O Moirách, třech přadlenách osudu, píše už Homér i Hésiodos (Zrození bohů 217-222), který ve fragmentu známém jako Štít (Aspis) píše, že o délce života rozhoduje Atropos (Neodvratitelná). Mýtus o Parkách Platón rozvedl na konci Ústavy, v pasáži věnované znovuzrození duše. V Bájích připisovaných Hyginovi o délce Meleagrova života rozhodla Atropos, jež v této roli opakovaně vystupuje v básních Publia Papinia Statia.
Kresba (40, 1 x 28, 8 cm): uprostřed symbolů narození a smrti tři předoucí Parky: nalevo mladá Klóthó drží nit s předenem, uprostřed Lachesis s vřetenem a napravo stará Atropos nůžkami ustřihuje nit života., Fučíková 1997#, I/143., Fusenig 2010#, č. 52, s. 176-177., and Předloha ke grafickému listu Aegidia Sadelera, který vydal v roce 1589 Joris Hoefnagel, jenž byl autorem ikonografického programu (srov. Praha, Nicomaxia Vitae). O Parkách srov. Exemplum: Parky (Moiry)
Rytina (44, 3 x 33 cm): uprostřed symbolů narození a smrti tři předoucí Parky: nalevo mladá Klóthó drží nit s předenem, uprostřed Lachesis s vřetenem a napravo stará Atropos nůžkami ustřihuje nit života., Fučíková 1997#, I/338., Fusenig 2010#, č. 52 s. 176-177., and Grafický list podle předlohy Hanse von Aachen (srov. Praha, Curriculum Vitae Christianae), který vydal v roce 1589 Joris Hoefnagel, jenž byl autorem ikonografického programu. O Parkách srov. Exemplum: Parky (Moiry). "Nicomachia" v názvu listu je buď narážka na Aristotelovu Etiku Nikomachovu, nebo na obměna Prudentiova díla Psychomachia (Boj o duši), jež ve formě "Nico machia" znamená "Vítězný boj" o život věčný.