Obnovené vyd. překladu z r. 1941 obsahuje 26 statí mluvčího nastupující mladé něm. buržoasie, jak je psal tento zanícený hledač pravdy v letech 1767-8 ve funkcí dramaturga a uměleckého poradce nového divadla v Hamburku. Výbor uveřejňuje z jeho tehdejšího kritického týdeníku "Hamburská dramaturgie" kapitoly zásadního významu. L. v nich zkoumá zákony dramatické poesie na kusech, jež tehdy uváděla nově vznikající národní divadla, stavěných podle starověkého dramatického zákoníku Aristotelova (Voltaire, Corneille, Molière, Marivaux, Diderot a j.) Lessing se v nich obracel proti úpadkovému umění zanikajícího feudalismu, které utíkalo před skutečností a bylo představováno francouzským klasicismem. L. žádá, aby divadlo vycházelo ze skutečnosti, aby bylo ve všech svých projevech pravdivé a kreslilo skutečné lidské charaktery. Lessingovy bojové požadavky, jak je kladl na umění své doby, jsou blízké i našemu dnešnímu uměleckému snažení.