press 1963). Jakkoli byla Snowova teze o mezeře mezi uměním, literaturou a humanitní vzdělaností na straně jedné a přírodními vědami na straně druhé mnohými zpochybňována a kritizována, představovala a stále představuje (především v anglosaském světě) jeden z nejvýraznějších podnětů pro úvahy o společenském postavení a funkcích vědy a vztazích mezi různými vědními disciplínami. and Jan Janko.
Filozofická analýza procesu idealizácie je rozvíjaná v dvoch nezávislých smeroch. V rámci analytickej filozofie vedy je idealizácia chápaná ako zjednodušenie či deformácia opisu určitého javu či prírodného zákona. V rámci fenomenologickej tradície je idealizácia chápaná ako kvantifikácia určitého fenoménu žitého sveta. Cieľom predkladanej state je obe tieto pojatia idealizácie stručne predstaviť a pokúsiť sa objasniť ich vzájomný vzťah. V závere state je načrtnuté tretie pojatie idealizácie, ktorému zatiaľ v literatúre nebola venovaná pozornosť., The philosophical analysis of the process of idealisation has developed in two independent directions. In the framework of analytical philosophy of science, idealisation is understood as a simplification or deformation of the description of a certain appearance or natural law. In the framework of the phenomenological tradition idealisation is understood as the quantification of a certain phenomenon of the life-world. The aim of this paper is to give an exposition of these two conceptions of idealisation and to attempt to clarify their mutual relation. In conclusion I sketch a third conception of idealisation which has not received attention in the literature., and Ladislav Kvasz.