Hlavním cílem článku Hedonismus a eutanazie je ilustrovat komplexní vztahy mezi hédonismem jako teorií welfare a problémem racionality sebeusmrcení, asistovaného sebeusmrcení a eutanazie. Článek je rozdělený na tři části. První část přináší stručný popis hédonismu a vrcholí definicí standardního hédonismu. Druhá část se věnuje problému, zda smrt může v některých (výjimečných) situacích představovat racionálně ospravedlnitelnou volbu. Třetí a konečná část spojuje konsekvencialismus s tradičním hédonismem do standardního utilitarismu a předkládá přímý argument ve prospěch závěru, že asistovaná smrt může být eticky přijatelnou (dokonce povinnou) volbou. Ukazuje však, že hédonismus není adekvátní teorií dobrého života, a proto nakonec etický argument ve prospěch asistované smrti odmítá., The overall aim of the article “Hedonism and Euthanasia” is to illustrate the complex interplay between hedonism as a theory of welfare and the problem of the rationality of suicide, assisted suicide and euthanasia. The article is divided into three parts. In the first part, it provides a succinct description of hedonism culminating in the definition of standard hedonism. The second part deals with the problem of whether death can in some (exceptional) circumstances represent a rationally justifiable choice. The third and final part combines consequentialism with standard hedonism, obtaining standard utilitarianism, and sets forth a straightforward argument for the conclusion that assisted death might be an ethically acceptable (even obligatory) choice. However, hedonism is shown to be an inadequate theory of good life and, consequently, the ethical argument for assisted death is rejected., and David Černý.
Sam Harris ve své knize The Moral Landscape: How Science Can Determine Human Values (2010) tvrdí, že otázka morálních hodnot není ničím jiným než otázkou po blahu vědomých bytostí. Ve svém výkladu si Harris klade tři úkoly: etablovat etiku jakožto plně racionální a ideálně vědeckou disciplínu, posílit a obhájit naturalismus a ustanovit smysluplnost lidského života na nenáboženské bázi. Harrisova kniha se setkala s odmítnutím v odborných recenzích, avšak ne všechny kritiky jsou oprávněné a skutečný problém s Harrisovým přístupem podle mne leží jinde, než se kritici domnívají. Existují nejméně tři důvody, proč odmítnout Harrisovu koncepci morálky jakožto vědy. Prvním je konfuzní pojetí vědy, se kterým souvisí absence čehokoli vědeckého v Harrisově popisu etických problémů či jejich řešení. Druhý důvod je nekoherentní postup při výkladu původu hodnot. A konečně posledním důvodem k odmítnutí Harrisovy vize je podoba života, kterou nám nabízí jakožto výsledek přijetí etiky založené na vědě., Sam Harris in his book The Moral Landscape: How Science Can Determine Human Values (2010) argues that the question of moral values is none other than the question of the happiness of conscious beings. In his account Harris sets himself three tasks: to establish ethics as a fully rational and purely scientific discipline, to reinforce and defend naturalism, and to rest the meaning of human life on a non-religious grounding. Harris’ book has met with a negative reaction in journal reviews, but not all the criticisms are justified and the real problem with Harris’ approach, in my view, is different to what his critics suppose. There are at least three reasons why we should reject Harris’ conception of morality as a science. The first is his confused conception of science which brings with it the absence of any scientific (on Harris’ understanding) ethical problems and of their solution. The second reason is an incoherent approach in his account of the origin of values. And finally, the last reason for rejecting Harris’ vision is the form of life which he offers us as the result of accepting ethics founded on science., Jakub Jirsa., and Obsahuje seznam literatury