Literárněvědná monografie člena korespondenta ČSAV, navazující na autorovo předchozí dílo (Slovanství v jazykově literárním obrození u Slovanů), která se zabývá významovou složkou ideje slovanství v literární tvorbě slovanských národů v čtyřicátých a padesátých letech minulého století. Publikace, která přináší marxisticky podložený rozbor jednotlivých osobností a jevů, zahrnuje tyto hlavní kapitoly: I. Mickiewiczův mesianismus slovanský,II. Austroslavismus mezi mesianismem a tzv. panslavismem, III. Spory o panslavismy ve střední Evropě, IV. Polská otázka u Marxe a Engelse, V. Slavjanofilství, panrusismus a odpůrci toho v Rusku, VI. V revolučním období, VII. Padesátá léta XIX. století, VIII. Pypinův epitaf panslavismu z roku 1865.
Vyd. Ústav dějin evropských socialist. zemí ČSAV k 6. mezin. sjezdu slavistů v Praze v srpnu 1968 and Souhrnný obraz a kritické zhodnocení úlohy představ o jednotě a příbuznosti Slovanů je v publikaci podán s ohledem na dějinný vývoj českého a slovenského národa. Slovanství je pojímáno jako historicky proměnlivý souhrn všech projevů a forem společenského vědomí, podložených představou příbuznosti nebo jednoty slovanských národů. Zabývá se slovanstvím a slovanskou myšlenkou ve společnosti feudální, dále v době národního obrození, slovanskou myšlenkou v obnoveném národním životě a počátkem 20. století, slovanstvím v samostatném čs. státě, podílem slovanské myšlenky v národně osvobozeneckém boji za druhé světové války a slovanskou ideou v Československu po druhé světové válce.