Publikaci k dějinám židovské hudby napsal autor v souvislosti s kuturními a přednáškovými aktivitami bratislavské židovské obce ve 20. letech 20. století. S předmluvou autora., vom Originale übersetzt durch Gisella Arányi, Rejstřík., and Dějiny hudby jednotlivých evropských národů
Román německy píšícího židovského spisovatele a žurnalisty evropského formátu, narozeného v jihomoravském Šafově, se zabývá podobně jako jeho celé dílo problematikou židovství., Román, napsaný již v průběhu dvacátých let minulého století, je považován za jeden z nejznámnějších Winderových příspěvků k otázce židovství. Vypráví příběh Alberta Wolfa, syna až dogmatického vyznavače talmudu, který se vzbouří proti komunitě, v níž žije a prchá z ní do víru velkoměsta. Ani tady však nenachází štěstí, vrací se proto zpět do původní pospolitosti, aby znovu zjistil, že v ní nedokáže existovat. Rozporuplné vazby k dodržovaní a lpění na židovských zvycích, tradicích a konvencích jsou pak připomenuty v samotném titulu, který přibližuje konkrétní nedorozumění v židovské obci, jehož předmětem se staly právě varhany. O možné využití tohoto hudebního nástroje v synagogách mezi sebou totiž kdysi vedly spor ortodoxní i přizpůsobiví členové židovského společenství., Beletrie v němčině, and Tištěno švabachem
Činnost gotických sochařů a kameníků ze staroměstských rodů Junker, Junkherr, Panic a Pánek ve 14.-16. stol. v Praze, Chebu a Štrasburku. Výklad slova "junker" či "juncherre" v pražských pramenech 14.-16. století jako nejen mladý šlechtic, ale i malířský či sochařský učeň. Z původních mladých šlechticů (německy: "junker" či "junkherre"; česky: "panicz", "panycz" či "pánek"), kteří pobývali na dvoře Karla IV., se stalo rodové příjmení staroměstských měšťanů. Pokud se usadili v Chebu či některém městě Svaté říše římské, byli pak nazývání "Junker von Prag". Někteří byli v uvedených městech činní jako malíři, sochaři či stavitelé kostelů, jiní, kteří zůstali v Praze, byli například pražskými řezníky či jen majiteli domů. Studie (zvláštní otisk z Mitheilungen der Vereins der Deutschen in Böhmen) je doplněna regesty listin a z městských knih z pražského a chebského archivu, v nichž jsou uváděny rody Junker, Junkherr, Panic a Pánek jako kupující či prodávající staroměstských domů. Studie je provázena fotografiemi fresek i soch v Německu, které znázorňují "Junkery z Prahy".
Pamětní spis ke stému výročí existence c. a k. německé technické vysoké školy v l. 1806-1906 přináší její dějiny, medailony vyučujících, přehled studijních oborů ve škol. r. 1905/06 a seznam jejích posluchačů v l. 1856-1906., Předchůdkyně dnešního Vysokého učení technického, na niž se výjimečně od r. 1863 přednášelo i česky (s. 37), neměla vlastní budovu, nýbrž sídlila v Praze na mnoha adresách, jež uvedeny na plánku v tab. I. (příl. na konci knihy). Kniha se soustřeďuje na vývoj studijních oborů v závislosti na rozvoji technologií a kromě stručných životopisů přednášejících přináší i přehledy stolic a přednášek školy v obou jazycích., and Za spolupráce editorů: Gintl, Wilhelm Friedrich, 1843-1908 a Grünwald, Anton Karl, 1838-1920
Přehled staveb postavených v Praze a v českých zemích za vlády Karla IV. je doplněn životopisy Karla IV., Václava IV. a sv. Jana Nepomuckého. Kniha oslavuje Otce vlasti Karla IV. a svatého Jana Nepomuckého, jemuž jsou věnovány úvodní kapitoly (včetně jeho předpokládaného rodiště města Nepomuku u zámku Zelená Hora). Kniha popisuje výstavbu hradů i měst v zemích Koruny české a Karlova mostu, chrámu sv. Víta a některých dalších kostelů v Praze za panování Karla IV.
Dějiny pražského kostela Panny Marie před Týnem jako chronologie jeho farářů do roku 1830 a jako popis jeho interiéru včetně přepisů nápisů na náhrobcích. Průvodce po Týnském chrámu z roku 1833 v úvodu stručně seznamuje se stavebními dějinami kostela (s. 9-48). Poté následuje chronologický přehled jeho farářů (s. 48-73). Téměř polovina knihy (s. 73-141) je věnována popisům oltářů a náhrobků v četně jejich přepisů v jazyce originálu, tj. latinsky, česky a německy.
Čtyřaktová opera na motivy biblického příběhu přebásněného německým básníkem židovského působu S.H.Mosenthalem byla rozpracována již v průběhu 60. let 19. století, poprvé uvedena byla ve dvorské opeře ve Vídni 10.3.1875., nach einem Text von H.S. Mosenthal* Salomon Hermann von Mosenthal, Musik von Karl Goldmark, and herausgegeben und eingeleitet von Georg Richard Kruse