Mědirytina (333x 500 mm). Figurální scéna v krajině s architekturou a horami. Dole uprostřed putto s věncem a štítem, nad ním oblak, v něm tři nahé ženy ve společném objetí - múzy umění: Malířství (paleta se štětci), Sochařství (soška), Architektura (kružítko, úhelník). Nad nimi Fáma s trubkou uvádí múzy před olympské bohy sedící na oblacích v čele s Jupiterem (ve tváři rysy Rudolfa II.) a Minervou., Vlnas 2005, 106-107., and Rytina podle obrazu Batholomea Sprangera.
Kresba perem (20,3 x 14 cm): Herkules (ženské šaty) přede, před ním nahá Omfalé se lví kůží na hlavě, opřená o kyj. Kyj se snaží zvednout Amor., Fučíková 1997#, I/281, and Patrně list do památníku, který podle nápisu soudě patřil Sprangerovu příteli. Kompozice mohla být odvozena z obrazu Paola Veronese, Mars a Venuše, c. 1570, MMA, New York, který byl v pražské Rudolfově sbírce. O tématu obecně srov. Exemplum: Herkules a Omfalé.
Rytina (44, 3 x 33 cm): uprostřed symbolů narození a smrti tři předoucí Parky: nalevo mladá Klóthó drží nit s předenem, uprostřed Lachesis s vřetenem a napravo stará Atropos nůžkami ustřihuje nit života., Fučíková 1997#, I/338., Fusenig 2010#, č. 52 s. 176-177., and Grafický list podle předlohy Hanse von Aachen (srov. Praha, Curriculum Vitae Christianae), který vydal v roce 1589 Joris Hoefnagel, jenž byl autorem ikonografického programu. O Parkách srov. Exemplum: Parky (Moiry). "Nicomachia" v názvu listu je buď narážka na Aristotelovu Etiku Nikomachovu, nebo na obměna Prudentiova díla Psychomachia (Boj o duši), jež ve formě "Nico machia" znamená "Vítězný boj" o život věčný.
Kresba perem a štětcem (170 x 302 mm). Scéna v lesní krajině se sochou bohyně. Skupina nahých žen odhaluje Dianě těhotenství nymfy Kallistó. and Volrábová 2007#, 136-137.
Mědirytina (423 x 279 cm). V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav. and Vlnas 2005, 114-115.
Pieter Stevens v letech 1590 - 1591 pobýval v Itálii, kresba je datována rokem 1592, patrně byl tehdy ještě v Římě, protože studie ruin vznikla nepochybně v terénu. Stevens si svůj italský skicář patrně přivezl do Prahy, některé jeho kresby podle antické architektury použil Egidius Sadeler pro svůj cyklus rytin podle antických památek v Itálii (Sadeler 1606, 42, 45, 47). and Kotalík 1982# n. 86
Bronzová socha Venuše. Nahá bohyně stojí, vedle ní delfín, na něm Amor, kterého Venuše drží za ruce. and Plastika původně tvořila horní část fontány, objednané v Norimberku Kryštofem z Lobkovic pro zahradu Lobkovického paláce na Hradčanech. Sochu získal Valdštejn pro zahradu svého paláce; roku 1648 ji spolu s ostatními sochami odvezli Švédové, r. 1890 byla jako jediná vrácena do Prahy. Její kopie je od r. 1938 na bronzové fontáně před salou terrenou v zahradě Valdštejnského paláce.
Mědirytina (33?8 x 21 cm): nalevo Aineiás (antická zbroj, meč) v pravici Palladium (Minerva se štítem a kopím) s nápisem na podstavci: AENEAS ANCHISA FILIUS, napravo císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj), maršálskou hůl levici, nápis na podstavci: AUGUSTUS DIVI FILIUS. Nad titulem medailon s Vergiliem (vavřínový věnec). Nahoře nalevo sedí žena (vavřínový věnec, dlouhé šaty), v rukou olivovou větvičku a knihu, lze ji vykládat jako Minervu (Verg. georg. 1, 18-19: Minervo, dárkyně oliv/Oleaque Minerva inventrix). Nahoře napravo sedí žena (dlouhé šaty, dvě trubky a palmová ratolest), patrně Fama., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., Fusenig 2010#, č. 93., and Titulní list a mapa podle návrhu Hanse von Aachen v sebraných spisech Vergilia (Vergilius 1599), Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické a Aeneis. Kniha vyšla v Augšpurku u Johanna Pretoria (tiskař Domenicus Custos). Custos Aachenův návrh doplnil o portrét básníka v medailonu nahoře a mapu Augšpurku dole. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia. Mapa viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, mapa. Editorem díla byl Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus z Mostu (odtud přízvisko). Jeho edice Vergilia je považována za vyvrcholení renesančního vergiliovského bádání, je opatřeno bohatým poznámkovým materiálem a prozaickým převyprávěním Aeneidy. Pontanus napsal také ve své době nejobšírnější dílo o poetice (Pontanus 1600), o němž se předpokládá, že ovlivnilo Aachenovy názory na umění. Na vazbu mezi Aachenem a Pontanem ukazuje skutečnost, že Pontanovo dílo bylo jedinou knihou, na níž Aachen spolupracoval. Aachenova kresba k titulnímu listu se dochovala (srov. Göttingen, Vergilius, návrh frontispice).