Po obecných otázkách dějin české bibliografie probírá autor v pěti časových obdobích jednotlivé literární i jiné prameny a na nich dokládá vývoj bibliografie od nejranějších forem až k prvním samostatným bibliografickým seznamům. Svůj výklad, týkající se i praxe popisu, doplňuje vylíčením hospodářskopolitických i kulturních souvislostí, vedoucích ke vzniku a rozvoji bibliografie u nás.