Sosoší Herkula s Hydrou na zahradním průčelí., Poche, Preiss 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001., and Socha osazena v zahradním průčelí 1746.
Nika s kašnou, v kašně socha vousatého muže, kyj ?, lví kůže, u jeho nohou zvíře, patrně Hydra., Vlček 2000#, 415., and Plastika je určena jako Neptun (Poseidón), atributy však ukazují spíše na Herkula.
Pískovcový reliéf: nalevo malý Herkules zabíjí hada klackem, napravo Herkules bojuje s Hydrou., Vlček 1996#, 185-188., and Herkulův boj s Hydrou byl druhým z jeho slavných činů, o němž psal už Hésiodos ve Zrození bohů (theog. 314-318), kde je také uvedeno, že Hydra byla Junonou předurčena, aby Herkula zabila. Tato okolnost spojuje Herkulův boj s Hydrou s událostí, při níž se vůbec poprvé projevilo jeho hrdinství, totiž zabitím hadů, které na něj Junona poslala v době, kdy byl ještě kojencem. Explicitně obě události spojuje Seneca, když ve hře Šílící Herkules píše, zabitím dvou hadů se malý Herkules připravil na boh s Hydrou (Hercules Furens, 220nn). Braun nezobrazil malého Herkula, jak hady rdousí holýma rukama, což byla konvence v antické literatuře i výtvarném umění, kterou převzali i pozdější evropští umělci. Braunův malý Herkules nesedí, jak by to odpovídalo jeho věku, ale stojí a ubíjí hada klackem. Tato odchylka od zavedené praxe byla zjevně motivována Braunovou snahou provázat dospělého Herkula s Herkulem-dítětem: dítě je zobrazeno jako zrcadlový obraz dospělého hrdiny.
Nástěnná malba. Scéna v krajině, v popředí Herkules, na zemi leží kyj, zápasí s Nemejským lvem. V průhledu vpravo lernská hydra, vlevo nad Herkulem v oblacích Jupiter a personifikace větrů, v oblacích se vznáší Herkules se štítem, na něhož útočí stymfalští ptáci., Samek 2003#,, and Herkules zde splývá se Samsonem (Herkules lva na rozdíl od Samsona uškrtil, nezranitelná kůže zvířete zůstala neporušená a Herkula po jeho vítězství nad lvem chránila). Letící Herkules je personifikací Síly (V. Orlinski-Raidl in: Samek 2003, 94).