Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Kresba (308x 193 mm). Na jednom listu papíru dvě studie. Líc: Neptun, trojzubec, levá ruka na hlavě delfína. and Zlatohlávek, Bora 1995#, 124-125, č. k. 41.
Olej na plátně (92 x 118 cm). Figurální scéna v jeskyni na břehu moře. Ve vlnách v pozadí bárka (Peleus a Thetis), v popředí na zemi a v girlandách mořští živočichové - ryby, mušle, s nimi si hrají putti. Vlevo sedí Neptun s trojzubcem v levé ruce., Slavíček 1993#, 238-239., and František Antonín hrabě Berka z Dubé obraz získal ve vídeňském obchodě v roce 1671, v nostické obrazárně 1706-1945. Součást série čtyř pláten s personifikacemi Živlů, které jsou zastoupeny postavami čtyř antických bohů.
Mědiryt (434 x 328 mm). Uprostřed listu Neptun na voze taženém mořskými oři, uklidňuje bouři. V pozadí na vlnách lodě, v oblacích hlavy dujících větrů. Kolem středového výjevu další příběhy z Vergiliovy Aeineidy doprovázené nápisy. Nahoře nad výjevem s Neptunem, uprostřed zodiak (uprostřed Jupiter, Merkur (caduceus, okřídlený klobouk) a Venuše s Amorem orodující za Aenea u Jupitera). Vlevo Juno na voze taženém pávy a před ní Aeneas s vavřínovým věncem na hlavě, vpravo Venuše na voze taženém holubicemi, před ní Amor (toulec), kolem putti., Zlatohlávek 1997#, 39, č. 12., and Dílo převedeno do sbírek NG roku 1949 ze sbírek NM v Praze. Název Quos Ego je doslovnou citací z Vergilia. List je ilustrací jedné epizody z Aeineidy, příběh Aenea a Dídó, graficky zpracovaný podle malby Raffaela (nedochovala se). Zobrazení Neptuna tišícího bouři bylo velmi oblíbeným ikonografickým typem, jeho smyslem je alegorické vyjádření trestu za neposlušnost větrům, kteří bouři vyvolaly bez jeho svolení.
Bronz statue: Neptun (naked, beard) stands with legs apart a raises his right hand, in his left he holds behind his back a trident with the spikes pointing downwards. By Neptun's legs a barking dog. It is a conspicuously small dog, when compared with Neptune it is no monster, merely a dog which got into a fury and was quickly pacified by his master. It stands with its head threateningly lowered; it tries to be scary, but only at distance, because Neptune's authority does not allow him to leave the place under his feet. Today in front of Sala Terrena stands the fountain with a bronze statue of Venus with Amor. In Wallenstein's time an elaborate fountain with bronze sculptures stood on this site, which was crowned by Neptune and contained today lost components: two seated river gods, two sirens or nymphs situated at the base of the pillar, and on the pillar four dogs, four horse heads, two lion heads and two gryph's heads. Originally Laocoon should be the central figure of the fountain, but at Wallenstein's request it was replaced by Neptun. All statues were made in the Prague studio of Adrien de Vries, former Court Sculptor to Emperor Rudolf II., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and The iconographical type of Neptun's statue, which Adrian de Vries used, was created in 1554-1557 by Giovanni Angelo Montorsoli. It crowned a fountain of Neptune in Messina, which celebrated the Emperor Charles V. Montrosoli's god of the sea followed the "Quos ego" type, created by Raffael and known above all from Marcantonio's print, but with important changes. In the Messina fountain, the Emperor was celebrated as a peacemaker, not as a warrior. Montorsoli's Neptune does not raise his weapon to strike; he holds it as an attribute in his left hand, while his right hand is raised in a way which assimilates ancient god to mortal orator, calming his audience, evident allusion to subsequent verses in Aeneis. In them Vergil compared Neptune to a man who resolutely stands up in the middle of civil riot and calms mutineers by his wise words. Montorsoli's concept of Neptune/orator was further developed in Giambologna's statue of 1563-1566. Neptune is not all threatening or ordering, he raises his right hand to address the audience and the content of his speech is explicitly indicated by the gesture of his left hand. He does not hold the trident next to him as Montorsoli's Neptune does in Messina, but he hides the terrible weapon behind his back. The Prague sculptor went one step further. His Neptune holds his weapon not only behind his back, but also in reverse, with the spikes pointing downwards. The contrast with Rafael's aggressive Neptun, who punishes, which found echo in Bernini's statue of 1620, cannot be greater. Adrian de Vries adapted this type in Neptune's statue for the fountain, which Danish king Christian IV ordered in 1622 (today also in Drottningholm). In Prague, Neptune's enemies are represented by a dog, which is absolutely unique in Neptune's iconography, and stands for the defeated Bohemian estates. In this connection we may recall emblem books, which were popular in Wallenstein's time. In Andrea Alciati's and Theodore de B?ze's collections of emblems, the picture of a dog barking at the moon was interpreted as a symbol of useless action in general and of antagonism which achieves nothing in particular. Ferdinand II was thus celebrated in Wallenstein's garden, because he calmed the local political storm, which threatened the very existence of the Habsburg Empire.
Kašna, uprostřed bazénu sloup s plastikami medvědů, nad nimi mísa, v ní sloup, na jeho vrcholu nahý Neptun, kolem beder drapérie, drží trojzubec, stojí na delfínovi., Hrubešová -Hrubeš 2002, s. 132, and Medvědí fontána, původně zhotovená pro areál Slavatova letohrádku na Smíchově (dnešní Dienzenhoferovy sady), pak před Justičním palácem na Smíchově, do parku na nám. 14. října přemístěna po roce 1945.
Fajánsová malba, Neptun stojí na mušli, tažené dvěma mořskými koňmi., Wittlich 1996#, 87, č. 343., and Mísa do sbírek získána roku 1909. Malba podle vzoru italských majolik z Catelli.
Malovaný talíř (průměr 24,5 cm): na vodní hladině lastura tažená delfíny, v ní Neptun s trojzubcem v rukách. V pozadí architektura města. V popředí vlevo Amor (toulec), v levé ruce drží luk, v pravici trojzubec, uprostřed žena objímající ovci a dvě ovce, napravo pastýřka ?, hraje na trubku., Přibyl 2006#, 75, č. 19., and Vzhledem k přítomnosti Amora patrně narážka na Neptunova milostná dobrodružství.
Pískovcová socha na podstavci, figura stojícího nahého muže s plnovousem, drapérie kolem těla, u nohou dva delfíni (poškozeny ruce, trojzubec chybí). and Původně v Podzámecké zahradě v Kroměříži, v roce 1835 převezena do obce Koválovice, pak do Přerova. Kolem roku 1930 na nádvoří přerovského zámku, pak v parku Michalov, pak v proluce ve Wilsonově ulici. Dnes pod zbytkem městských hradeb u zámku.
Olejomalba na měděném plechu (kabinet 152 x 102 x 43 cm). Scéna na mořském břehu, vlevo Neptun, trojzubec, koně, vztahuje ruce k nahé dívce s křídly, která před ním prchá, nohy se jí proměňují v ptačí pařáty., Seifertová 2001#, 68, č. k. 54., and Princeznu Koronis, kterou se pokoušel svést Neptun, proměnila Minerva ve vránu.