Na hlavním průčelí vstupního křídla dva portály se sochařskou výzdobou. Portál do průjezdu vlevo: nad obloukem portálu uprostřed orel s rozepjatými křídly, postranách putti a ženské figury, vlevo s lyrou, vpravo s hadem. Portál do průjezdu vpravo: uprostřed orel s rozepjatými křídly, po stranách alegorické figury., Samek 1994#, 136-138., and Valeš 2008#, 101-108.
Bronzová plastika: sedící žena v levé ruce drží štít s rukou v ruce a nápisem CONCORDIA // RELIGIONUM, v pravici pochodeň., Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=600 (27. 1. 2013))., and Plastika byla původně součástí podstavce pomníku císaře Josefa II. (původně v parku na Lažanském, dnešním Moravském, náměstí v Brně). Pomník byl zrušen roku 1918, roku 1958 socha umístěna v Denisových sadech, dnes v parku Lužánky.
V prvním patře zámku se nacházel sál s bohatou štukovou a figurální malířskou výzdobou z let cca 1645-1652 (erbovní sál, Sál vjezdů), dnes je téměř zničena. Dochovala se pouze část štukové výzdoby: erby, trofeje., Hosák, Zemek 1981#, s. 55-56., and Samek 1994#, 256-257.
V zámecké zahradě dvojice protějškových sousoší: po stranách cesty dvě figury nahých žen, sedících na soklu, vlevo na soklu toulec se šípy, vpravo na soklu slunce., Samek 1994#, 310-314., and Obě sousoší přenesena do Buchlovic ze zahrady zámku v Bzenci.
Grisaille na dřevě (66 x 61 cm). V malovaném rámu, zdobeném hermovkami s festony, je scéna představující Marta odzbrojovaného Amorem a Gracií a Venuši, kterou svlékají dvě Grácie. V pravém dolním rohu si putti hrají s Martovým štítem a přilbou, dole uprostřed putto s Martovým mečem. Nahoře uprostřed rej šeti Amorů, střílející z luku a rozhazují růže a lilie, v pravém rohu znamení zvěrokruhu, váhy a štír (symbol rovnováhy)., Pujmanová 2008#, 383-384., and Malba byla v 17. století pravděpodobně ještě ve Fontainebleau, v roce 1931 byla v Arthur Kay Collection (Dodswell, Edinburgh), v roce 1946 na zámku v Koryčanech a od roku 1950 v Bučovicích. Malba imituje kresbu Rossa Fiorentina ze sbírek Louvre (srov. Rosso Fiorentino, Louvre, Cabinet des dessins, inv. no. 1575 ), kterou proslavila rytina (Jacob Binck ?, Paris, Bibliotheque Nationale, inv. no. Ba 12), podle které vznikla celá řada děl, mezi nimiž se ale jako jediná malba dochoval exemplář v Bučovicích. Rám je rovněž imitace dvorského umění krále Františka I. (styl Fontainebleau). Malba bývá interpretována jako alegorie násilí přemoženého láskou - bůh války Mars se zamiloval do Venuše, symbolický význam výjevu zdůrazňuje znamení zvěrokruhu, která přípravw na milostný akt dává kosmický rozměr.
Kresba olůvkem (38, x 23, cm): uprostřed sedí nahé dítě (Nový rok ?), kterému okolní postavy dávají dárky. Napravo čtyři mužské postavy, personifikace ročních dob (Ver, Aestas, Autumnus, Hiems) ?, vedle dítěte, klečící žena, Venuše ?, za ní tři ženy, Grácie ?, Fučíková 1997#, I/198, and Verze stejného námětu je ve vídeňské Albertině (inv. no. 2217), další kresba je v Gdaňsku (Museum Narodowe inv. no. SD-866-R).
Kresba (19, 9 x 14, 8 cm): nahá žena s volskou kůží přes ramena běží od rozbouřeného moře s potápějícími se koráby. V ruce drží caduceus a olivovou snítku., Prag um 1600#, I, č. 217 s. 356., and Volská kůže znamená píli, caduceus kombinovaný s olivovou snítkou odkazuje na Hermathenu, ztělesnění ctností Merkura a Minervy.
Kresba (19, 9 x 19 cm): Mír (žena v dlouhých šatech s krátkými rukávy) sedí na antikizujícím soklu s vázou antického tvaru (oinochoe), v rukou má olivovou ratolest a pochodeň, kterou zapaluje před ní na zemi ležící brnění. and Prag um 1600#, I, č. 237 s. 375.
Mědiryt (23, 8 x 16 cm), podle B. Sprangera: Herkules (nahý se lvíkůží přes pravou ruku, kyj přes rameno), vedle něj Minerva (přilba, aegis, dlouhá tunika) a Virtus (antická zbroj, meč a kopí). Všechny tři postavy se drží za ruce. Za Herklulem je nalevo v pozadí vidět skupina lidí holdující jídlu a lásce (muž se zdviženým pohárem, muž pijící z číše, objímající se dvojice). Herkulovu volbu naznačuje Amor s caduceem, který letí nad Herkulem a ukazuje na vrchol hory napravo, kde stojí chrám Ctnosti, k němuž se šplhají lidské postavy. Na vrcholu chrámi Victoria (věnec a palmová ratolest), ve dveřích chrámu Ctnost, před níž klečí člověk., Konečný 1998#., and Mýtus o Herkulovi na rozcestí je známý z Xenofontových "Vzpomínek na Sókrata/ Memorabilia" (60. léta 4. stol. př. Kr.) a z Ciceronova díla "O povinnostech/ De officiis" (43 př. Kr.) Do evropského povědomí mýtus uvedl Francesco Petrarca svým spisem De vita solitaria (1346-1356). Pod rytinou je latinský text, který doporučuje sledovat příklad nejen Herkula, ale také Scipiona mladšího, protagonistu slavné šesté knihy (známé také jako "Somnium Scipionis") Ciceronova spisu O státě. Text identifikuje letící postavičku jako Amora (Cupidine sane) a postavu napravo jako Virtus (virtutis ductu).