Další sv. monumentálního díla provází prostřednictvím nadmíru zasvěceného textu i reprodukcí, z nichž 1166 je černobílých a 45 barevných, rozmanitostí výtvarného projevu čtyř století, ve kterých vývoj prodělal cestu mezi dvěma návraty ke klasickým ideálům. Z valné části se studie pohybují na území Evropy, stručně je zastižena i historie umělecké tvorby v Severní a Jižní Americe. Na počátku každého ze čtyř celků, na něž jsou v publikaci vymezené dějiny fázovány, je souhrnná kapitola "Umění, život a ideje". Po ní jsou pak na řadě příspěvky světových odborníků, především francouzských, belgických, italských a španělských.
"Epos o Gilgamešovi je svou základní myšlenkou, hledáním odpovědi na otázku o věčném životě, výrazem mezopotamské kultury právě tak, jako jsou homerské eposy Ilias a Odyssea výrazem kultury řecké. Charakter ústřední osoby nese v sobě rysy faustovského člověka, který nešetří žádné námahy, aby dostal odpověď na palčivou otázku po hodnotě lidského života. Z pesimistické odpovědi jediné však, co září a přetrvává, je pravé, ryzí přátelství." Takto charakterizuje autor překladu epos o uruckém králi Gilgamešovi, pravděpodobně historické osobnosti z doby kolem r. 2700 před n.l. epos, který vznikl spojením dějově nesouvisejících sumerských a starobabylonských epických básní. Přítomné vydání bere za základ nejmladší novoasyrskou verzi z knihovny Aššurbanipalovy a chybějící verše nebo fragmentární pasáže doplňuje starší verzí starobabylónskou, resp. středobabylónskou a chetitskou. V dodatcích se pak pro srovnání uvádějí úryvky ze sumerské, novoasyrské a starobabylónské verze.