Článek se zabývá projektivní metodou „Kresba lidské postavy“, přináší základní výčet dosud existujících modifikací kresebných testů lidské postavy, četnost využití kresby postavy v diagnostické praxi u nás i v zahraničí. Dále přináší informace z původních pramenů autorů, jejichž postupy v diagnostice kresby postavy měly a mají vliv na dosud nekodifikované způsoby používání této metody v současné diagnostické praxi. Cílem je kriticky zhodnotit obecné předpoklady a časté domněnky, případně uvést na pravou míru dle původních zdrojů diagnostické interpretace, které jsou obecně uznávány. V četných zahraničních výzkumech existuje mnoho informací o tom, že metoda kresba postavy není bezpečnou diagnostickou metodou. Článek má povzbudit psychologickou obec k zamyšlení se nad tím, nakolik mohou být výsledky kresby postavy diagnosticky plausibilní, když se ukazuje, že existuje dost vědeckých důkazů o její neúčinnosti., The article deals with the projective method of „the drawing of human figure“ and provides a basic list of yet existing modifications of the figure drawing tests and the frequency of figure drawing use in diagnostic practice at home as well as abroad. It also brings in information from original sources of the authors, whose procedures in the diagnosis of figural drawings had and still have certain influence on the so far non-codified ways of using this method in the current diagnostic practice. The aim is to evaluate critically the general expectations and common assumptions, or, if need, to correct and clear up them according to the diagnostic interpretation of original sources, that are generally known. Numerous international studies provide lots of arguments that the method of drawing the human figure isn´t safe as a diagnostic method. Article is to stimulate psychological community to consider to what extend can be the results of figure drawing diagnostically reasonable, acceptable and applicable., and Radim Badošek.