Na fresce je v monochromním medailonu zobrazena Andromeda, pololežící na mořském břehu, s rukama nataženýma za sebe, přikovanýma ke skále. Je nahá až na cíp draperie zakrývající klín, hlavu má otočenu k Perseovi útočícímu na draka. Drak pluje k Andromedě, s tlamou otevřenou se ji chystá spolknout. Zjevně si neuvědomuje, že Perseus je přímo nad ním. Hrdina je v plné zbroji (pancíř, přilba, kruhový štít), právě zarazil okřídleného koně, na němž sedí, a zdvihá pravou ruku s mečem, aby draka zabil. Plášť vlající nad hrdinou zdůrazňuje rychlost akce., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and Do nástropní fresky v hlavním sále prelatury, která zobrazuje zázrak blahoslaveného Vintíře, je začleněn mýtus o Perseovi. Freska s Vintířem proklamuje, že Iustitia břevnovských mnichů pevně spočívá na třech morálních ctnostech, Sapientia, Fortitudo a Temperantia. Do tohoto programu je včleněn Perseův příběh, v němž je pohanský hrdina představen jako předobraz a alter ego blahoslaveného Vintíře. Antický mýtus oslavuje starobylost břevnovského kláštera, jeho klasická aura klášter propojuje s Římem a imperiální tradicí. O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Monochromní medailon v nástropní fresce: Perseus se očišťuje po boji s drakem na břehu moře, kde k boji došlo. Dole pluje na hladině mrtvé tělo draka vzhůru nohama. Napravo visí ze skály prázdné okovy, v nichž měla Andromeda spoutané ruce. U nich stojí Pegas s roztaženými křídly, čímž je naznačeno, že boj právě skončil. Andromeda sebrala své šaty, tiskne je na prsa a kráčí směrem od Persea ke svému otci. Kefeus je zobrazen nalevo (koruna, plnovous, obě ruce vztažené na pozdrav). Andromeda se nedívá na otce, ale ohlíží se k Perseovi, na něhož Amor ukazuje pravicí. Amor se vznáší ve vzduchu ze Andromedou, v ruce drží luk., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and Do nástropní fresky v hlavním sále prelatury, která zobrazuje zázrak blahoslaveného Vintíře, je začleněn mýtus o Perseovi. Freska s Vintířem proklamuje, že Iustitia břevnovských mnichů pevně spočívá na třech morálních ctnostech, Sapientia, Fortitudo a Temperantia. Do tohoto programu je včleněn Perseův příběh, v němž je pohanský hrdina představen jako předobraz a alter ego blahoslaveného Vintíře. Antický mýtus oslavuje starobylost břevnovského kláštera, jeho klasická aura klášter propojuje s Římem a imperiální tradicí.
Nástěnná malba: po levé straně vchodu do kaple stojící nahý Adam, vpravo stojící nahá Eva., Vlček 2000#, s. 273-275., and Dnešní Martinský palác dal původně postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu, pozdější vlastník, Jaroslav Bořita z Martinic, jej dal přestavět. Po roce 1617 vznikla výzdoba fasády nádvoří a také výzdoba zdí v interiéru. Nástěnná malba u vchodu do kaple je inspirována rytinou Albrechta Dürera Adam a Eva (1504). Obě stojící postavy na jeho rytině jsou zachyceny v kontrapostu, v pózách odpovídajících antickému kánonu. Postava Adama je inspirována helénistickou sochou Apollóna (později nazývaného Belvedérský). Je to římská mramorová kopie, patrně podle bronzového originálu vytvořeného řeckým sochařem Leócharem (kolem 330 př. Kr.).
Freska: v popředí venkovan (přepásaný červený plášť po kolena, bílá košile, plstěná čepice) s lopatou přes rameno, za ním chatrč s doškovou střechou, před níž sedí pod stromem žena s dítětem v náručí. Od domu odchází muž s pytlem na rameni. Uprostřed muž orající s párem volů, nahoře muži ryjící do země před chatrčí., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.
Freska: v popředí sedí pod stromem žena s dítětem na klíně, za ní muž s tyčí v pravici, levou rukou ženě podává plod. U ženiných nohou šelma jdoucí doprava. Uprostřed obrazového pole dvě děti sedí na trávě. V pozadí sedící žena, která přebírá plod od muže stojícího vedle ní (druhou rukou se napřahuje ke koruně stromu pro další plod), na ženin klín si položila hlavu žena sedící vedle ní. Všechny postavy jsou nahé. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.
Freska: v popředí jezdec v brnění s kopím v levé ruce utočí mečem, který drží v pravé ruce na ležícího vojáka ve zbroji (meč v pravici), který se brání pozdviženým štítem. V pozadí vojsko útočící na hrad na obzoru. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. Vzorem pro zobrazení byl jiný pramen než Tempesta 1610, 5 (podle těchto rytin jinak všechny další ilustrace Ovidia v Audienční síni)., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.
Freska: personifikace Věčnosti (bílý čepec, šedý plášť se zlatou podšívkou, červené šaty, pod nimi bílá košile) sedí na tmavém oblaku, levice spočívá na srpku měsíce, pravicí ukazuje na hvězdu. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Karner 2007#, 132-134
Sláva/Fama (dlouhé bílé šaty) s trubkou v pozdvižené pravici letí nad oblakem. Dole vpravo přímořská krajina a ostrovem, na němž hrad, čímž je naznačeno, že sláva císaře Ferdinanda II. se šíří po zemi i přes moře. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Karner 2007#, 132-134
Freska: Giganti jsou nazí s dlouhými vlasy, stojí na skále.V dolním plánu dva Giganti zdvihají balvany, za nimi dva Giganti útočí kopím a kyjem na Olympany zobrazené v horní části obrazu. Olympané se brání spoza mraků, uprostřed je Jupiter s okřídleným bleskem v napřažené ruce, napravo Neptun s trojzubcem. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou. Dalším inscenačním prvkem bylo umístění Gigantů nad krb, jehož plameny se tak staly součástí obrazového prostoru.
Freska: žena se září okolo hlavy (bílá tunika a zlatý plášť) sedí na oblaku s pohledem upřeným k nebesům. V levici drží zlatou sošku. Žena má odhalená ňadra a v levici drží roh hojnosti s plody na znamení, že pravá víra je zdrojem bohatství. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Identickou personifikaci namaloval Baccio del Bianco na východní stěně v kapli Valdštejnského paláce. Je tu rovněž žena se září okolo hlavy, odhalenými ňadry, rohem hojnosti v levici a zlatou sochou v pravici, rozdíl je pouze v tom, že zlatá socha je mnohem větší.