Neorenesanční pětipodlažní budova postavená původně jako pojišťovna (Fonciere biztosító; Fonciere-palota) s plastickou figurální výzdobou nároží. Budovu navrhl Adolf Feszty (1879), plastickou výzdobu zajistila firma Cava Romana (mramor) a Steinbach M. A. (barevný mramor). Rizalit nároží, ve čtvrtém a pátém podlaží portikus. Ve čtvrtém podlaží okno s edikulou, nad kladím štítový nástavec se dvěmi ležícími figurami. Zleva postava nahého vousatého muže, na hlavě má věnec, v pravé ruce drží trojzubec (Neptun). Zprava nahá ženská postava, na čele má půlměsíc, v levé ruce původně držela luk, dnes je již zachován pouze ve fragmentu (Diana). Na obou nárožích štítu portika motiv grifa (Merhenke Vilmos), na vrcholu štítu postava Merkura - mladík nohama spočívající na globu, na hlavě okřídlený klobouk, na nohou okřídlené střevíce, v levé ruce drží caduceus, v pozdvižené pravici má měšec, přes levé rameno plášť (Szász Gyula, 1882)., Déry 1991, s.37, 131; Gábor 2002, s. 11., and Plastika na vrcholu štítu představuje alegorii obchodu zosobněnou bohem Merkurem, což koresponduje s účelovou náplní budovy - "Fonciere palota" (pojišťovna). V 19. století patří k nejčastěji interpretovaným antickým božstvům, třeba jen hlava s okřídleným kloboukem, zejména v souvislosti s prudkým rozvojem obchodu a průmyslu. Plastika nahé ženy spočívající nad štítovým nástavcem je v maďarské literatuře považována za Venuši, ale vzhledem k atributům (na čele půlměsíc, luk) se patrně jedná o Dianu, bohyni lovu. Postava však také může být interpretována jako alegorie Noci. Budova je jednou z prvních staveb honosné třídy (původní název Sugár út - Radiální třída), která byla budována od 70tých let 19. století, k formálnímu slavnostnímu otevření došlo roku 1885. Na její stavbě se podílelo francouzsko-německo-maďarské konsorcium - Společnost pro stavbu Sugárút. Návrhy budov hodnotila soutěžní komise, která dohlížela na kvalitu návrhů, které měly odpovídat celkové koncepci urbanistického řešení lokality. Třída se měla blížit stylu pařížského bulváru Champs-Élysées a Ring Strasse ve Vídni. Původním cílem byl jednotný neorenesanční ráz budov elegantní promenády se stromořadím a soukromými obytnými domy, střídavě s veřejnými budovami (opera). Architektonické plány budov i dekorativních prvků byly vesměs dílem místních významných autorů a významu lokality proto v řadě případů odpovídala i pozornost věnovaná figurální výzdobě fasády, takže lze konstatovat, že pokud se na ní objevují reminiscence na antickou kulturu, bylo to zcela v souladu s tehdejší obecně uznávanou kulturní orientací uherské společnosti. Později, po krachu Společnosti, byl jednotný ráz budov opuštěn, některé z původních architektonicky zajímavých staveb byly nahrazeny moderní zástavbou (například č. 122, vila navržená Emilem Ungerem roku 1872, zbořená 1908, nebo č. 132, vila barona Lipót Edelsheim-Gzulay navržená Adolfem Gnautem, se sochařskou a sgrafitovou výzdobou, zbořená 1942).
Bronzová socha: Merkur (ořídlená čapka, boty, caduceus, nahý) ukazuje levou rukou vzhůru, u jeho nohou klečí Amor (křídla, luk). and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, kde se píše o tom, jak Venuše vyslala Merkura, aby nechal hledat Psýché, která se před ním skrývala. Současně se jedná o alegorii spirituality nadřazené tělesným rozkoším. Vries se k tématu vrátil v letech 1624-1626 (Chlumec nad Cidlinou, Vries, Amor se snaží zadržet Merkura).
Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Bronzová socha: Merkur (ořídlená čapka, boty, caduceus, nahý) ukazuje levou rukou vzhůru, kam se chystá vzlétnout, u jeho nohnohy stojí Amor a stahuje ho dolů za caduceus. and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, kde se píše o tom, jak Venuše vyslala Merkura, aby nechal hledat Psýché, která se před ním skrývala. Současně se jedná o alegorii spirituality nadřazené tělesným rozkoším. Obdobné téma Vris pojednal už kolem roku 1596 (Augsburg, Vries, Amor se snaží zadržet Merkura).
Malovaný talíř (průměr 29,5 cm). Ve skalnatém terénu trojice stojících nahých žen (Juno, Venuše, Minerva) s malým Amorem (luk, toulec). Na zemi vedle Minervy položená zbroj. Vlevo před skálou sedí Paris (pastýřská hůl), podává Venuši jablko, za ním sedí pes a v pozadí před skálou stojí Merkur (okřídlená čapka, caduceus)., Přibyl 2006#, 90, č. 27., and Talíř muzeu daroval kníže Jan z Lichtensteinu roku 1910. Autor doslova převzal kompozici podle rytiny Marcantonia Raimondiho (podle Raffaela), podle níž vznikl talíř z Fitzwilliam Museum, Cambridge C.59-1927 (Durantino ?, 1545-1550). O tématu srov. Exemplum: Paridův soud.
Nástropní freska ve štukovém rámu, figurální scéna v krajině. V popředí vpravo klečí Paris, podává Venuši jablko, před Venuší stojí Amor s lukem. Za Paridem Merkur (okřídlená čapka, kacudeus), za Venuší Juno s pávem, po pravici Venuše nahá Minerva (štít s hlavou Medúzy, kopí, helma). Nad Venuší se vznáší putto s věncem., Hosák, Zemek 1981#, 195., and Autor maleb není uveden, uváděn je pouze B. Fontana, který prováděl štukovou výzdobu stropů v několika místnostech na zámku.
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální scéna v krajině. Vpravo sedí Paris, v levé ruce pastýřská hůl, podává pravicí jablko před ním stojící Venuši. Za Paridem Merkur, vedle Venuše Minerva a Juno, před ní malý Amor s lukem., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Za předlohu výjevu je považován dřevoryt z dílny Virgila Solise. Inspirace však není jednoznačná, kompozice s Venuší a Amorem a odvrácenou ženskou postavou se objevuje u stejného námětu například u Raphaela (grafika Raimondi), Lucase Granacha st.
V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav., Vlnas 2005#, 114-115., and Kopie podle volné kopie obrazu Hanse von Aachen (Valenciennes, Musée des Beaux-Arts P.46.1.97. Originál od Hanse von Aachen z roku 1588 je v Douai, Musée de la Chartreuse (zrcadlově převráceno). Von Aachen se v kompozici hlavní postavy inspiroval Raffaelem.