Fasáda domu je celokamenná, v přízemí dva oblouky arkád se zvlněným středovým pilířem. Tři okna v patře jsou orámována edikulami tvořenými kanelovanými pilastry stojícími na zalamované římse s konzolami pod pilastry. Pilastry nesou zalamované kladí vyplněné vlysem s groteskní dekorací (nad třetím oknem jsou groteskní sfingy), nad ním je zalamovaná římsa nesoucí archivoltu. Nad okny ornamentální vlys s jednorožci, nad vlysem zalamovaná římsa, nad níž jsou půlkruhové nástavce s Tritónem, gryfem a Néreovnou. Nad okny ornamentální vlys s jednorožci, nad vlysem zalamovaná římsa, nad níž jsou půlkruhové nástavce. V nástavci nad prvním oknem zleva je groteskní muž (Tritón), na druhém groteskní gryf a na třetím groteskní žena (Néreovna). Pod podokenní římsou jsou konzoly kanelovaných pilastrů, na pilastry zalamovaná římsa podél celé fasády. Mezi okny postavy rytířů v reliéfu. and Hrubý 2003#, 155-157.
Edikulový portál z místního pískovce s bohatou sochařskou výzdobou, jež zčásti přechází ve volnou plastiku. Má kruhový záklenek s květovými kazetami v podhledu, ve cviklech bohatě zdobených listovím jsou okřídlení putti nesoucí kolčí štíty se znaky, kolčí štít je rovněž před svorníkem. Edikula je dvojitá, v pozadí jsou iónské pilastry, před něž jsou předloženy korintské polosloupy s kuželkovými dříky. Nad nimi je zalamované kladí, na jehož spodní straně jsou kazety s květy uprostřed. Na zalomené části vlysu nad sloupy jsou váza, ve vlysu mezi nimi je nápisová deska v rozvilinové ornamentice, do níž je nalevo zakomponována groteskní akantová žena (Néreovna) a napravo akantový muž (Tritón). Nad kladím je archivolta s rozvilinou se zakomponovanými čtyřmi putti v tunikách, uprostřed je kolčí štít za pernštejnským znakem, na helmu býčí hlava. Na obou stranách archivolty jsou putti s rolverkobvými štíty, nalevo se znakem Pernštejnů. Podle nápisu je portál z roku 1529 a na nynější místo byl osazen roku 1541., Hrubý 2003#, 131-140., and Portál má analogie především v portálu v Chomutově (1530). Edikulové portály s archivoltou jsou typické pro Toskánsko. Baňkovité sloupy odvozené z antického uměleckého řemesla byly populární v severní Itálii po celé 15.-16. století (Lombardie, zejména Como a Lugano), po roce 1500 se dostávají na sever od Alp a v českých zemích se prosadily ve dvacátých letech 16. století. Válcové sokly s plastickým dekorem oddělené od sloupu římsou jsou benátským motivem, pro tuto oblast je rovněž typická profilace archivolty a žlábkování říms.
Freska: Neptun (zlatá koruna a zlatý plášť) je opřený o trojzubec a pozdvihuje levou ruku nad rozbouřené moře, stojí v mušli tažené párem mořských koní. V pozadí nalevo přístav a napravo moře, nahoře obloha s mraky. Ve třech výjevech umístěných pod výjevem s Neptunem jsou mořské motivy, uprostřed Tritón troubící na mušli, po stranách dvě Nereidy., Konečný 2007#, and Série 24 výjevů a 10 menších freskových obrazů začíná na severní stěně lodžie, pokračuje na protější jižní stěně, potom pokračuje na západní stěně a východní stěně, vyvrcholení je na stropě. Výjev s Neptunem ilustruje jeho slavnou řeč z počátku Aeneidy začínající slovy "Quos ego". Předlohou Raffaelova ztracená kompozice, kterou proslavil Marcantonio Raimondi svou rytinou z roku 1515-1516. Na protější straně Valdštejnské lodžie je výjev s obětí Polyxeny, který symbolizuje konec trójské války. Dvojice výjevů je oslavou blížícího se míru a vizuálně je propojují shodně pojaté trojice výjevů s Tritónem a Nereidami, které jsou umístěny pod nimi.
Freska: uprostřed oltář, na němž klečí se sepjatýma rukama Polyxena (modré podkasané šaty, dlouhá červená tunika). Před oltářem jsou připravené dvě otepe dříví na zápalnou oběť, nalevo stojí kněz (tiára, žlutá kasule, bílá tunika) s mečem v ruce, levou rukou přidržuje Polyxenu za rameno. Napravo Agamemnon (koruna, brnění, plášť) sedí na trůně a nesouhlasně zdvihá ruku (podle tradice s obětí nesouhlasil, srov. Seneca, Troades, 287). V pozadí město s přístavem, v němž kotví plachetnice (podle Ovidia k oběti nedošlo u zničené Tróje, ale v Thrákii). Ve třech výjevech umístěných pod výjevem s obětí Ifigenie jsou mořské motivy, uprostřed Tritón troubící na mušli, po stranách dvě Nereidy., Konečný 2007#, and Série 24 výjevů a 10 menších freskových obrazů začíná na severní stěně lodžie, pokračuje na protější jižní stěně, potom pokračuje na západní stěně a východní stěně, vyvrcholení je na stropě. Výjev na severní stěně byl v odborné literatuře chápán doposud jako oběť Ifigenie, ale tento výjev byl v 17. století zobrazován zcela jinak, jak ukazují např. ilustrace k Ovidiovým Proměnám od Antonia Tempesty (Tempesta 1610, 112), které jinak Baccio del Bianco ve Valdštejnském paláci často používal. Tak tomu bylo i v případě obrazu na severní stěně Saly terreny, kde podle Tempesty malíř zobrazil oběť Polyxeny (Tempesta 1610, 122). Oběť Ifigenie a Polyxeny spolu úzce souvisely, ale měly opačný význam, zatímco první symbolizovala počátek trójské války, druhá naopak symbolizovala její konec, což se k programu lodžie hodí mnohem více. Na protější straně lodžie je výjev s Neptunem inspirovaný Aeneidou (Quos ego), který symbolizuje konec Aineiova putování a jeho příchod do Itálie. Dvojice výjevů je oslavou blížícího se míru a vizuálně je propojují shodně pojaté trojice výjevů s Tritónem a Néreidami, které jsou umístěny pod nimi.