Vítězství Ctností nad Neřestmi na osmi čelech lunetové klenby. Postava sedící ženy s dětmi, jedno dítě drží v rukách, druhé drží konec jejího závoje vpleteného do účesu. Nad výjevem putto s věncem, korunuje Ctnost, pod jejíma nohama figura vousatého muže., Lejsková-Matyášová 1973#, 1-17., Poche 1977#, 42-44., and Alegorický zápas Hříchů a Ctností, Ctnosti vítězí nad Hříchy svou duchovní převahou. Hříchy jsou personifikovány mužskými postavami, nad kterými vítězí Ctnost.
Mědiryt (23, 8 x 16 cm), podle B. Sprangera: Herkules (nahý se lvíkůží přes pravou ruku, kyj přes rameno), vedle něj Minerva (přilba, aegis, dlouhá tunika) a Virtus (antická zbroj, meč a kopí). Všechny tři postavy se drží za ruce. Za Herklulem je nalevo v pozadí vidět skupina lidí holdující jídlu a lásce (muž se zdviženým pohárem, muž pijící z číše, objímající se dvojice). Herkulovu volbu naznačuje Amor s caduceem, který letí nad Herkulem a ukazuje na vrchol hory napravo, kde stojí chrám Ctnosti, k němuž se šplhají lidské postavy. Na vrcholu chrámi Victoria (věnec a palmová ratolest), ve dveřích chrámu Ctnost, před níž klečí člověk., Konečný 1998#., and Mýtus o Herkulovi na rozcestí je známý z Xenofontových "Vzpomínek na Sókrata/ Memorabilia" (60. léta 4. stol. př. Kr.) a z Ciceronova díla "O povinnostech/ De officiis" (43 př. Kr.) Do evropského povědomí mýtus uvedl Francesco Petrarca svým spisem De vita solitaria (1346-1356). Pod rytinou je latinský text, který doporučuje sledovat příklad nejen Herkula, ale také Scipiona mladšího, protagonistu slavné šesté knihy (známé také jako "Somnium Scipionis") Ciceronova spisu O státě. Text identifikuje letící postavičku jako Amora (Cupidine sane) a postavu napravo jako Virtus (virtutis ductu).
Kresba (58 x 48 cm): Herkules (lví kůže) se chystá kyjem zabít Neřesti, které srazil na zem: nalevo je Svár (stará žena, místo vlasů hadi), napravo Lakota (bytost s oslíma ušima a pytlem s penězi v ruce, uprostřed Přetvářka (maska v popředí, vedle ní žába). Nad Herkulem sedí na oblaku Minerva (přilba) s věncem a palmovou ratolestí v ruce, vedle leží její štít s Gorgoneiem a kopí. V pozadí antické chrámy a postavy Múz., Kaufmann 1988#, I/16., Fusenig 2010#, č. 90 s. 232., and Stejná kresba: Göttingen, Kunstgeschichtliches Seminar der Universität, Kunstsammlung inv. č. H 510 (31,1 x 21,1 cm). Patrně přípravná kresba k nedochovanému obrazu z Rudolfovy sbírky. Není vyloučeno, že tento ztracený obraz tvořil střed triptychu, jehož další součásti tvořily dvě imperiální alegorie (srov. Stuttgart, Návrat Saturnovy říše 2; Mnichov, Návrat Panny). Herkules byl častým alter ego habsburských císařů včetně Rudolfa II.
Pomník byl budován od roku 1896, sochy postupně vytvářeny od roku 1901 do roku 1929. Dvacetšest alegorických soch od různých autorů, mezi nimi některé navazující na antické tradice. Alegorie "Práce a Blahobyt" - nahý muž, nese kosu, s ním žena drží květiny a plody; "Válka" - mladý muž řídí dvojspřeží, je nahý, na hlavě přilbici, v ruce drží hada; "Mír" - žena v drapérii, drží v levé ruce palmovou ratolest, řídí dvojspřeží; "Věda a Sláva" - nahý muž, v ruce drží globus s pozlacenou soškou Viktorie držící ratolest, vedle něho žena s věncem na hlavě, v ruce drží vavřínovou snítku (G. Zala, 1906 - 1908). and Budapesti köztéri 1987, č. 115; Gerö 1990; Hájos 2001, s. 28.
Nástěnné malby (některé jsou volnými kopiemi či variantami realizací Carpofora Tencally), na stropě ložnice kruhový medailon s postavami okřídlených amoretů, kteří se v kruhu drží za ruce, uprostřed na oblaku putto hrající na housle, na hlavě má květinový věnec. and Mádl 2008.
Na vrcholu kupole muzea bronzový odlitek sochy: nahá okřídlená postava (genius), kolem těla drapérie, v levé ruce drží vavřínový věnec, v pozudvižené pravici pochodeň (alegorie pokroku přinášejícího slávu)., Kubačka, M. a kol., Významné parky Opavska, and Skalík, T., Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 45
Na průčelí tympanon se štukovým reliéfem: Minerva, na hlavě přilba, na štítě gorgoneion, kopí, pozdvihuje vavřínový věnec. Dvojice putti., Poche, Preiss 1973#, 92, obr. 86., Vlček 1999#, 383-385., and Architekt (Antonín Schmidt) se při včlenění stukového tympanonu se sedící Minervou inspiroval Virchem. Antikizující ornament v portrétních medailonech suprafenester prvního patra.
Rampa Národního muzea, pískovcová socha ležící na soklu nad fontánou - ležící žena, na hlavě věnec, opírá se o nádobu s vodou, vedle ní putto s perlami.
Mědiryt (297 x 168 mm). Dole sedící Apollón, hraje na lyru, proti němu sedí Pan, v levé ruce drží syrinx, nad nimi letí putto, troubí na roh., Zlatohlávek 1997#, 107, č. 48., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Rytina podle jedné ze čtyř kompozic, podle nástěnné malby Francesca Primaticcia (stropu ve Fontainebleau). Podle ikonografického významu fresek, které mají planetární symboliku, dá se soudit, že hudební soutěž mezi Apollónem a Panem má vyjadřovat kosmickou harmonii.
Mědirytina (48 x 35, 7 cm): Moudrost (Sapientia) s rysy Hermatheny (stylizovaná antická zbroj, přilba) drží oběma rukama provaz, kterým spoutala Nevědomost (nahý muž s oslíma ušima) ležící bezvládně pod její levou nohou. Nalevo nahoře puto, který klade na hlavu Moudrosti věnec, v levici drží palmovou ratolest. V popředí nalevo Bellona (zbroj, maršálská hůl), napravo Historia (vavřínový věnec) píšící do knihy. Za Bellonou a Historií zástup žen personifikujících vědy s atributy (sférický astroláb, svitek, kružítko)., Fučíková 1997#, I/347., and K popularitě Sprangerova obrazu z doby okolo roku 1595 (Wien, KM, Spranger, Triumf moudrosti) výrazně přispěla Sadlerova rytina podle jeho varianty. Rytina se od vídeňského obrazu liší především tím, že místo Minervy je tu zobrazena Hermathena, sloučení Minervy a Merkura (srov. Exemplum: Hermathena).