Řadový nájemní dům. V průčelí monumentální portál sahající do výšky dvou pater, se šesti dórskými sloupy, nad okny třetího patra figurální vlys - průvod mužských postav (někteří stojí v kontrapostu, někteří v postoji výpadu), jeden chlapec s pochodní. Muži jsou vesměs nazí, někteří s přehozenou drapérií, někteří mají na hlavách helmice s chocholy, v ruce štít, meč, dýku, kopí. Dva muži na voze, taženém trojspřežím, v průvodu s nimi kráčejí dva lvi, jedna žena se opírá o rameno stojícího muže. Proti této skupině jede druhá skupina jezdců na osmi koních, poslední z nich se obrací k pěšákům kráčejícím za nimi., Málnay-Háasz, and Po roce 1910 se v Budapešti objevují válečné náměty inspirované antikou - Athéna, Amazonky a zejména triumfální průvody. Motivy nahých vojáků se ovšem na fasádách domů ve slohu art deco (1910 - 1939) objevují také jinde v Evropě (Itálie, Německo, Anglie) i v Severní Americe. Inspirací jsou výjevy z Parhenonského vlysu nebo ze sarkofágů (Ludovisi). Antické reliéfy v Evropě existovaly v mnoha kopiích, a to ve sbírkách muzeí sádrových odlitků, takže byly snadno přístupným zdrojem inspirace.
Na fasádě měšťanského domu figurální fresková výzdoba, jeden z výjevů v oválné kartuši zobrazuje alegorii Spravedlnosti. Figurální scéna: uprostřed žena se zavázanýma očima, v levé ruce drží váhy, v pravici meč, po její levici klečí muž, po pravé straně stojí žena s holí.
Na klenbě stropu fresková výzdoba, v podobě imitace tapiserie s bordurou. Figurální výjev: nad schodištěm architektura chrámu s okulem v klenbě, nad schody sedící postava ženy, drží váhy a meč (Spravedlnost), pod ní vlevo sedí na schodech dvě postavy, pod schody sedí muž ve zbroji.
Nástropní freska na námět Oslavy rodu Sinzendorfů, alegorické figury ctností - Spravedlnost (meč, přilba, váhy), Trpělivost (džbánek a pohár), Síla (sloup, přilba) a Obezřetnost (hadi, dvě tváře). Nad nimi Fáma (dvě trumpety, křídla). and Poche 1982#, s. 81-82.
Pískovcová socha: nahý vousatý muž, Thrasea Paetus, si tiskne k hrudi dýku, k mužově paži držící dýku vztahuje ruku žena klečící mu u nohou, jeho manželka Arria Mladší., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře. Zde sousoší mylně určeno jako Obětování Ifigénie. Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Starší (srov. Hořovice, zámek, brána, Caecina Paetus a Arria Starší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Dosavadní interpretace této dvojice jako alegorie věrného a nevěrného manželství neuspokojuje (naposledy Horyna 1997), protože jí neodpovídají akce zobrazených postav a nelze jí uvést v soulad s bezprostředně sousedící ústřední dvojicí soch oslavujících stavebníka prostřednictvím Herkulových činů. Sousoší umístěné na 3. sloupku je adaptací slavného antického originálu zobrazujícího muže páchajícícho sebevraždu a současně držícího volnou rukou mrtvou ženu. Antický originál byl jednou z nejslavnějších soch římské sbírky Ludovisi a v 18. století byl interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, "Caecina Paetus a Arria Starší"). Jestliže socha na jižním sloupku zobrazovala Caecina Paetu a Arrii Starší, koho zobrazoval její protějšek? Musel to být rovněž následování hodný heroický čin a jako oslava sebeobětování se přímo nabízí zobrazení Arrie Mladší, jejíž příběh, v němž šlo rovněž o sebevraždu manžela, byl velmi dobře znám z antické literatury. V obrazovém albu, které vydal Maffei v roce 1704, je vyobrazena antická socha, která posloužila mezi jiným jako model pro sochu na 3. soklu zahradní brány v Hořovicích. Jakožto antický pramen je však v albu uveden Tacitus, Letopisy 16, 34. Tato pasáž se však nevztahuje k Arrii Starší, ale k její dceři, Arrii mladší, které manžel nedovolil, aby si vzala život. Manžel se jmenoval rovněž Paetus, ale byl to Thrasea Paetus, který musel spáchat sebevraždu v roce 66 z příkazu císaře Nerona. Thrasea Paetus byl ctihodný a na rozdíl od Caecina Paety rozhodný a statečný muž, který se až do okamžiku, kdy si vzal život, zabýval filosofií. Byl to totiž nejen senátor, ale i stoický filosof, čemuž odpovídá skutečnost, že na soše v Hořovicích má plnovous, atribut antických filosofů. Zatímco sebevražda Arrie Starší byla v umění 17. a 18. století často zobrazována, Arrie Mladší pokud je nám známo nebyla nikde zobrazena.
Na atice bočního průčelí čestného dvora alegorické sousoší: putto s rohem hojnosti plným mincí, drží klasy, vedle něho žena sedící na lvu, v levé ruce ruce drží zrcadlo, v pravici meč, vedle ní had.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Na průčelní fasádě nad okny druhého patra figurální reliéf. Muži, nazí nebo odění antickou drapérií, ve zbroji se štíty, mečem a kopím, jeden z nich vede dva lvy, kráčejí za trigou. Proti ní skupinky bojovníků, žena a jezdci na koních., Ráday 1998, 91, 318., and Na reliéfech jsou patrné odkazy na reliéfy Parhenonu (jezdci), nebo reliéfy ze sarkofágů. V obmněněné podobě se jeden motiv objevuje na další fasádě nájemního domu v Budapešti, který vytvořili stejní autoři v roce 1911 - 1912 (Tátra utca 4).
Freska. Dole v popředí zahradní parter před hornatou krajinou, Theseus táhne nit odvíjenou Ariadnou, na hlavě má kčelenku, diadém, vznáší se nad hrdinou. Nad Ariadnou žena, alegorická figura, s ratolestí. V druhém plánu zápasící Herkules s kyjem. and Samek 2003#, 78-80.
Mědiryt (67, 3 x 42, 1 cm): portrétní busta císaře Matyáše v alegorickém zarámování. Dole je císařský orel s mečem a křížem na globu, pod nímž Závist (hady místo vlasů) a Hloupost (oslí uši). Po stranách portrétu nalevo Uměřenost, muž s kopím krotí Pegase, stojí na válečných trofejích. Napravo Victoria (křídla, přilba, kopí, věnec) zabíjí draka, za ní Sláva (křídla) troubí na trubku. Nad portrétem jsou tři Grácie, tančí a sypou mince a plody z rohů hojnosti. Nahoře se snáší putti s císařskou korunou., Fučíková 1997#, I/371., and Kromě tradičních atributů císařství lze na rytině najít i dva ohlasy antických sochařských typů. Uměřenost krotící Pegasa (to jest výmluvnost) je ohlasem slavného a často napodobovaného sousoší (Dioskurů ?) krotících koně. Jejich neobyčejná proslulost byla důsledkem pozdně antického nápisu, který jednu sochy přiřkl Feidiovi a druhou neméně slavnému sochaři Praxitelovi, dále jejich kolosálního měřítka i skutečnosti, že sousoší Římě stálo od doby antického císařství. Dalším antickým citátem na Matyášově portrétu jsou tři tančící Grácie, které se v pražském rudolfinském umění často objevují jako alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující císařskou vládu. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především z exempláře se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. Citáty slavných antických soch měly patrně měly patrně naznačit, že Matyášovo vítězství je i triumfem kultury a civilizace.
Bronzová soška (18, 9 cm): gladiátor (nahý, přilba) v podřepu, levou ruku vztyčenou nad sebe, v pravé ruce meč připravený k výpadu., Fučíková 1997#, II/240., and Variace na antikizující sošku severoitalského sochaře druhé poloviny 16. století, která byla v pražské sbírce Rudolfa II. (Wien, KM, Gladiátor).