Původní pětipodlažní nárožní budovu navrhl pro Alföldi Vásúta architekt Grosse. V roce 1884 došlo k její přestavbě podle plánů Miklóse Ybla (Schubert a Hikisch). Sochařskou výzdobu provedla firma Szándház, bratři Károly a Ferenc. V přízemí nad vchodem proti sobě v obou cviklech dvě dívčí okřídlené postavy v antických řízách - obě mají na hlavě a v ruce vavřínový věnec, dívka vpravo drží v levé ruce plmovou ratolest. Nad vchodem v prvním patře dvě ženské alegorické postavy v antických drapériích (socha typickým způsobem nahozená maltou údajně svědčí pro autorství Károly Szandháze). První žena, levou nohu spočívá na glóbu, drží v pravé ruce hůl se dvěma hady (chybí vršek, kde možná byla křídla, patrně se jedná o kaduceus), v levé ruce drží svitek (Obchod). Druhá žena drží v levé ruce kladivo, v pravé ozubené kolo, pravou nohu má položenou na kovadlině (Průmysl)., Déry 1991, s.112, and Génius symbolizuje sílu plodivého ducha, obdobný význam má jeho ženská podoba, někdy spojovaná s bohyní Juno, s atributy vavřínovým věncem a palmovou ratolestí. Ve spojení s personifikacemi obchodu a průmyslu géniové vyjadřují víru v sílu tvořivého lidského ducha, oslavu podnikání.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě, ve Vídni například na budově parlamentu a na palácích na Ringstrasse. Ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků, karyatidy, se poprvé objevily v antickém Řecku a pozdější Evropa je znala především z výzdoby Erechtheionu v Athénách. Jednu z nich přivezl roku 1806 Lord Elgin do Londýna.
dnešní Nad štítem, na atice budovy Universitní knihovny, původně Uherské královské komory, pískovcové sousoší. uprostřed na globu orel, po jeho levé straně sedící ženská postava, v levé ruce drží knihu, v pravé žezlo (Zákonodárství). Po pravé straně orla sedící ženská postava, v levé ruce drží váhy, v pravici žezlo (Spravedlnost)., Rusina 1983, s. 112., and Budova byla původně sídlem Uherské královské komory, její sochařská výzdoba odkazuje k této funkci. Postavy představují pravomoci Uher ve věcech veřejné správy.
Neorenesanční pětipodlažní budova postavená původně jako pojišťovna (Fonciere biztosító; Fonciere-palota) s plastickou figurální výzdobou nároží. Budovu navrhl Adolf Feszty (1879), plastickou výzdobu zajistila firma Cava Romana (mramor) a Steinbach M. A. (barevný mramor). Rizalit nároží, ve čtvrtém a pátém podlaží portikus. Ve čtvrtém podlaží okno s edikulou, nad kladím štítový nástavec se dvěmi ležícími figurami. Zleva postava nahého vousatého muže, na hlavě má věnec, v pravé ruce drží trojzubec (Neptun). Zprava nahá ženská postava, na čele má půlměsíc, v levé ruce původně držela luk, dnes je již zachován pouze ve fragmentu (Diana). Na obou nárožích štítu portika motiv grifa (Merhenke Vilmos), na vrcholu štítu postava Merkura - mladík nohama spočívající na globu, na hlavě okřídlený klobouk, na nohou okřídlené střevíce, v levé ruce drží caduceus, v pozdvižené pravici má měšec, přes levé rameno plášť (Szász Gyula, 1882)., Déry 1991, s.37, 131; Gábor 2002, s. 11., and Plastika na vrcholu štítu představuje alegorii obchodu zosobněnou bohem Merkurem, což koresponduje s účelovou náplní budovy - "Fonciere palota" (pojišťovna). V 19. století patří k nejčastěji interpretovaným antickým božstvům, třeba jen hlava s okřídleným kloboukem, zejména v souvislosti s prudkým rozvojem obchodu a průmyslu. Plastika nahé ženy spočívající nad štítovým nástavcem je v maďarské literatuře považována za Venuši, ale vzhledem k atributům (na čele půlměsíc, luk) se patrně jedná o Dianu, bohyni lovu. Postava však také může být interpretována jako alegorie Noci. Budova je jednou z prvních staveb honosné třídy (původní název Sugár út - Radiální třída), která byla budována od 70tých let 19. století, k formálnímu slavnostnímu otevření došlo roku 1885. Na její stavbě se podílelo francouzsko-německo-maďarské konsorcium - Společnost pro stavbu Sugárút. Návrhy budov hodnotila soutěžní komise, která dohlížela na kvalitu návrhů, které měly odpovídat celkové koncepci urbanistického řešení lokality. Třída se měla blížit stylu pařížského bulváru Champs-Élysées a Ring Strasse ve Vídni. Původním cílem byl jednotný neorenesanční ráz budov elegantní promenády se stromořadím a soukromými obytnými domy, střídavě s veřejnými budovami (opera). Architektonické plány budov i dekorativních prvků byly vesměs dílem místních významných autorů a významu lokality proto v řadě případů odpovídala i pozornost věnovaná figurální výzdobě fasády, takže lze konstatovat, že pokud se na ní objevují reminiscence na antickou kulturu, bylo to zcela v souladu s tehdejší obecně uznávanou kulturní orientací uherské společnosti. Později, po krachu Společnosti, byl jednotný ráz budov opuštěn, některé z původních architektonicky zajímavých staveb byly nahrazeny moderní zástavbou (například č. 122, vila navržená Emilem Ungerem roku 1872, zbořená 1908, nebo č. 132, vila barona Lipót Edelsheim-Gzulay navržená Adolfem Gnautem, se sochařskou a sgrafitovou výzdobou, zbořená 1942).
Stavebníkem čtyřpodlažního nájemního domu ("Wahrmann-ház") byl bohatý židovský obchodník Móric Wahrmann (1832 - 1892), vnuk prvního budapeštského rabína, Israela Wahrmanna. Nad hlavním vchodem balkon, který nesou na hlavách dvě ženské postavy v antické drapérii s perlovým náhrdelníkem na krku (Alajos Stróbl). Obě ženy stojí na soklu zdobeném ovocným festonem, v ruce svěšené podél těla drží vavřínový věnec, na hlavě stylizovaný koš., Medvey 1939, s. 59; Demsky 1999, s. 257; analogie srov.: Zatloukal 2002, s. 249 - 260., and Oblečené ženské postavy, bez atributů, nesoucí architektonický článek místo sloupů jsou jedním z nejstarších prvků antické řecké architektury (nejstarší známé sochy pocházejí z 5. století př. Kr.). Byly adoptovány do renesanční a novorenesanční architektury, kde však často zcela ztrácejí funkci opěrného architektonického článku. Nejbližší inspirací pro autora tohoto návrhu však s největší pravděpodobností byla výzdoba podjezdu Parlamentu ve Vídni (T. Hansen, 1873 - 1883). Obě Stróblovy ženy drží v jedné ruce vavřínový věnec. Podle maďarské odborné literatury, jsou sochy zobrazením Flory (Medvey 1939, s. 59). Bohyně vegetace byla nejčastěji zobrazována s věncem květinovým, zatímco zde, obě ženy drží věnec vavřínový, atribut vyjadřující spíše slávu nebo vítězství.
Nárožní čtyřpodlažní nájemní dům, dnes sídlo Goethe institutu. Ve třetím patře, uprostřed na průčelní fasádě do Andrássyho třídy, jsou mezi naznačenými balkony čtyři alegorické postavy v antikizující drapérii. První zleva vousatý muž, drží pravou rukou na prsou větévku; vedle něho prostovlasá dívka v dlouhé říze, v pravici drží neidentifikovatelný předmět (?); třetí dívka v drapérii s ňadry odhalenými, drží v pravé ruce květinu, u pravé nohy velký stvol slunečnice; poslední je stojící mladík, v pravé ruce drží oštěp, kolem beder kůži, u nohou má jelení hlavu s parožím.
Neorenesanční budova (dnes budova pojišťovny, "Holland Biztosító székháza") původně navržená architektem Kallinou, s balkonem nad portálem, který nesou postavy dvou svalnatých nahých mužů (autor Leó Fessler), stojících na soklech zdobených lvími hlavami. Postava na levé straně drží v ruce jablko., Medvey, 1939, s. 59; Déry 1991, s. 60; Török 1997, s. 127., and V tomto případě může být naznačena souvislost s řeckým mýtem, v němž hraje spolu s Atlantem roli i Herkules, jehož atributem byl lev (lví hlavy na soklech). Patrně jsou zde zobrazeny obě postavy současně. Atlás byl původně podle řecké mythologie Titán, který držel na svých plecích sloupy podpírající nebeskou klenbu. Krátce jej zastoupil Herkules (postava držící jablko), když mu Titán pomáhal získat jablka Hesperidek. Socha v podobě Atlanta tvořila již od antiky architektonický opěrný prvek. V pozdějších slohových obdobích byl Atlás a Herkules jako architektonický sochařský prvek vzájemně zaměňován.
Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Řadový nájemní dům realizovaný v roce 1813. Původně bylo průčelí situováno do nábřežní promenády. Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Figurální výzdoba vznikla patrně v dílně Lőrince Dunaiszky (1784-1833), výzdobu portálu snad vytvořil Dunaiszky sám. Portál je završen půlkruhovým obloukem ve tvaru vavřínového věnce: na klenáku je hlava Jupitera, k níž jsou z obou stran obráceny alegorické figury žen v antické drapérii, každá z nich drží v jedné ruce roh hojnosti, ve druhé věnec, kterým jakoby věnčí Jupiterovu hlavu. Do fasády přízemí je vsazena řada kruhových medailonů s hlavami antických hrdinů a bohů. Zleva doprava: vousatý muž - patrně Herkules; žena, patrně Juno (vzadu je vidět zavití její hlavy); vousatý muž s vavřínovým věncem na hlavě; mladá žena s čelenkou posázenou hvězdami - patrně Aurora; mladá žena s čelenkou z květů - Flora; stejný vousatý muž jako na začátku řady; mladý muž s věncem vinné révy - Bakchus; stejný vousatý muž jako na začátku řady., Zádor 1993, s. 43; Szőke- Kissné Szemerédy 2001 p. 14-15., and Postavy žen ve cviklech jsou patrně personifikací Hojnosti. Zobrazované hlavy vousatých bohů jsou blízké antickým sochám ze 2. století př. Kr., ostatní jsou spíše pokračováním klasicistní formy.
Čtyřpodlažní nájemní dům, v průčelí v 1. a 2. patře balkon, v úrovni 2. patra místo sloupů rámujících okenní otvor, dvě ženské postavy - karyatidy korintského typu, obě drží v ruce svěšené podél těla květinový věnec. and Karyatida je opěrný sloup v podobě ženské postavy. Nejznámější jsou karyatidy z athénského Erechtheia, kterých se tyto poměrně těsně drží. Je to velmi častý motiv užívaný v architektuře antické, později od renesance také v architektuře středoevropské, ale i jako dekorativní motiv na nábytku. V 19. století velmi častý zdobný prvek portálů a edikul. Také v tomto případě karyatidy nemají tektonickou funkci, jedná se pouze o dekorativní prvek uplatněný na fasádě, květinový věnec zde může naznačovat zobrazení bohyně Flory.
V západní části stavby původního pozdně gotického hradu, v reprezentačním sále se stromovým pilířem, ostění dveří se štítem se šternberským znakem., Hořejší 1979#, s. 33., and Koncepce portálu má blízko k ostění Ludvíkova křídla královského paláce na Pražském hradě.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem s profilovaným ostěním. Edikulu tvoří pilastry na soklu s vyžlabenými těly, před něž jsou vloženy štíhlé polosloupy na soklech. Pilíře a polosloupy mají společné korintské hlavice, na nichž spočívá zalamované hladké kladí. Předsunuté části nad hlavicemi jsou vybrané, jakoby v jejich zrcadlech pokračovalo vyžlabení pilastrů. Nad kladím je profilovaná zalomená římsa, nad níž je stejně profilovaný trojúhelníkový štít s hladkým tympanonem., Šamánková 1961#, 24., Poche 1977#, s. 37., and Edikulový portál vykazuje stejné znaky jako edikulové portály v Jáchymově, jenž byl založen roku 1516. Objevují se zde ve 20. letech a jejich tradice pokračuje až do 40. let 16. století. Vyznačují se goticky útlými sloupky a kladím bez architrávu. Tyto portály byly patrně inspirovány saskou renesancí.
V prvním patře Horního zámku, v místnosti s kazetovým stropem na obou stranách sálu nad dveřmi iluzivní malovaný architektonický článek s dvojicí putti nesoucích festony, se zdůrazněnými stíny., Poche 1977#, s. 57., Vlček 1977#., Anděl 1984#, 29-33., and Okřídlená postava Génia (poloboha) s trumpetou v antice obvykle evokovala zbožštění, apoteózu. Někdy byla chápána jako alegorické vyjádření věčnosti.
Vstupní portál Horního zámku s erby Fridricha ml. ze Salhausenu, jeho manželky Magdalény z Bünau a jejího druhého manžela z Hagenu. V obou segmentech nad vchodem figurální reliéf: dva Géniové., Poche 1977#, s. 57., Anděl 1984#, 29-33., and Okřídlená postava Génia (poloboha) s trumpetou v antice obvykle evokovala zbožštění, apoteózu. Někdy byla chápána jako alegorické vyjádření věčnosti.
Edikulový portál s korintskými dvoupatrovými pilastry s ornamentální výzdobou, dole kanelura s píštalami (nahoře i dole), nahoře pletenec. Původně na průčelí domu č.p. 55 na náměstí v Lošticích (okres Olomouc). V ostění archivolty portálu kazety s rozetami, ve vrcholu volutový klenák. Zalamované kladí zdobí ornamentální vlys. and Hlobil, Perůtka 1999#, č. 91, obr. s. 174.
Čtyřpatrová nárožní budova směřující do náměstí, v rohovém průčelí nad vchodem v nikách dvě plastiky, vlevo stojící postava muže s kyjem (Herkules), vpravo nahá mladá žena, v pravé ruce drží skloněnou palmovou ratolest, levá ruka spočívá na ňadru (Plodnost, nebo Čistota). and Obě plastiky se inspirují antikou, postava muže představuje Herkula, postava nahé ženy s palmovou ratolestí a rukou spočívající na ňadru je patrně personifikací plodnosti nebo čistoty
Palác Pavla Ballase, nad portálem a na atice 2 alegorické sochy. Postavy křesťanských ctností Stálost (Fortitudo), Prozíravost (Prudentia), Pokora (Humilitas)?, Moudrost (Sapientia)? and Rusina 1983, s. 114.
Grassalkovichův palác, dnes sídlo slovenského presidenta. Na fasádě průčelí štítové plastiky: alegorie Ctností. Na slavnostním schodišti paláce čtyři alegorické plastiky v nikách, alegorie ročních dob jako bohyně: Jaro - Flora, Léto - Cerés, Podzim - Bakchus, Zima - Vulkán a putti s vázami., Rusina 1983, s., and Palác dal postavit oblíbenec Marie Terezie a jeden z nejbohatších mužů Uherska a milovník umění. Štítové plastiky není možné určit, protože chybějí atributy.
Na atice šest alegorických soch: Minerva (přilbice, štít, sova, kniha, vedle ní sedí mladík), Moudrost, Láska k vlasti, Mlčenlivost, Čistota srdce, Učenost (Boží moudrost). and V plastikách je naznačen nový osvícenecký ideál, pojetí ctností (Láska k vlasti)