"Pátá kniha dějin husitského zpěvu podá nám pak podrobný obraz poměrů ve straně pražské, čímž zase není míněna jen určitá strana, nýbrž celá skupina stran, stojících v oposici proti táborům a tím více méně konservativních. Abychom pak pochopili spletitost v těchto stranách, musíme si vyložiti napřed zcela historicky vývoj poměrů v Praze a v jejích stranách za let dvacátých, zvláště spor dvou hlavních živlů: silně radikálního (Želivský) a silně reakčního (Příbram), jenž se teprve na samém konci naší periody vyrovnává (Rokycana). Pak teprve můžeme přikročiti k výkladu české liturgie husitské, jež zase spojuje do značné míry všechny tyto strany pražské, takže i směr nejradikálnější zachovává tuto liturgickou normu a neužívá mše táborské. V lidové písni duchovní nalezneme pak zde typy u táborů neznámé, typy písní obecných, výročních a konecně lidových, dosti světsky zbarvených písní a her vánočních. Tím bude dán obraz husitského zpěvu v době největšího rozmachu husitství, obraz jednotný a přece v jednotlivostech pestrý." (Z předmluvy autorovy.)
Druhý svazek pojednává o osudech táborské chudiny od založení Tábora jako střediska revolučního hnutí na českém venkově na jaře 1420. Rozebírá chiliastickou revoluční ideologii táborské chudiny, zorganisování táborského vojska, Žižkův příchod a vzestup táborské bojové slávy, vítězství na Vítkově i další úspěchy až po pád moci táborské chudiny roku 1421. Těžištěm práce podle autora je prokázat existenci táborské chudiny, ukázat smysl jejího boje, hrdinské úspěchy i blouznivé vznícené cíle.