Mědirytina (265 x 170 mm). Figurální scéna v krajině: v popředí nymfa, která si češe vlasy, schovaný za za křovím ji pozoruje Pán (ztopořený úd)., Zlatohlávek 1997#, 57, č. 25., and Pochází ze zámku Libochovice (v NG od r. 1945). Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).
Mědiryt (362 x 258 mm). Sousoší umístěné do niky představuje boha Pána (kozí nohy, rohy a ztopořený úd, sedí na lví kůži, pravici na rameni nahého mladíka) a Dafnise, který drží u úst Pánovu flétnu., Zlatohlávek 1997#, 131, č. 63. Gasparri 2007#, I, s. 139-141, č. 62., and Dafnis, syn Merkura a nymfy, byl prototypem autora pastýřských písní, jehož učitelem byl bůh Pán. Rytina kopíruje antickou mramorovou sochu (římská kopie podle řeckého originálu ze 3.- 2. stol. př. Kr. od sochaře Heliodora, sbírka Farnese, dnes Neapol), která byla nalezena v Pompejích. Rytina (dříve mylně interpretovaná jako Marsyas a Olympus) byla připisovaná Eneovi Vico (Zlatohlávek 1997, 131), patrně se však jedná o dílo jeho blízkého spolupracovníka Battisty Franca (srov. Giulio Bodon, Enea Vico fra memoria e miraggio della classicita, Roma, 1997, obr. 46).
Kresba černou křídou, 37, 9 x 25, 9 cm: Pan (kozí nohy, rohy, ztopořený úd) sedí vedle Dafnida držícího v ruce syrinx, kterou mu Pan přes jeho protesty bere., Fučíková 1997#, I/193, and Císař Rudolf II. poslal Heintze do Itálie, aby tam pro něho zaznamenal "nejkrásnější antiky", číslice 4 připsaná na kresbě vpravo dole ukazuje, že toto byla patrně třetí kresba s nějakého většího souboru. Ve vídeňské Albertině je rovněž kresba podle sochy stojícího satyra s pantherem (inv. 3321) a podle sochy známé jako Pothos (inv. 466). Kresba reprodukuje slavné antické sousoší Pana učícího Dafnida hrát na syrinx (Plin. nat. 36, 35 uvádí omylem Pana a Olympa), které existovalo v celé řadě antických římských kopií. Z nápisu na podstavci vyplývá, že Heintz sousoší nakreslil podle exempláře ve sbírce kardinála Cesiho. Sousoší je dnes v Palazzo Altemps, ale vypadá trochu jinak. Dochované kresby z 16. století (Giovannantonio Dosi a další) ukazují, že Heintz nakreslil původní podobu památky, jejíž jednoznačně erotický charakter byl při pozdější restauraci potlačen. Dafnidovi byla vyměněna hlava, která byla nahrazena hlavou Apollónovou, a zmizelo také odmítavé gesto jeho pravé ruky. Pan měl rovněž až donedávna přirození zakryté fíkovým listem.