Mědiryt (56, 5 x 39, 5 cm): Perseus (antická zbroj, přilba neviditelnosti, zahnutý meč) stojí mezi Merkurem a Athénou, kteří jej vyzbrojují. Merkur (okřídlená čapka a boty) klečí u Perseových nohou a připevňuje mu okřídlené boty. Caduceus leží na zemi před ním. Napravo Minerva drží štít tak, aby si na jeho zrcadlové ploše mohl zkontrolovat upevnění meče, za nímž se ohlíží. Minerva na obraz meče na štítě upozorňuje gestem levé ruky. V popředí Amor s kopím. Vpravo nahoře nymfy s nádobami (oinochoe a číše) a personifikace řeky s nádobou, z níž vytéká voda. V průhledu dvě Nymfy, jedna s nádobou na hlavě., Fučíková 1997#, I/335, and V antických verzích mýtu o Perseovi vystupuje Merkur jako dárce kouzelné výzbroje: meče, okřídlených bot a přilby neviditelnosti (Hyginus, Astronomica fabulae), zatímco Athéna hrdinovi poradila, aby se díval do štítu, v němž mohl vidět Gorgonu, aniž se na ni podíval (Apollodorus, Knihovna 2, 4, 2). Tento štít byl podle jedné verze průhledný (Servius commentarius in Vergilii Aeneida, 6, 289). V 5. stol. Fulgentius přichází s alegorickým výkladem, v němž Perseus představuje sílu a Minerva moudrost, a obrazně je také vyložen Perseův štít/zrcadlo (Fulgentius mythologiae 1, 21). Ve 12. století se objevují první zmínky o křišťálovém či skleněném štítu (Mythographus Vaticanus I, 2, 28; Mythographus Vaticanus II, 135). Křišťálový štít se díky svému symbolickému potenciálu stal v poantické Evropě Perseovým atributem (Bonsignori 1522, cap. 37; Agostini 1522, Lib. IV, 44-45r: scudo fatto de christallo; Dolce 1565: lo scudo cristallino avuto da Minerva; Bruno 1584, dialogo secondo: scudo di cristallo). Pomoc Merkura a Minervy byla rovněž vykládána symbolicky, získání Medúsiny hlavy bylo vítězstvím nad žádostivostí a smyslností.
Olej na dubovém dřevě (49 x 64 cm). Mnohovrstevnatá personifikace, hlavím tématem je zobrazení pěti lidských smyslů: zrak, chť, čich, sluch a hmat, současně však hlavních fází lidského života: mládí, zralý věk, stáří a ročních dob., Slavíček 1993#, 260-261., and Patrně získáno ve Vídni v roce 1678 do sbírky Františka Antonína Berky z Dubé (zemřel 1706), v nostické sbírce doloženo roku 1738/1739. Do NG převedeno v roce 1945.
Série mědirytin se skládá z titulu, dedikace a 49 topografických pohledů., Fučíková 1997#, I, 359-366, and Sadeler pro jednotlivé listy použil cizí předlohy: 1-9, 11-39 (podle Dupérac 1575), 10 (podle kresby Anonymous Fabricy, Stuttgart, Kupferstichkabinett), 40-49 (podle Pietra Bruegela staršího, Jana Brueghela a Pietra Stevense 1575, ostatní Pietro Stevens, Jan Brueghel st.,), na závěr Sadeler zařadil dvě záalpské veduty, pohled na nizozemský Baerlandt a pražský Vyšehrad, který tak byl postaven na roveň antickým římským památkám. Nejrozšířenejší je druhé vydání z roku 1660 (Sadeler 1660).
Sousoší z pálené hlíny (v. 42 cm). Figura nahého muže připoutaného ke skále, orel mu klove vnitřnosti., Preiss 1979#, 58, č. k. 112., and Modelletto k cínové plastice (signované dílo: J. HAGENAVER INV. ET FEC. 1759, Vídeň).
Kresba perem (390 x 312 cm). Císař Leopold (Sol) na slunečním voze (biga), pod ním Fama (křídla, trubka), kolem něho v oblacích hvězdy a hvězdné satelity jako planety v podobě božstev na vozech tažených příslušnými zvířaty - Luna (Diana, s delfínem), Jupiter (s pávy), Merkur (s kohoutem), Saturn (s hydrou), Mars (se lvy) a Venuše (s hrdličkami). Dole vlevo náhrobek, vpravo Historie (kniha) a Filosofie (žezlo) se skupinou postav., Neumann 1974#, 237-238, č. k. 183, obr. 210., Vlnas 2001#, s. 128 č. I/3.36A., Stolárová, Vlnas 2010#, IX.7, and Oslava císaře Leopolda I. jako českého krále s připomínkou jeho slavných předchůdců a starobylosti Šternberského rodu. Návrh k thesi bratří hrabat Šternberků je připomínkou Leopoldových slavných předchůdců. Císař (Slunce) je obklopen planetárními bohy, kteří jsou metaforicky ztotožněni se členy rodu Šternberků. Podle Šktétova návrhu vytvořil K. Kilian mědirytinu, pozměněna podle připomínek objednavatelů - planetární božstva se stala současně českými panovníky (NK ČR, sbírka universitních thesí, čís. 428).