Medaile (průmer 8, 5 cm): nahá Venuše sedí na trůnu, vedle ní stojí Amor. Před ní klečí žena s mísou s ovocem, k níž Všnuše vztahuje ruku. Za klečísí ženou další ženy přinášející dary. Za Venuší antikizující architektura. and Neznámý nizozemský medailér podle návrhu J. Mullera a B. Sprangera.
Kresba (13, 9 x 8, 5 cm): nahý Prometheus leží na zádech, s hlavou dolů, na skále přikovaný řetězy za ruce i nohy, zprava přilétá orel, nalevo je stočený had. and Příběh o Prométheovi byl poprvé zachycen v Hésiodově básni "Zrození bohů/ Theogonia" (c. 700 př. Kr.). V řecké tragédii 5. století př. Kr. "Upoutaný Prometheus" připisované Aischylovi je Prométheus poprvé prezentován jako dobrodinec lidstva, za což byl potrestán tyranským Diem. Renesanční umělci, pokud víme, antická zobrazení Prométheova mučení neznali, ale našli inspiraci v erotickém románu O Leukippě a Kleitiofóntovi od Achillea Tatia, kde je podrobně popsán nedochovaný helénistický obraz, který namaloval řecký malíř Euanthés. Prométheova muka byla podle líčení Achillea Tatia často zobrazováno na emblémech, ale nebyl v nich nikdy zobrazen hlavou dolů. Tento obrazový typ, který použil Vianen, byl zjevně vytvořen Titianem na nedochovaném obraze Prométheova mučení z let 1549-1550, který známe z rytiny Cornelise Corta z roku 1566. Na Titianově obraze byla v popředí zobrazena hořící pochodeň, jež definovala Prométhea jako kulturního hrdinu, což byl patrně také význam Vianenovy kresby. Na to, že se Vianen inspiroval rytinou Cornelise Corta, ukazuje had napravo od Prométhea, který se sem dostal z báje o Tityovi. Tento obr byl rovněž odsouzen k tomu, aby mu užírali játra buď supi nebo had (Hyginus, Báje/Fabulae 55).