Kresba (23 x 17, 5 cm): na schodech jsou rozesety zlaté šperky, panovnické insignie a nádoba, symboly Zlatého věku, na nejvyšším stupni je císařská koruna a žezlo. Nalevo je Venuše s Amorem, pramatka římského lidu. Napravo jsou dva muži v utíkající pryč - nepřátelé říše římské. Jejich gesta naznačují, že mají strach. Nahoře letí s kosou Chronos/Saturn (dlouhé vousy)., Fusenig 2010#, č. 91 s. 233., and Přípravná kresba k obrazu (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše 2), existuje její kopie (Berlín-Dahlem, Kupferstichkabinett). Kresba se od obrazu liší v tom, že na místě, kde je na obraze personifikace Říma je kresbě císařská koruna.
Budova banky "Pesti Hazai Elsö Takarékpénztár Egyesület". Před zahájením stavby této budovy peněžního ústavu byla vyhlášena soutěž, které se zúčastnila řada tehdy významných architektů Rakousko-Uherska, mezi jinými například také Bruno Möhring a Friedrich Ohmann. V soutěži však zvítězil domácí tvůrce Ignác Alpár. Nárožní monumentální šestipodlažní budova (dnes burza) byla projektována s bohatou sochařskou výzdobou fasády jako secesní stavba s prvky neoklasicismu. Na každé straně nárožní kupole sedí dvojice žen s dětmi, vpravo se dotýkají rukama, mezi nimi úl a květy růží (alegorie měst Pešti a Budína). V úrovní prvního patra po obvodu celé budovy figurální reliéfy, z nichž některé se opakují. Stojící postavy mužů a žen jsou nahé, na těle mají pouze přehozenu drapérii a drží různé atributy. Po obou stranách nároží stojící žena drží ratolest vavřínu (Pověst ?) a stojící žena držící bohatý feston z růží (Krása); dále po pravé i levé straně pět dalších reliéfů: stojící muž se štítem, v ruce má meč, za ním větvička vavřínu (Mír); stojící muž v okřídleném klobouku, na nohou má okřídlené opánky, vedle něho křídlo (Merkur jako alegorie Obchodu); muž s hradební korunou na hlavě, za ním vavřínová ratolest (alegorie města); muž s kosou v ruce a džbánem u nohou, za ním obilí (Zemědělství); muž v přilbě, s modelem kostela u nohy a štítem v levé ruce (Víra); muž držící na ruce sošku nahého muže (Michelangelův otrok ?), za ním palmová ratolest (Umění nebo Vítězství); žena držící na obou dlaních okřídlenou sošku muže a ženy (Génius a Vítězství); žena s dítětem v náručí, v levé ruce drží džbán, u pravé nohy obilné klasy (Plodnost); žena s vavřínovou větévkou (Pověst ?); žena s květinovým festonem (Krása). Na fasádě směrem do Váci utca; žena s dítětem v náručí a džbánem v ruce (Plodnost); žena držící v obou rukách malou okřídlenou sošku ženy a muže (Génius a Vítězství); víru a národní cítění vyjadřuje staromaďarský bojovník s modelem kostela sv. Štěpána u nohou (Víra). Směrem do Türr István utca se opakují dva reliéfy žen s ratolestí a festonem, dále jsou nad portálem dvojice ženských postav v antické drapérii. Po obvodu vchodového ostění na průčelí do Deák F. u. další drobné reliéfy s postavami: muž s trojzubcem (Neptun); žena s rohem hojnosti (Fortuna), muž s globem (Věda (?), muž s pochodní (Pokrok) žena s dětmi (Plodnost nebo Mateřství), mladík s orlem (Svoboda ?)., Földes 1993, s. 28, 52; Gerle 1994, s. 10, 47 - 49., and Již v antickém Římu vznikla řada zobrazení, která v alegoriích a personifikacích připomínala, že město bylo rovněž centrem antického finčniství. Například postava bohyně Juno Monety (přídomek Junony Kapitolské), v jejímž chrámovém okrsku byla mincovna, nebo italské božstvo zisku, Mercurius, jehož chrámy byly střediskem obchodu a sídlem kupců. Reliéfy i plastiky na fasádě této budovy tématicky odkazují na funkci budovy, která sama má monumentální měřítko dotvrzující solidnost základů, na kterých provozovatelé banky staví. Na bankovních domech je typické například zobrazení Merkura (Hermés Trismegistos) jako božstva schopného z kamene Mudrců vytvořit zlato. Banka jako taková je však založena i na dalších solidních základech, které zajišťují hospodářskou prosperitu - Mateřství, Věda, Umění. Některé ikonograficeké inspirace sochařského ztvárnění reliéfů je možné hledat na pamětních medailích Napoleona Bonaparte, například nahý hrdina držící v ruce sošku - ve významu vojenského vítězství.
Nástropní fresková malba: před monumentální architekturou je ve středu fresky na oblaku zobrazena sedící Minerva (přilba, štít, kopí), která na fresce vystupuje jako ztělesnění vladařské moudrosti. Upozorňuje na to putto, který se nad ní vznáší s uzdou, tehdy všeobecně srozumitelným atributem zdrženlivosti. Temperantia byla považována za jednu z kardinálních vladařských ctností. Nahoře na oblaku sedí personifikace dalších vladařských ctností ideálního vladaře, zrcadlem je charakterizovaná Prozíravost (Prudentia) a šípem patrně Vláda (Regnum). V nebeské sféře je nalevo zobrazen Chronos (kosa, klíče, na hlavě přesýpací hodiny?), který se v obdobných výjevech objevuje jako připomínka pomíjivosti světského života. Ústřední postava nebeské sféry je bohužel zničena, patrně tam byl zobrazen Apollón nebo Hélios na voze. Minerva ukazuje směrem ke dvěma starcům u jejích nohou, kteří ztělesňují vědy, jakožto zdroj panovnické moudrosti. Tabulkou s architektonickým návrhem a kružítkem je charakterizovaná Geometrie a globusem a kružítkem Astrologie. Po obou stranách jsou postavy ztělesňující plody moudré vlády, nalevo jsou puti věnující se umění a vědám (knihy, noty, housle, malířský stojan s plátnem), napravo je dole skupina tří hudebnic, nad nimiž jsou tři nahé Grácie, které putti zasypávají květinami., Moravcová, Švédová 1990#., Horyna 1997#., and Klíčem k výkladu figurální fresky je monumentální architektura v jejím pozadí, která zobrazuje chrám ctnosti (templum honoris) nebo vítězný oblouk. Nad vchodem je prázdná kartuše, patrně na zdůraznění ideálního charakteru zobrazení, je však završena korunou. Hrabata z Vrbna jsou označeni jako ti, k jejichž slávě a poučení byl vítězný oblouk vztyčen. Ústředním atributem fresky je uzda, která fresko ideově propojuje se sochami na bráně čestného dvora, především s dvojicí Arrií, které oslavují právě tuto ctnost, jednu z kardinálních ctností ideálního vladaře.
Pomník byl budován od roku 1896, sochy postupně vytvářeny od roku 1901 do roku 1929. Dvacetšest alegorických soch od různých autorů, mezi nimi některé navazující na antické tradice. Alegorie "Práce a Blahobyt" - nahý muž, nese kosu, s ním žena drží květiny a plody; "Válka" - mladý muž řídí dvojspřeží, je nahý, na hlavě přilbici, v ruce drží hada; "Mír" - žena v drapérii, drží v levé ruce palmovou ratolest, řídí dvojspřeží; "Věda a Sláva" - nahý muž, v ruce drží globus s pozlacenou soškou Viktorie držící ratolest, vedle něho žena s věncem na hlavě, v ruce drží vavřínovou snítku (G. Zala, 1906 - 1908). and Budapesti köztéri 1987, č. 115; Gerö 1990; Hájos 2001, s. 28.
Šestipodlažní nárožní budova úřadu, dříve Kreditní banka, dnes Ministerstvo financí. Eklektická stavba s řecko-římskými dekorativními prvky, s bohatě sochařsky zdobenou fasádou. Nad vchodem pod římsou nesou dva géniové svatoštěpánskou korunu se znakem Uherského království, pod nimi putti a dvě mužské alegorické postavy - Obchod v podobě Merkura (Kereskedelem) a Průmysl (Ipar). Na nárožní fasádě směřující do Nádor tér jsou opět putti a dvě ženské postavy - alegorie Zemědělství (kosa a obilné klasy, Mezögazdaság) a Vinařství (vinné hrozny a džbán, Bortermelés); dále nad vchodem směřujícím do náměstí alegorie Ctnosti (žena s kolem) a Svornosti (žena se opírá o fasces), alegorie Mateřství (žena s dětmi), opět alegorie Obchodu -Spořivosti (Merkur s úlem a modelem budovy) a alegorie Plodnosti (žena s dětmi); alegorie Krásy (Venuše) a alegorie Vědy (Athéna, štít, kopí, sova). and Medvey 1939, s. 44; Demski 1999, s. 255; Gerle 1994, s. 51.
Kamenná a štuková plastika: krbovou římsu nesou dvě kamenné plastiky mouřenínů, na římse je štuková plastika nahého Saturna (dlouhé vousy, křídla, kosa). Boha obklopují oblaka, v nichž jsou putti personifikující čtyři roční doby. Vlevo nahoře Léto (obilí), dole Podzim (vinná réva), napravo dole Zima (oheň) a Jaro (květiny)., Mádl 2008#., and Krb se Saturnem byl dominantou hlavníhom sálu, na jehož stropě byla původně malba s námětem PovýšeníDietrichsteinů do knížecího rodu. Vzhledem k tomu lze Saturna chápat jako symbol Zlatého věku. Mouřeníni nesoucí krb jsou připisováni Janu Brokofovi.
Po levé straně za vjezdovou branou, podél cesty vedoucí od brány k vile, terrakotová socha na soklu. Figura chlapce sedícího na pařezu, čte knihu, kterou drží v levé ruce, v pravici pochodeň. Na soklu čtyři reliéfy: Jupiter s orlem a žezlem, žena stojící u sloupku, v levé ruce zrcadlo- Moudrost ?, Saturn s kosou, požírá dítě, Múza s lyrou., Laštovková, B. , Pražské usedlosti , Praha 2001., and Sochy včetně reliéfů na soklech jsou dílenskou produkcí některé továrny vyrábějící terrakotové výlisky. Caha, M., Broncová, D., ed, Kniha o Praze 5, Praha 1996.
Po levé straně za vjezdovou branou, podél cesty vedoucí od brány k vile, terrakotová socha na soklu. Figura stojícího chlapce, drží hrozen vína. Na soklu čtyři reliéfy: Jupiter s orlem a žezlem, žena stojící u sloupku, v levé ruce zrcadlo- Moudrost ?, Saturn s kosou, požírá dítě, Múza s lyrou., Laštovková, B. , Pražské usedlosti , Praha 2001., and Sochy včetně reliéfů na soklech jsou dílenskou produkcí některé továrny vyrábějící terrakotové výlisky. Caha, M., Broncová, D., ed, Kniha o Praze 5, Praha 1996.
Olejomalba na mědi (55, 5 x 47 cm): v popředí Apollón triumfuje nad Turkem, charakterizovaným zbraněmi na zemi (štít, luk, šípy, zahnutá šavle, palice), které doplňují turecké panovnické insignie v pravém dolním roku (turban a žezlo). Apollón ohlašuje příchod Zlatého věku. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, kterému bere šíp, napravo polonahá Abundatia (cornucopia a nádoba se zlatými mincemi). Ve středním plánu obrazu je oltář, na němž jsou drahocenné nádoby, připomínka Zlatého věku. Nalevo na podstavci, před ruinami antického Říma sedí bohyně Roma (přilba, žezlo), v ruce drží Palladium, sošku Minervy, kterou přinesl Aeneas do Říma z Tróje. Vedle Romy turecké trofeje (praporec, turban, toulec), jedná se tedy Svatou říši římskou. Na pravé straně antická ruina se sochou Saturna v nice, před ním sedí Múzy (globus, kružítko, caduceus, flétna). V pozadí antické ruiny, nahoře letí ve vzduchu nahý Saturn/Chronos (křídla, vousy, kosa a přesýpací hodiny)., Kaufmann 1988#, I.15., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 89 s. 231., and Návrat Zlatého věku byl klíčovým motivem imperiálních alegorií v rudolfinském umění. Vzorem byl augustovský mýtus, v němž měl ústřední postavení Apollón. Horatiova "Píseň stoletní" vzývala právě toto božstvo a jeho sestru Dianu, píseň byla přednesena 3. června 17. př. Kr. na Palatinu v Římě chórem chlapců během "Ludi saeculares" zavedených Augustem na oslavu příchodu Zlatého věku. Píseň lze chápat jako inspiraci Aachenova obrazu oslavujícího Apollóna. Básník vzývá boha, "aby skryl svou zbraň" (Hor. c. s. 33) - na obraze je Apollón zobrazen výjimečně beze zbraně. Apollón má obnovit jubilejní slavnosti trvající "tři sladké noci a tři dny bílé" (23-24) - to patrně naznačuje Apollónova ruka se vztyčenými třemi prsty. Apollón má římské chlapce "přivést k mravnosti" (45), aby se věnovali manželským povinnostem a přivedli četné potomstvo (47). Tento moment mohla na obraze naznačovat Venuše, která tu vystupuje nejen v roli pramatky římského lidu - je zobrazena, jak odebírá protestujícímu Amorovi šíp, symbol erotických dobrodružství. Apollón má také přispět k tomu, aby mladí Římané porazili nepřátele (53-56), kteří jsou na obraze připomenuti Turkem a tureckými zbraněmi u spodního okraje. V básni je rovněž obšírně zmíněna historie Říma (37-44), na níž na obraze odkazuje na socha personifikace Říma s Palladiem, který Aeneas a Anchises zachránili z hořící Tróje. V básni je zmíněno devět Apollónových Múz (62), které se na obaze rovněž objevují, stejně tak jako Hojnost (Copia, 60) s plným rohem. K obrazu existuje přípravná kresba (Braunschweig, Návrat Saturnovy říše 1). Obraz je protějškem alegorie s Návrat Panny (Mnichov, Návrat Panny).
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze z kostí taženém párem volů (rohy se špicemi obrácenými dozadu) jede Smrt, kostlivec s hady místo vlasů, a ohání se kosou. Smrt právě skosila Lauru, která padá na zem. Okolo vozu další oběti Smrti, před vozem kostlivec s praporem, na němž lebka a zkřížené hnáty. V pozadí krajina s městem na břehu moře, u vody sedí rybář, kterého kosí smrtka. Napravo se potápí loď, z jejíž paluby skákají lidské postavy., Irmscher 1999#, 148-151., and Přípravná kresba se od realizace liší ve významném detailu: oběti Smrti nejsou u Jamnitzera nijak blíže charakterizováni, takže chybí sociálně kritický tón, který běžný u tohoto typu zobrazení. Zjevně to byl záměr objednavatele.