Kresba (33 x 20,8 cm): nalevo Aineiás (antická zbroj, meč) v pravici Palladium (Minerva se štítem a kopím), napravo císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj), maršálskou hůl levici. Nahoře nalevo sedí žena (vavřínový věnec, dlouhé šaty), v rukou olivovou větvičku a knihu, lze ji vykládat jako Minervu (Verg. georg. 1, 18-19: Minervo, dárkyně oliv/Oleaque Minerva inventrix). Nahoře napravo sedí žena (dlouhé šaty, dvě trubky a palmová ratolest), patrně Fama., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., Fusenig 2010#, č. 92., and Návrh titulního listu pro vydání sebraných spisech Vergilia (Vergilius 1599), které vyšlo v Augsburku (srov. Praha, NK, Vergilius, frontispice). Jako vzor pro kontrastní pár Aenea a Augusta Aachenovi posloužila Raffaelova freska "Athénské školy", v níž idealisticky orientovaný Platón ukazuje nahoru (vzor pro Aenea) a materialisticky zaměřený Aristotelés ukazuje dolů (vzor pro Augusta).
Nástěnné malby: groteskové motivy s akantovými rozvilinami, obludami, putti v rozvilinách, putti ve vozíku taženém labutěmi, Géniové. Géniové drží kartuše, hořící pochodně skloněné k zemi., Anděl 1984#., and Dekorace jsou inspirovány antickou ornamentikou.
Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha CZ AB VIII 39 adl. 27, Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha CZ AA XIV 9 adl. 12, and BCBT36970
Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
libri quinq[ue], Dedikace, předmluva. Index. Tištěno antikvou. Na titulním l. dřevořezový signet s devízou zobrazující urobora obtočeného vinnou révou a klasy, kterého drží ruka vystupující z oblaku, uprostřed nápis "benedices coronae anni benignitatis tvae psal 64" (číslice čtyři je obrácená). Signatury, kustody, arabská paginace, živá záhlaví, marginálie. Plné verzály ve volném prostoru, konturové iniciály na rozvilinovém pozadí, převážně však na figurálním pozadí. Rkp. vpisky. Na titulním listu inkoustem "F.F. Casariensium .99.". Červeně podtrháváno. Na titulním i posledním listu razítko se jménem "Emanuel Tonner". Vazba kožená, původní. Bílá useň na dřevěných deskách. Na přední i zadní desce slepotisková rámová výzdoba (náboženské motivy). Na hřbetu knihy poněkud nečitelný nápis. Zachovány zbytky dvou háčkových spon. BVB (v poznámce uvádí: Flavius Josephus ist mutmaßlicher Verf.), Hegesippus ; Accesserunt nunc primum annotationes, quibus ab innumeris mendis auctor uindicatur, obscuriora loca commodé explicantur, per Cornelium Gualtherum Gandauensem, Index., and Starověký Řím a západní Středomoří (včetně kultury Etrusků).