Madona s děckem a hlava proroka na listu vpravo dole., Bažant 2003#, 118., and Antifonář sedlecký, je nejvýznamnější památkou české knižní malby před polovinou 13. století. Výzdoba je dílem několika rukou. Je tu zobrazena byzantinizující Madona s děckem a hlava proroka na témže listu vpravo dole. Tato malba se otevřeně hlásí k antickému patetickému stylu. Vyspělá technika modelující tváře štětcovými tahy kladenými vedle sebe a zvýrazňující objem pomocí lesků ukazuje na přímý řecký vliv zprostředkovaný Benátkami, kam ukazuje i italský způsob notového zápisu, ale styl malby má analogie i v Sasku a Porýní. Na inspiraci nějakou byzantskou ikonou, či na ikonou inspirovanou knižní malbou, ukazuje začlenění poprsí proroků v rozích rámu, zde je, mimochodem řečeno, třeba hledat kořeny "rámových obrázků" v českých deskových obrazech 14. a 15. století, které se mimo byzantskou oblast nikde jinde nevyskytují. Byzantské ikony s obrazovými medailony v rámu byly po roce 1204 zjevně převáženy z Konstantinopole do Benátek, kde se dodnes dochovala ikona sv. Michaela v pokladu chrámu sv. Marka.
Opis Ovidiova díla Listy milostné (Heroides) s ilustrací: Aeneas v loďce a Paris (drží nápisovou pásku), jsou pojatí jako středověcí rytíři. and Homolka 1985#, 407.