Search

Start Over Subject výzkum Date Unknown

2. 40 let výzkumu technologie přípravy optických vláken v Československu - počátky 1979-1993

Creator:
Matějec, Vlastimil, Kašík, Ivan, and Hayer, Miloš
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
research, technology, optical fiber, preform, MCVD method, Czechoslovakia, výzkum, technologie, optické vlákno, preforma, metoda MCVD, and Československo
Language:
Czech
Description:
The paper deals with the commemoration of early stages of technology research of silica optical fibers in Czechoslovakia till 1993. Technology of three types of telecommunication fibers - polymer-clad-silica, graded-index and single-mode ones and that of several types of specialty optical fibers like polarization maintaining bow-tie fibers or rare-earth doped fibers belong to the most important achievements of this period. The prepared samples exhibited parameters comparable to world-class top production. The technology research was understood not only as a description of a set of receipts but mainly as scientific understanding of process fundaments. Thanks to this approach, in later period it was possible to continue in the research of specialty optical fibers for fiber sensors, fiber amplifiers and fiber lasers. Such research is performed in the Laboratory of Optical Fibers of the Institute of Photonics and Electronics of the Czech Academy of Sciences to date. and Článek připomíná počátky výzkumu technologie křemenných optických vláken vČeskoslovensku do roku 1993. Mezi jeho úspěchy patřilo vypracování technologií tří typů telekomunikačních vláken - ''polymer-clad-silica'', gradientních a jednovidových a dále několika typů speciálních vláken - zachovávajících polarizaci typu ''bow-tie'' a dopovaných ionty vzácných zemin. Připravené vzorky dosahovaly parametrů srovnatelných v té době se světem. Technologický výzkum byl chápán nejen jako popis souboru výrobních postupů, ale zejména jako pochopení vědeckých základů. Díky tomu bylo později možné efektivně pokračovat ve výzkumu speciálních vláken pro vláknové sensory, zesilovače a lasery, který v Laboratoři optických vláken Ústavu fotoniky a elektroniky AVČR pokračuje dodnes.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

3. Biologie bezobratlých na Přírodovědecké fakultě Univerzity Hradec Králové

Creator:
Pech, Pavel, Petr Bogusch, and Michal Andreas
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
article, text, články, journal articles, model:article, and TEXT
Subject:
Biologické vědy, Univerzita Hradec Králové., Přírodovědecká fakulta, Přírodovědecká fakulta., Katedra biologie, bezobratlí, studium a výuka, přírodovědný výzkum, invertebrates, study and teaching, natural science research, výzkum bezobratlých, výzkum, univerzitní výzkum, research, university research, 2, and 57/59
Language:
Czech
Description:
Pavel Pech, Petr Bogusch, Michal Andreas.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

5. Ekosystémy Sibiře: analogie zaniklé přírody střední Evropy

Creator:
Milan Chytrý
Format:
print
Type:
article, články, model:article, and TEXT
Subject:
Botanika, ochrana přírody, ekosystémy, Rusko, výzkum, 2, and 58
Language:
Czech
Description:
Research by the Masaryk University in Siberia is focused on ecosystems similar to Central European palaeoecosystems of the Pleistocene and Early Holocene. We mainly deal with the diversity and productivity of plant communities and their relationships to indicators of past environments (pollen deposition, mollusc assemblages). The results indicate that the best analogues of Pleistocene ecosystems are found in the Altai-Sayan region of southern Siberia. and Milan Chytrý.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

6. Etika v lékařském výzkumu za účasti lidských subjektů z pohledu lékařského a filozofického

Creator:
Zímová, Pavlína
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
bioetika, etika, Hippokratova přísaha, lege artis, medicínské právo, morálka, výzkum, and zdraví
Language:
Czech
Description:
A solution of the article (called „Ethics in the medical research with a present of human subjects from the point of view of medical and philosophical“) is to show some chosen aspects which relate crosswise to ethics in medical search. They are: Hippocratus oath as a deontological codex, a definition lege artis, bioethics and forming a structure of a relation between the doctor and the patient. Health (medical) ethics is considered for a normative ethics. Its normativing comes out from settled rules and instructions which are inseparably connected with an application of inside morality in the area of medicine. Normative ethics tries to find adequate answers for questions – What is good? What´s bad? What are moral ideals and values of everything. What is right and human? What norms are closely connected with some feelings of duty, responsibility, accurancy, incorrectness, inclination, esteem, regret…? Generaly speaking, the whole ethics (not only health/medical ethics) stands and falls down on the principle, that there is a great need in the connection to other person to do only what is good (optimal, necessary) and delay what is bad (unoptimal, unnecessary). The doctor´s ethics, but ethics of other health service assistants, comes out from a relationship „Me“ and „the other.“ It is so called relationship of a helping man and a suffearing one. The doctor takes care of an ill person, tries to ofer (if it is possible) the best solution of his/her situation. A great attention deserves the doctor´s moral obligation, to act with a patient as a man who is in a difficult life situation. Except of this, the doctor is obliged to respect principles that correspond patient´s health disease. Realization of the disease is quite large problem of the patients. The emphasis of delicacy and complexity of doctor´s and patient´s respects are the aim of the article. The doctor and the patient are the main subjects who stand in the centre of view of health (medical) ethics. The patient, as a subject of a medical search, always and at any circumstances distributes himself or herself. The doctor is admittedly determining element of his/her disease, tries to make an ill patient to self – filling of the basic cure rules, but first of all it is the patient who primarily decides about his/her health. The doctors have a large privilege – and that is – to help people. The patients should believe the doctors and they should turn to them in their health problems. and Východiskem článku (s názvem „Etika v lékařském výzkumu za účasti lidských subjektů z pohledu lékařského a filozofického“) je poukázat na vybrané aspekty, které se napříč vztahují k etice v lékařském výzkumu. Jsou to: Hippokratova přísaha jako deontologický kodex, definice lege artis, bioetika a strukturování vztahu lékaře a pacienta. Zdravotnická (lékařská) etika je považována za normativní etiku. Její normativnost vychází z pevných zásad a instrukcí, které jsou nerozlučně spojeny s aplikací vnitřní mravnosti v oblasti medicíny. Normativní etika se neustále snaží nalézat vhodné odpovědi na otázky – Co je dobré? Co je zlé? Jaké jsou mravní ideály a hodnoty všeho správného a humánního? Jaké normy jsou úzce spojeny s pocity povinnosti, odpovědnosti, správnosti, nesprávnosti, náklonnosti, úcty, lítosti…? Obecně se dá říci, že celá etika (nejenom zdravotnická/lékařská etika) stojí a padá na zásadě, že je potřeba ve vztahu k druhému člověku konat jen to, co je dobré (optimální, žádoucí), a zdržet se toho, co je zlé (neoptimální, nežádoucí). Etika lékaře, ale i dalších zdravotnických pracovníků, vychází ze vztahu „Já“ a ten „druhý.“ Jedná se o vztah mezi člověkem pomáhajícím a člověkem trpícím. Lékař o nemocného člověka pečuje, snaží se mu nabídnout (pokud je to možné) co nejlepší řešení jeho situace. Velkou pozornost zasluhuje i lékařův morální závazek jednat s pacientem jako s člověkem, který se ocitl v obtížné životní situaci. Kromě toho lékaře morálně zavazuje i to, že musí plně respektovat zásady, které odpovídají povaze pacientova onemocnění. Uvědomění si nemoci bývá u pacientů dosti velkým problémem. Cílem článku je zvýraznění křehkosti a komplikovanosti vztahu mezi lékařem a pacientem. Lékař a pacient jsou hlavními subjekty, které jsou středem pozornosti zdravotnické (lékařské) etiky. Pacient jako subjekt lékařského výzkumu vždy a za všech okolností rozvrhuje sám sebe. Lékař je sice rozhodujícím činitelem v ekvivalenčním vztahu, působí na nemocného, snaží se nemocnému vysvětlit závažnost jeho onemocnění, pokouší se nemocného přimět k samovolnému plnění základních léčebných pravidel, ale je to především pacient, který primárně rozhoduje o svém zdraví. Lékaři mají jedno obrovské privilegium – a to takové, že se snaží pomáhat lidem. Pacienti by měli lékařům důvěřovat a měli by se na ně jako na odborníky obracet ve svých zdravotních nesnázích.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

7. Historie a současnost výzkumu bezobratlých živočichů na Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně

Creator:
Jana Schenková and Michal Horsák
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
article, text, články, journal articles, model:article, and TEXT
Subject:
Biologické vědy, Masarykova univerzita., Ústav botaniky a zoologie, bezobratlí, přírodovědný výzkum, natural science research, invertebrates, výzkum bezobratlých, výzkum, univerzitní výzkum, čeští zoologové, research, university research, czech zoologists, 2, and 57/59
Language:
Czech
Description:
Jana Schenková, Michal Horsák.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

8. Je účast na vědeckém výzkumu naší morální povinností?

Creator:
Doležal, Adam
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
právo, medicína, filozofie, etika, výzkum, and informovaný souhlas
Language:
Czech
Description:
The basic rule of scientific research is its implementation on the basis of freely expressed autonomy of will, while in practice this is usually expressed by the patient’s informed consent. In the states that are parties to the Biomedicine Treaty, this consent must be given expressly, specifically and is to be documented. This principle of freedom of will is generally accepted and represents a starting point for current bioethical and legal standards. The article deals with an issue, whether this starting point is the only relevant and acceptable starting point. In accordance with some minority opinions, especially from the English scientific literature it asks the following questions: Should not there be a legal obligation laid down as to participation in scientific research? Isn’t that our moral duty to support scientific research in medicine, or as the case may be to participate in it to a certain extent? At the first sight this issue seems to be irrelevant - after unfortunate historical experience in the German Nazi regime, but also in democratic regimes, the patient’s welfare is superior to the interest of science and society. With regard to a benefit of scientific research for society, there are however also alternatives to the aforementioned maximum, so that progress in the developments of medicine is ensured, provided that the risk is insignificant and its benefit for the society is big. Is it possible to consider such a maximum on a legislative level? Does the moral view make it permissible to limit freedom for the benefit of social benefit. If the answer is an unambiguous "no", then of course there is a parallel to inoculation, which is expressly set forth by law. The article offers possible alternatives for ensuring establishment of a legal obligation to participate in the scientific research, however at the same time it also gives a warning as to drawbacks of these solutions. Last but not least, there is an issue of the man’s moral duty and his/her participation in research. It is true, that in the post modern world of moral pluralism it is quite difficult to face a question on what we understand under the term moral duty. However from certain points of view this duty seems to be morally justified. The author’s aim was actually not to find an unambiguous solution, but to a certain extent make relative the so far unilaterally accepted consensus and provide possible other alternative insights into discussion. and Základním pravidlem vědeckého výzkumu je jeho provádění na základě svobodně vyjádřené autonomie vůle, což bývá v praxi vyjadřováno informovaným souhlasem pacienta. Ve smluvních státech Úmluvy o biomedicíně tento souhlas musí být dán výslovně, konkrétně a má být zdokumentován. Tento princip svobody vůle je všeobecně akceptován a je východiskem pro současné bioetické i právní normy. Článek se zabývá otázkou, zda je toto východisko jediným relevantním a akceptovatelným východiskem. V souladu s některými menšinovými názory zejména v anglické vědecké literatuře se táže: Neměla by být do jisté míry ukotvena právní povinnost účastnit se na vědeckém výzkumu? Nemní naší morální povinností podporovat vědecký výzkum v medicíně, případně se na něm do určité míry podílet? Na první pohled se zdá tato otázka irelevantní – po neblahých historických zkušenostech v německém nacistickém režimu, ale i v v demokratických režimech, je blaho pacienta nadřazeno před zájmem vědy a společnosti. Vzhledem k prospěšnosti vědeckého výzkumu pro společnost však se nabízí i alternativy k výše uvedené maximě tak, aby byl zajištěn posun ve vývoji medicíny, pokud je riziko nepatrné a jeho prospěch pro společnost velký. Je možné uvažovat o takovéto maximě v rovině legislativní? Jakým způsobem by šla upravit do normativního textu? Je z mravního hlediska vůbec přípustné omezit svobodu ve prospěch společenského prospěchu. Pokud je odpovědí jednoznačné ne, pak se ovšem nabízí paralela s povinností očkování, která je výslovně ukotvena zákonem. Článek nabízí možné alternativy zajištění ukotvení právní povinnosti účastnit se na vědeckém výzkumu, zároveň však upozorňuje na nedostatky těchto řešení. V neposlední řadě je pak tématem otázka morální povinnosti člověka a jeho účasti na výzkumu. V postmoderním světě morálního pluralismu je ovšem dosti složité čelit otázce, co je možné rozumět morální povinností. Z určitých hledisek se však tato povinnost jeví jako morálně opodstatněná. Cílem, který autor sledoval, nebylo ani tak nalézt jednoznačné řešení, ale dosud jednomyslně přijímaný konsensus do určité míry zrelativizovat a poskytnout možné další alternativní náhledy do diskuse.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

10. Mobbing ve vysokoškolském prostředí: zkušenosti ze zahraničního výzkumu

Creator:
Zábrodská, Kateřina
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
mobbing, šikanování, vysoké školství, výzkum, higher education, research review, and workplace bullying
Language:
Czech
Description:
Mobbing (neboli šikanování na pracovišti) označuje opakované agresivní chování na pracovišti zaměřené na jednu nebo více osob, které shledávají obtížným se tomuto jednání bránit. Sociálněvědní výzkum v průběhu posledních dvou desetiletí ukázal, že mobbing představuje relativně rozšířenou, byť zpravidla skrytou součást pracovních vztahů v soukromých i státních organizacích. Tento článek se zaměřuje na specifickou problematiku mobbingu ve vysokoškolském prostředí, pro které jsou typické relativně subtilní a nepřímé formy hostilního jednání, které nicméně mají devastující dopad jak na jedince, tak na fungování celé vzdělávací instituce. Autorka se na základě zahraničních výzkumů zabývá incidencí, formami, příčinami a důsledky mobbingu v prostředí vysokých škol. Jejím cílem je popsat zejména sociální a organizační faktory vzniku mobbingu, jako jsou intenzifikace práce, nejistota na pracovním trhu, komodifikace vzdělávání a další. V závěru diskutuje formy intervence vhodné pro sektor terciárního vzdělávání a předkládá doporučení pro budoucí výzkum. and Mobbing in higher education: an overview of international research Mobbing (or workplace bullying) refers to a repeated aggressive behavior directed at one or more individuals who find it difficult to defend themselves. During the last two decades, social science research has shown that mobbing represents a relatively widespread, yet mostly hidden aspect of workplace relations both in private and state organizations. This paper focuses on mobbing in higher education, with a particular attention paid to mobbing at universities. Mobbing in higher education is characterized by relatively subtle and indirect forms of hostile behavior which, nevertheless, have devastating impact on its targets, as well as on educational institutions. Based on the overview of current international research, the author discusses the incidence, forms, causes, and consequences of mobbing in higher education. The paper further draws attention to social and organizational factors of mobbing, such as the intensification of workload, growing job insecurity, or commoditization of education. In conclusion, the author identifies forms of intervention suitable for the higher education sector and offers recommendations for future research.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public