Olej na plátně (178 x 220 cm): vítězný Amor (luk, toulec) drží v ruce šíp, sedí na pytli s penězi, kolem hudební nástroje, globus, umělecká díla, zbroj, napravo je pes., Togner 1999#, s. 370, č. 366., and Kopie podle obrazu z roku 1640 ve sbírce arcivévody Leopolda Wilhelma. Obraz je ilustrací Vergiliova slavného verše ze Zpěvů pastýřských: "omnia vincit Amor: et nos cedamus Amori" (Verg. ecl. 10, 69).
Olej na plátně (230 x 187 cm): nahá Venuše upravuje plášť Martovi v brnění, za bohem kůň, jehož uzdu drží Amor, další za Venuší. Výjev je zasazen do lesa., Togner 1999#, s. 363 č. 359., and Kopie podle obrazu Veronese, který byl v roce 1659 ve Vídni, dnes je ztracený (dochovány ale dvě kopie, soukromé sbírky v Pontremoli a ve Florencii). Není vyloučeno, že Veronesův ztracený originál si objednal Rudolf II. pro svou pražskou sbírku (Zeri 1959).
Olej na plátně (96 x 138 cm): Sofonisba (čelenka, bohatý šat) omdlévá, před ní Masinissův otrok (přilba, pancíř)) s pláštěm přes ruku, který jí oznámil, že Masinissa byl zajat a přináší jí jed. Za Sofonisbou služebná., Togner 1999#, s. 420, č. 438, and V kroměřížské sbírce je obraz doložen od roku 1904.
Olej na plátně (86 x 258 cm): nalevo svatební tabule (číše a plné talíře), uprostřed sedí bohyně Thetis se smrtelníkem Peleem, nad nimi Apollón, který diriguje Múzy na opačné straně (v levém horním rohu) s hudebními nástroji. Nalevo stojí Bachus, napravo nahý Merkur (okřídlená čapka) jako číšníci. NAlevo od Bacha Marsyas (syrinx). Napravo pokračování příběhu, Paridův soud nalevo Minerva (zbroj), vedle nahá Juno a Venuše (s Amorem), které dává jablko sedící Paris, za ním Merkur. Výjev je zasazen do přírodního rámce., Togner 1999#, s. 357, č. 352., and Obraz je v kroměřížské sbírce doložen od roku 1904. Kompozice obrazu se vzdáleně podobá Wtewaelově Svatbě Pélea a Thetidy (1602, Braunscheig), kde je scéna s Paridovým soudem nalevo nahoře. Hlavním zdrojem poučení o svatbě Pélea a Thetis a Paridově soudu bylo shrnutí v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92), které obraz ilustruje.
Olej na plátně (110 x 89 cm): jako Paris a Helena jsou zobrazeni Aloisie Lodovica Anna de Montecuccoli a František Antonín Berka hrabě Hovora z Dubé (přilba zdobená válečným výjevem, antikizující brnění, plášť sepnutý na rameni, meč s rukojetí v podobě lva). Drží se za ruce a kráčejí doprava, za nimi architektura, napravo v průhledu antikizující lodě. Za dvojicí jde služka se psem., Vlnas 2002#, 280 č. II/1.14., Stolárová, Vlnas 2010#, III.30, and Historizující portrét byl oblíben na vídeňském císařském dvoře za Leopolda I. (pod vlivem oper a slavností). Portrét vznikl při příležitosti svatby zobrazeného páru roku 1672. Inspirací byl Škrétovi obraz Únos Heleny od Quida Reniho, (1631, Louvre), z něhož převzal i služku se psem.
Olej na plátně (140 x 95 cm): nahý Mars (vousy) sedí u ponku a pilníkem, obrušuje hrot kopí upnutý do svěráku a dívá se vzhůru, na Venuši, která stojí za ním. Nahá Venuše (perly ve vlasech) má okolo levé ruky omotaný červený plášť, levicí objímá Marta okolo krku. Před Martem stojí Amor, dívá se na pracucjícího boha války a ukazuje mu šíp, který drží v pravé ruce. Levici má položenou na kliku brusného kola, na jehož bednění Mars sedí. Na stole leží kovářské nářadí a přilba, nad ním je pověčený plátový pancíř. V průhledu vlevo nahoře Vulkánova kovářská dílna s výhní a dva Kyklopové pracují u kovadliny., Fučíková 1997#, I/99, and Sprangerova lompozice nemá předchůdce v antickém umění, i když tam najdeme všechny prvky (objímající se Mars s Venuší s putti hrajícími si se zbraněmi, Amor ostřící si šíp na brusu, atd.). O tajných setkáních Marta s Venuší v domě jejího manžela se zpívalo v nedochované epické básni, kterou zmiňuje Homér v Odysseii (8, 766-768). V jednom anakreontském fragmentu, který byl v renesanci znám, se píše o Martově konfliktu s Amorem, jehož důsledkem bylo to, že bůh války vzplanul milostnou vášní k Afrodítě. V tomto sporu šlo o to, čí zbraně jsou lepší, což je patrně téma Sprangerova obrazu. Amor vypadá, jakoby Martovi zlomyslně ukazoval svůj šíp, ten ho však nevnímá, protože má oči jenom pro Venuši. Martova práce s pilníkem tím dostává ironický nádech, protože jeho oštěp nic nezmůže proti Amorově střele, byť by byl sebeostřejší. Na toto čtení ukazuje i to, že na obraze je mohutná špice Martova kopí překřížena a tedy doslovně přeškrtnuta útlým ostřím střely Amorovy.