Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Na čtyřech balkonech ve 3 podlaží reliéfy s alegoriemi: Řemesla, Hudba, Věda, Výtvarné umění. Na fasádě průčelí nad okny ve 4 podlaží reliéfní vlys. Souvislý figurální výjev zobrazuje hrající si putti doprovázející různé narážky na vývoj umění. Začíná úsvitem, připomínkou Michelangelovy sochy (Noc), pokračuje architektonickými motivy sloupů a hlavic; busta Athény, kterou putti věnčí připomíná klasické Řecko, vedle ní na podstavci kapitolská vlčice. Romulus a Remus, je připomínkou římského umění, dále umění románské a gotické. V závěru vlysu malý Faun který husím brkem cosi zapisuje do knihy (rozpustilé naznačení historie)., Ráday 1998, s. 311, obr. 182-183., and Typický příklad rozverného ladění zobrazení vážných témat, která představující dovádějící děti - putti.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Na čtyřech balkonech ve 3 podlaží reliéfy s alegoriemi: Řemesla, Hudba, Věda, Výtvarné umění. Na fasádě průčelí nad okny ve 4 podlaží reliéfní vlys. Souvislý figurální výjev zobrazuje hrající si putti doprovázející různé narážky na vývoj umění. Začíná úsvitem, připomínkou Michelangelovy sochy (Noc), pokračuje architektonickými motivy sloupů a hlavic; busta Athény, kterou putti věnčí připomíná klasické Řecko, vedle ní na podstavci kapitolská vlčice. Romulus a Remus, je připomínkou římského umění, dále umění románské a gotické. V závěru vlysu malý Faun který husím brkem cosi zapisuje do knihy (rozpustilé naznačení historie)., Ráday 1998, s. 311, obr. 182-183., and Typický příklad rozverného ladění zobrazení vážných témat, která představující dovádějící děti - putti.
Nástěnná malba al secco: uprostřed Múz sedí na oblaku Malířství (paleta, štětce) a maluje hlavu Medúzy na Minervin štít , který drží putto. Nad Malířstvím sedí Minerva (zbroj, přilba, štít) a klade jí věnec na hlavu, napravo od Minervy dva putti přilétají s girlandou. Pod Malířstvím sedí na zemi Múzy (zleva): Kleió, Múza dějepisu (kniha); Euterpé, Múza lyrické poezie (svitek); Geometrie (kružítko), Hudba nebo Erató, Múza milostné lyriky (loutna); Melpomené, Múza tragédie (tragická divadelní maska) a Úraniá, Múza astronomie (globus a dalekohled). V popředí na zemi před Gerometrií trojúhelník, pravítko a list papíru. Napravo na vrcholu Helikónu Pegas., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V literatuře výjev nesprávně interpretován jako Apollón s Múzami. Obraz zobrazuje Minervinu návštěvu Múz na Helikónu, kterou v Proměnách popsal Ovidius (5, 254-268), což bylo v barokním umění velmi oblíbené téma. Ilustrace Ovidia je na této malbě kombinována s oslavou malířství, Tuvorova malba se v tomto ohledu drží natolik těsně Reinerovy kompozice z doby kolem roku 1718 (Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Minerva a Múzy), že ji můžeme považovat za její přímý ohlas (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). V obou případech Minerva věnčí Malířství, které maluje na štít bohyně hlavu Medúzy.
Nástropní malba: polonahé Múzy na Helikónu (zleva doprava) - Geometrie (kružítko), Sochařství (kladivo a mramorová busta muže), Malířství (paleta) vybarvuje hlavu Gorgony na štítu, který drží putto, Hudba (loutna) a Úraníá (na klíně kniha, dívá se do dálky). K Malířství slétá na oblaku Minerva (přilba zbroj, červený plášť), v jedné ruce drží v vavřínový věnec, druhou natahuje ke štítu. Za Minervou je putto s jejím atributem, kopím, nahoře další dva putti, napravo přijíždí Apollón-Helios na voze taženém spřežením bílých koní., Preiss 1956#., Preiss 1970#., Neumann 1974#, č. 338., Vlček 1999#, 471-475., and Návštěva Minervy na Helikónu byla v západoevropském umění zobrazována již od 14. století a v barokním umění byla velmi oblíbeným námětem, ústřední postavení Múzy malířství je však velmi neobvyklý rys, který patrně koření v rudolfinském umění (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). Objednavatel malby, Jan Josef hrabě z Vrtby, byl v letech 1712-1734 zásupcem panovníka, nejvyšší zemským purkrabím, jehož oficiální sídlo bylo na Pražském hradě. Objednavatel se tak mohl přihlásit k odkazu císaře Rudolfa II. O významu Reinerovy kompozice svědčí její napodobenina, kterou Tuvora vytvořil v letech 1787-1789 pro Jana Vojtěcha Czernina z Chudenic (Kozel, Minerva a Múzy).
Kresba (12, 8 x 17, 8 cm): Minerva (přilba, kopí, štít, plášť, antické brnění, pod ním dlouhý chitón), na přilbě sedí sova. Napravo od Minervy sedí Múzy: Úraníá (Múza hvězdářství) se sférickým astrolábem, Rétorika s caduceem, Hudba s loutnou, napravo ženská postava se stuhou (?). Před Minervou je do země vsazená kamenná deska, na kterou oblečený putto vytesává kladivem a dlátem nápis "inscius non honorabitur." Výjev je zasazen do krajiny (stromy vlevo)., Fučíková 1997#, V/537, and Nápis na kameni je citát z Vulgaty, "nevědomý nebude ctěn" (Sirach 10, 28).
Mědiryt: Minerva (přilba) vede za ruku Malířství (odhalená ňadra), v levici paletu se štětci a malířskou hůlkou. Seshora k Malířství slétá putto s věncem a palmovou ratolestí. Minerva ukazuje dopředu, na skupinu personifikací svobodných umění, v horní řadě je Hudba (flétna), Rétorika (caduceus), Aritmetika (počítá na prstech) a Múza hvězdářství, Úraníá (sférický astroláb). V dolní řadě je Dialektika (čte v knize), Gramatika (píše), a Geometrie (globus a odpichovátko). V pozadí je antická architektura v korintském řádu se sochou odpočívajícího Herkula opřeného o kyj, pod ní (za Malířstvím) je antické ženské torzo, symbol sochařství, vedle torza leží sochařská palice a dláto., Vignau-Wilberg 1997#, 179-180., Fusenig 2010#, č. 51, s. 175., and Obdobné téma zpracoval Aachen na kresbě z druhé poloviny 90. tých let 16. století (Brno, MG, Aachen, Minerva uvádí Malířství na Parnas), která je dávána do souvislosti s Majestátem císaře Rudolfa II., který roku 1595 povýšil malířství z řemesla na umění. Skutečnost, že stejný námět najdeme na Aachenově kompozici, která je věnována bavorskému vévodovi Fučíková vysvětluje tím, že Aachen namaloval nejprve obraz pro císaře Rudolfa II., jehož druhou verzi věnoval bavorskému vévodovi (Umění 55, 2007, 75-79). Z dedikace bavorskému vévodovi vyplývá, že téma povýšení malířství mezi svobodná umění bylo okolo roku 1600 univerzálně použitelné. Obraz stejného námětu signovaný Aachenem je ve sbírce barona Bondeho na švédském zámku Eriksberg (Jacoby 2000, 161–164). .
Olejomalba na mramoru (37 x 49 cm): napravo nahý Apollón (záře okolo hlavy) s pláštěm přes ramena, hraje na housle. Okolo Múzy, nalevo Múza hvězdářství, Úraníá, (sférický astroláb na zemi) a Hudba (trubka), uprostřed na zemi sedí dvě Múzy, jedna s loutnou v ruce a zdviženou rukou s gestem počítání, Aritmetika, napravo Geometrie (glóbus). Za Apollónem Rétorika (caduceus), Dialektika (svitek) a další Můza. V pozadí uprostřed Minerva (přilba, kopí) rozmlouvá se ženskou postavou, nad Minervou letí sova. Výjev je zasazen do krajiny., Prag um 1600#, II, č. 585 s. 117., and Malba je kopií levé části rytiny Hendricka Goltzia Midův soud z roku 1590.