Historik, spisovatel a publicista Petr Placák v knize razí kontroverzní tezi, že v Československu v letech 1945 až 1948 vládl fašistický režim, který navazoval na nacistický režim z let německé okupace (1939-1945) a předjímal komunistický totalitní režim po únoru 1948. Fašismus přitom pojímá jako širší kategorii, než je obvyklé, když jej definuje především aktivistickým politickým stylem. Autor situuje Placákův přístup na teoretickém poli bádání o nedemokratických režimech do blízkosti mladších, postklasických stoupenců teorie totalitarismu. Oceňuje spíše druhou část jeho práce, analyzující politické poměry v poválečném Československu do roku 1948. Podle Budila jde o legitimní a v mnoha směrech přesvědčivý obraz, který logicky vysvětluje příčiny zhroucení československé demokracie, a paralela mezi Československem v roce 1945 a Itálií v roce 1922 působí věrohodně. Jako méně přínosnou hodnotí první část knihy, obsahující rozsáhlý exkurz do teorie a historie totalitních, fašistických a autoritářských hnutí dvacátého století. Placákova skepse ke schopnosti společenských věd podat jejich adekvátní vysvětlení není dost zdůvodněná a jeho geneze fašismu by měla být zasazena do širších souvislostí., In his book Gottwaldovo Československo jako fašistický stát (Gottwald´s Czechoslovakia as a fascist state), the historian, novelist, and journalist Petr Placák (b. 1964) puts forth the controversial view that from the end of the Second World War, in May 1945, to the Communist take-over, in February 1948, Czechoslovakia was ruled by a fascist regime, which was a kind of continuation of the Nazi regime during the German occupation of Bohemian and Moravia from mid-March 1930 to early May 1945, aticipating the Communist totalitarian regime beginning with the takeover in late February 1948. Placák thus conceives of fascism as a broader category that is generally considered to be, and he defines the regime by its activist political style. The author locates Placák´s theoretical approach to researching undemocratic regimes close to later, "post-classic" adherents to the theory of totalitarianism. More than the first part of the book, it is the second part that the reviewer appreciates. This part, which analyses the political situation in Czechoslovakia before the February takeover, presents, according to the author of the article, a legitimate and in many respects convincing picture, logically explaining the causes for the collaps of Czechoslovak democracy; indeed, the parallels Placák draws between Czechoslovakia after May 1945 and Italy in 1922 are credible. By contrast, the first part of the book, consisting of a long excursus into the theory and history of the totalitarian, fascist, and authoritarian movements of the twentieth century, is, in his view, weaker: Placák´s scepticism about the ability of the social sciences to provide satisfactory explanations for these movements is not well founded, and his explanations for the genesis of fascism lack context., [autor recenze] Ivo Budil., První ze 3 příspěvků v oddíle Tři hlasy k jedné knize: Konfrontace - kontrasty - kontexty, and Obsahuje bibliografické odkazy
Do této interdisciplinárně pojaté kolektivní práce přispěli historikové, antropologové, sociologové, ekonomové i geografové, kteří ve svých statích a esejích popisují rozmanité aspekty každodennosti v zemích sovětského bloku spjaté s fenoménem konzumu, převážně v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Všímají si například života ekonomických elit, úrovně a kvality různých socialistických produktů, gastronomie, černého trhu a neformální výměny zboží, ale také oficiální kritiky konzumního způsobu života. Podle recenzentky v pozadí celé publikace prosvítá snaha ukázat život za socialismu jako mozaiku rozmanitých barevných střípků, aby již nadále nebyl vnímán jako jednolitá nevýrazná šeď. and [autor recenze] Květa Fremrová.
The Cracow-based law historian Stanislaw Kutrzeba (1876-1946) was an important persona of Polish academic and public life after the Second World War. Kutrzeba chaired Akademia Umiejętności (the Polish Academy of Arts and Sciences), the most important research institution in the country, was a former professor of the Jagiellonian University in Cracow and an active member of its underground scion during the war years. He was also a notable Catholic politician. The paper follows his post-war political activities, including his extensive publications in a Christian-democratic weekly ''Tygodnik Powszechny'' (''The Catholic Weekly''). His contributions were occasionally attacked by Communist elements or indeed were never published due to censorship restrictions. Notwithstanding these issues, Kutrzeba sought a modus vivendi with the new political establishment. He took an opportunity to participate at the 220th anniversary of the Soviet Academy of sciences in June 1945. In so doing, he entered high level Polish-Soviet political negotiations. It would appear that this was an ill-considered move on his part and bore hallmarks of a conservative - and it this context naïve - attitude not used to intrusive political practices of the post-war period. Despite Kutrzeba’s bona fide approach, his participation did not bring any constructive results; on the contrary - it was viewed with suspicion by many Poles and unfortunately actually contributed to a legitimisation of the new regime. Moreover, the scholar suffered under a physical well as mental stress during his Moscow sojourn, which aggravated his health problems. After his return, Kutrzeba’s health rapidly deteriorated and he was confined to bed for the rest of his life. Translated by Hana Navrátilová and Krakovský právní historik Stanisław Kutrzeba (1876-1946) byl po skončení 2. světové války osobností s velkou autoritou. Jako předseda Polské Akademie Umiejętności stál v čele nejvýznamnější vědecké instituce v zemi, měl za sebou minulost profesora meziválečné Jagellonské univerzity i její ''podzemní'' pokračovatelky z válečných let a byl známý rovněž jako politik katolické orientace. Studie sleduje jeho poválečné politické aktivity, mimo jiné publicistickou činnost na stránkách křesťansko-demokratického časopisu ''Tygodnik Powszechny''. Některé jeho články byly ostře napadány z komunistických pozic, anebo neprošly soudobou cenzurou. Přesto se Kutrzeba snažil hledat určitý modus vivendi s novou politickou garniturou. Hlavní příležitostí v tomto směru byla jeho účast na oslavách 220. výročí Akademie věd SSSR v červnu 1945. Tehdy byl také vtažen do sovětsko-polských politických rozhovorů na nejvyšší úrovni. Podle mínění autora jeho účast nebyla šťastná a vyznačovala se jistou dávkou naivity člověka staré školy uvyklého jiné politické praxi. Ačkoli byl veden těmi nejlepšími úmysly, jeho snaha k ničemu nevedla, naopak byla jeho cesta do Moskvy u části polské veřejnosti sledována s podezřením a přispěla k legitimizaci nových poměrů. Nervové a fyzické vypětí za pobytu v Moskvě prudce zhoršilo jeho nepříznivý zdravotní stav. Těžce nemocný vědec zůstal po návratu do Krakova až do smrti upoután na lože.
Tento text je autorsky upravenou podobou recenzního posudku Petera Heumose na studii Jakuba Šloufa ,,Očista průmyslových závodů od kolaborantů a ‘asociálních živlů’ v roce 1945: Politická machinace, exces retribuce, či inkubátor revoluční morálky?'' v tomto čísle Soudobých dějin (s. 538-581). Podle autora Šloufův článek představuje neobyčejně produktivní příspěvek k pokračující diskusi českých historiků o politických a společenských souvislostech vzniku komunistického režimu a jeho stabilizace. Heumos vyzvedává jeho přednosti a polemizuje proti některým závěrům. Rozvíjí přitom myšlenku, že sociální a politické aktivity v československých průmyslových podnicích po osvobození v květnu 1945 měly ambivalentní charakter a že jejich tendence vytvářet si vlastní pravidla jednání, ignorující formální právní předpisy, pokud šlo o postihy údajných kolaborantů a ,,asociálních živlů¨¨ z doby okupace, nebyla sama o sobě faktorem podporujícím nástup komunistického bezpráví. Vidí v nich naopak spíše kontinuitu s projevy rezistence sociálního prostředí průmyslových podniků proti tlakům z mocenského centra v padesátých a šedesátých letech minulého století. and Peter Heumos ; Z němčiny přeložila Jana Heumosová.
Prague Spring was a period of political liberalization in Czechoslovakia during the era of its Soviet domination after World War II. It began on January 5, when reformist Alexander Dubček came to power, and continued until August 21, when the Soviet Union and its Warsaw Pact allies invaded this country to halt the reforms. The Prague Spring reforms were an attempt by Dubček to grant additional rights to citizens as a part of his partial decentralization of the economy and democratization. and Jitka Vondrová.
The presidency of the Council of the European Union is responsible for the functioning of the Council of the EU and is rotated between EU member states every six months. Beginning in January 2009 the Czech Republic will take over the EU Council Presidency. The Czech Republic´s motto for their Presidency is Europe without barriers. Its message and hope is to break down the barriers which still exist between member states including the free movement of people, goods, services and capital. and Jarmila Tiosavljevičová.
Podle recenzenta se memoáry dvou českých historiků dají číst několikerým způsobem: jako příspěvek k dějinám českého reformního komunismu či ke komunistické historiografii, dále jako jistý typ příběhu středoevropských levicových intelektuálů dvacátého století anebo také jako paměť české politické emigrace (v případě Michala Reimana) a „normalizačního“ disentu (v případě Miloše Hájka). Mervart nachází společné i rozdílné rysy v osudech i textech obou těchto politicky angažovaných intelektuálů a hodnotí jejich paměti jako velmi cenný a zajímavý pramen, který by neměl ujít pozornosti žádného historika soudobých československých dějin. and [autor recenze] Jan Mervart.