Zámek zbudoval Giovanni Battista Aostali, stavební dozor měl Hans Tirol, od roku 1557 Bonifác Wolmut. V letech 1579-1582 přestavba (Ulrico Aostali). Obdélná stavba, na dvoře původně na třech stranách arkády. Bosovaná brána z poloviny 16. stol. and Poche 1982#, s. 107-108.
Ve dvoře je krytý ochoz sloužící ke spojení křídel a k přímému vstupu ze dvora. Lodžii nesou toskánské sloupy, krajní tvoří dva sloupy postavené na sebe, sloupy v patře mají tordované dříky., Hosák, Zemek 1981#, 195., Chamonikola 1999#, č. 50, obr. s. 173., and Doklad tzv. románské renesance, kameník patrně přišel z nedalekého Jindřichova Hradce.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořily tzv. jezdecké schody s nízkými stupni, na něž navazovala lodžie, z níž se vstupovalo do sálu. Byla to krátká chodba, jejíž západní stěnu obrácenou do dvorku panovnické rezidence tvořila dvě velká okna s vertikálně zdojeným křížem. Okna v edikule byla pojata obdobně jako okna do Vladislavského sálu. Celá tato část je dnes zakryta přístavbou z doby kolem roku 1570., Mencl in: Homolka 1985#, 106-1108 (datuje do let 1493-1500)., and První antikizující lodžie v Praze.
Arkádový ochoz věže, 1551 (Paolo della Stella ?), podle dobových zobrazení se jednalo o sloupový ochoz s architrávem a pětibokými nárožními věžičkami. Nad ochozem byla esovitě prohnutá báň 1561-1563 (Bonifác Wolmut), na jejímž vrcholu byly dvě zmenšující se lucerny s báněmi rovněž esovitě prohnutými. Dnešní pilířové arkády a tvar střechy jsou z let 1769-70 (N. Pacassi)., Merhautová 1994#, s. 135-139., and Jeden z prvních dokladů kolonády v českých zemích. Sloupový ochoz s rovným překladem byl nepochybně inspirován antickou architektonickou tradicí
V nádvoří arkády s toskánskými sloupy, spojují jižní a severní palác. and Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím a podobně také v Telči.
Tvrz s obdélným dvorem z konce 15. století doplněna okolo poloviny 16. století o arkádu na východní straně dvora (toskánské sloupky bez entaze). Přestavba zakončena portálem datovaným 1554. Nad nezdobeným ostěním nástavec se znaky Václava Krajíře a Johany Daunové, jejichž jména jsou připojena v nápisových páskách, uprostřed destička s letopočtem se zavěšenou hlavou andílka. Po stranách jsou iónské pilíře přerušené uprostřed vloženými pilířky se zrcadlem. Nahoře nástavec se dvěma volutami uprostřed medailon s hlavou s portrétními rysy, na sobě má brnění a přilbu (portrét předka?)., Chamonikola 1999#, č. 54., and Fabiánová 2004#.