Olej na plátně (86 x 258 cm): nalevo svatební tabule (číše a plné talíře), uprostřed sedí bohyně Thetis se smrtelníkem Peleem, nad nimi Apollón, který diriguje Múzy na opačné straně (v levém horním rohu) s hudebními nástroji. Nalevo stojí Bachus, napravo nahý Merkur (okřídlená čapka) jako číšníci. NAlevo od Bacha Marsyas (syrinx). Napravo pokračování příběhu, Paridův soud nalevo Minerva (zbroj), vedle nahá Juno a Venuše (s Amorem), které dává jablko sedící Paris, za ním Merkur. Výjev je zasazen do přírodního rámce., Togner 1999#, s. 357, č. 352., and Obraz je v kroměřížské sbírce doložen od roku 1904. Kompozice obrazu se vzdáleně podobá Wtewaelově Svatbě Pélea a Thetidy (1602, Braunscheig), kde je scéna s Paridovým soudem nalevo nahoře. Hlavním zdrojem poučení o svatbě Pélea a Thetis a Paridově soudu bylo shrnutí v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92), které obraz ilustruje.
Olej na plátně (110 x 89 cm): jako Paris a Helena jsou zobrazeni Aloisie Lodovica Anna de Montecuccoli a František Antonín Berka hrabě Hovora z Dubé (přilba zdobená válečným výjevem, antikizující brnění, plášť sepnutý na rameni, meč s rukojetí v podobě lva). Drží se za ruce a kráčejí doprava, za nimi architektura, napravo v průhledu antikizující lodě. Za dvojicí jde služka se psem., Vlnas 2002#, 280 č. II/1.14., Stolárová, Vlnas 2010#, III.30, and Historizující portrét byl oblíben na vídeňském císařském dvoře za Leopolda I. (pod vlivem oper a slavností). Portrét vznikl při příležitosti svatby zobrazeného páru roku 1672. Inspirací byl Škrétovi obraz Únos Heleny od Quida Reniho, (1631, Louvre), z něhož převzal i služku se psem.