Mědirytina (400 x 289 mm). Pasquino, antická socha u zdi Palazzo Braschi v Římě., Slavíček 1993#, 298., and Fragment antické sochy nalezené roku 1501. Na náměstí u Piazza Navona ji dal umístit kardinál Oliviero Carafa. Jedná se o sochu krále Menelaa s tělem Patrokla, ale ujal se pro ní název Pasquino, což v překladu znamená paskvil, hanopis. Od roku 1501 se u sochy pořádaly literární soutěže a díla, která zde byla pronášena měla často formu satirického politického protestu, což dokumentuje i tato dobová rytina.
Mosazný sedmiramenný svícen sestavený z románské nohy a horní části z roku 1641. Noha je zdobena rostlinným ornamentem, do jehož úponek jsou vkomponováni draci, lvi, muži a mladíci v antickém oděvu., Bažant 2003#, 90-92., and Antikizující svícen byl považován za českou válečnou kořist z Milána, kam se měl dostat ze Šalamounova jeruzalémského chrámu již v antice. Pro majitele svícnu neměl prioritu teologický smysl jeho výzdoby, ale okázalý historismus, jeho vazba na slavnou a všemi uctívanou křesťanskou minulost - na Jeruzalém a Řím. Do svatovítského pokladu se svícen dostal ne jako výtvarná novota či dílo vynikající estetické hodnoty, protože tyto aspekty byly pro tehdejšího člověka podružné, ale s největší pravděpodobností jako starozákonní relikvie. Ve středověku byly politické ambice vizuálně demonstrovány všem srozumitelnými důkazy. K tomu sloužilo výtvarné umění, svou povahou retrospektivní, historizující, obrácené především do minulosti. Ve vizuálních demonstracích legitimity moci, jež byly objednávány u architektů, sochařů či malířů, dominovaly odkazy na tradici, ať už skutečnou či smyšlenou, neboť ta byla vždy hlavním garantem legitimity. Absence tradice či jiných zdrojů legitimity byla vyrovnávána okázalým poukazováním na antické dědictví v soudobé výtvarné produkci.
Akvarel zachycuje pohled do pokoje na zámku Obříství, pravděpodobně občasné pracovny barona Františka Kollera. Je zde zachycena vitrína s antickými vázami, bronzy, modely architektury - část rozsáhlé sbírky antických starožitností, kterou baron soustředil v 1. polovině 20. let na zámku. and Antické tradice, s. 67, č.k. 18
Lept (176 x 290 mm)., Slavíček 1993, 85., and Lept ze série pohledů na barokní Řím (II nuovo teatro delle fabriche, et edificii, in prospettiva di Roma moderna, sotto il Felice Pontificato di N. S. Papa Alessandro VII., Roma Giovanni Giacomo de Rossi).
Olej na dubovém dřevě (61, 5 x 107 cm). Pohled na zahradu s vystavenými antickými sochami., Vacková 1989#, 227-232., and Zahrada Cesi byla založena kardinálem Paolo Emilio Cesi v r. 1520 v blízkosti baziliky svatého Petra. Jeho mladší bratr kardinál Federico Cesi (ca. 1545-1565) ji rozšířil a umístil v ní sbírku tehdy objevených antických soch. Sbírka byla velmi známá a důležitá pro recepci antického umění v Evropě. Obraz NG získala v 60tých letech 20. století.
Mědiryt. Personifikace Říma: uprostřed sokl, na něm postava sedící ženy s tiárou na hlavě, v pravé ruce pozdvihuje model kostela, v le ruce drží císařské jablko. Po jejích obou stranách sokly se sochami sv. Petra a Pavla, v pozadí architektura paláce s nápisem. V popředí adorující postavy., Slavíček 1993#, 73-74., and Jedná se frontispici ke třetímu vydání průvodce po Římě: Fioravante Martinelli: Roma Ricercata nel suo sito, e nella scuola di tutti gli Antiquarij : E descritta con breue, e facil modo per istruttione del curioso, e deuoto forastiero nel visitare li pi? celebri luoghi antichi e moderni della Citt?, Roma 1658; první vydání vyšlo roku 1644. V textu je zakomponováno dalších pět mědirytů římských památek. Průvodce byl velmi populární, obsahoval návod na prohlídku nejdůležitějších památek v průběhu desetidenního pobytu návštěvníka, měl kapesní formát. V Lobkovické knihovně je tento průvodce doložen ještě v dalších vydáních (1650, 1664, 1671).
Noční krajina s motivem antického kahanu, s fragmentem antického sloupu., Kalina-Kyzourová 1993#., and Autor umisťuje antické architektonické motivy do krajiny bez záměru dokumentovat nebo připomenout skutečnou památku. Tématem se zabýval v letech 1806 - 1810, kdy vytvořil skupinu drobných obrazů , kde se v romantické krajině vynořuje motiv chrámku, akvaduktu, obelisk, urna nebo zborcené sloupy.
Autor se tématu věnoval (kopíroval např. dílo Lorraina Apollónův chrám) zejména v předlohových kresbách je řada ideálních krajin s antickými náhrobky a chrámy. V malbě vytvořil soubor krajin "Čtyři denní doby" - Večer s Vezuvem (ruiny jsou připomínkou Pompejí a Herkulánea), dále Ráno: arkadská idyla s chrámem, Poledne: krajina okolí antického Tuscula, Lago Albano.
Autor umisťuje antické architektonické motivy do krajiny bez záměru dokumentovat nebo připomenout skutečnou památku. Tématem se zabýval v letech 1806 - 1810, kdy vytvořil skupinu drobných obrazů , kde se v romantické krajině vynořuje motiv chrámku, akvaduktu, obelisk, urna nebo zborcené sloupy.