Nárožní dům projektovaný pro Józsefa Plachta; rohové průčelí zdobí ve 2.- patře karyatidy (postava ženy, v jedné svěšené ruce drží věnec, druhá přidržuje na hrudi oděv), průčelí završuje trojúhelníkový štít s tympanonem s figurální výzdobou. Zleva dvojice mužů: jeden z nich pololeže, přivazuje k naznačenému kmeni stromu vousatého muže (Marsyás), uprostřed štítu mladý muž, drží v levé ruce lyru (Apollón), po jeho pravici i levici mladá žena (múza), jedna není blíže specifikovaná, druhá drží tabulku na psaní a stylus (Kleió), v pravém rohu štítu pololežící figura ženy s lyrou (patrně Erató)., Déry 1991, s. 95., and Stavebník József Placht byl jeden z majitelů firmy Placht-Gebüder, výrobců hudebních nástrojů (hlavně kytar). Placht přišel z Čech v roce 1848 a usadil se v Pešti, kde měl od roku 1856 živnost. S podnikatelskými aktivitami stavebníků mohl souviset i zobrazený námět. V dosavadní literatuře (Déry 1991, s. 96) je chybně interpretován jako Herakles, Prométheus a Hesperidky. Jedná se však o hudební soutěž mezi Apollónem a Marsyou. Athéna odhodila flétnu, kterou si udělala z jelení kosti, našel ji Marsyás a naučil se na ni hrát a soutěžil s Apollónem, jako porota byly přizvány múzy. Apollón samozřejmě vyhrál, Marsya potrestal tak, že byl stažen z kůže. Tento mýtus, převyprávěný Ovidiem, byl zobrazován poměrně často jak v antice, tak i později. Výjev s potrestáním Marsyi může mít i politický podtext, může být oslavou stávající politické situace a výstraha všem, kdo by ji chtěli narušit a stavět se z jakéhokoli důvodu proti autoritě. Jednoznačně politické poselství obdobného obsahu měla i medaile Ottavio Farnese, druhého vévody z Parmy, ražené v letech 1551-1586. Na líci byl portrét vévody, na rubu potrestání Marsya Apollónem s legendou CUM DIIS NON DISPUTANDUM, bylo to tedy jednoznačné varování před neposlušností.