"Epos o Gilgamešovi je svou základní myšlenkou, hledáním odpovědi na otázku o věčném životě, výrazem mezopotamské kultury právě tak, jako jsou homerské eposy Ilias a Odyssea výrazem kultury řecké. Charakter ústřední osoby nese v sobě rysy faustovského člověka, který nešetří žádné námahy, aby dostal odpověď na palčivou otázku po hodnotě lidského života. Z pesimistické odpovědi jediné však, co září a přetrvává, je pravé, ryzí přátelství." Takto charakterizuje autor překladu epos o uruckém králi Gilgamešovi, pravděpodobně historické osobnosti z doby kolem r. 2700 před n.l. epos, který vznikl spojením dějově nesouvisejících sumerských a starobabylonských epických básní. Přítomné vydání bere za základ nejmladší novoasyrskou verzi z knihovny Aššurbanipalovy a chybějící verše nebo fragmentární pasáže doplňuje starší verzí starobabylónskou, resp. středobabylónskou a chetitskou. V dodatcích se pak pro srovnání uvádějí úryvky ze sumerské, novoasyrské a starobabylónské verze.
Nové vydání označuje překladatel za kompromis dvou předešlých vydání: přidržuje se tzv. gilgamešovské harmonie, ale varianty odchylných verzí uvádí v poznámkách pod čarou. I uspořádání některých fragmentů je odlišné se zřetelem k novým poznatkům světových badatelů.