Bronzová socha: dva nazí zápasníci, jeden vzpřímený, druhý skloněný , drží se za ruce a snaží se jeden druhého srazit na zem. Mezi nimi keř, o jehož kmen je opřený věnec. Levý zápasník je zobrazen v hlubokém předklonu, zjevně se oběma rukama snaží svého protivníka stáhnout dolů. On je agresorem, začal zápas, zatímco jeho protivník rezolutně odpověděl na jeho akci a úspěšně se hájí. Pravý zápasník stojí pevně oběma nohama na zemi, ale neútočí, uchopil ruce svého protivníka a oběma svýma rukama a snaží se je odtrhnout od svého těla., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Laokoonta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Laokoonta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem, která oslavovala požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II. Adrian de Vries Zápasníky charakterizoval jako Groppa die mideinander ringen/ Skupina těch, kteří navzájem zápasí. Pravý zápasník je evidentně vítěz, protože v příštím okamžiku bude agresor ležet na zemi. Alegorický význam Zápasníků naznačuje vavřínový věnec, který leží na zemi a je určen pro vítěze, který bojoval čestně. Zápasníci Adriana de Vries mohou být vzdáleným ohlasem antické římské sochy (dnes v Uffizi), ale s největší pravděpodobností podobně jako Láokoón oslavují porážku vzbouřených českých stavů v roce 1620.
Na jižní straně věže, do zdi vytesaný latinský nápis., Poche, Preiss 1973#, s. 137., Baťková 1998#, 185-188., and Palindrom (Retroversus legibilia) v římské tradici forma psaní textů, hádanky, které je možné číst v obou směrech stejně. Sotades z Maronea (275 př. Kr. ). Signa te, signa, temere me tangis et angis, Roma tibi subito motibus ibit amor. Podle legendy o sv. Martinovi byla věta pronesena ďáblem, který v podobě osla nesel světce do Říma. Druhá část textu: Roma tibi subito motibus ibit amor je citát pronesený Quintiliane, římským gramatikem a řečníkem.
V roce 1627 Hollar odešel z Prahy do Německa, vstoupil do služeb anglického diplomata Thomase Howarda (1585 - 1646), kde měl za úkol graficky dokumentovat jeho sbírku antik a obrazů. Ženskou bustu vytvořil za svého pobytu v Antwerpách. Busta byla sestavena v 1. třetině 17. století z římských kopií poprsí a hlavy dvou různých řeckých originálů. Toto pasticcio, od roku 1755 dochované ve sbírkách Ashmoleova muzea v Oxfordu, bylo kroužkem učenců hr. Arundela identifikováno jako portrét manželky Marka Aurelia., Antické tradice, s. 104, č.k. 88, and Faustina, manželka Marca Aurelia
Grafika (141 x 220 cm). Figurální scéna v krajině, pod stromem leží umírající Hyacinthus, nad ním se sklání Apollón. and Jeden list z ilustrovaného vydání Ovidiových Proměn (Vídeň, 1641).
Dvorní rada Rudolfa II., J. M. Wacker von Wackenfels vydal po císařově smrti ilustrovaný leták s oslavnou básní na svého panovníka. and Antické tradice, s. 90, č.k. 64
Malba na dubovém dřevě (124, 5 x 180 cm). Scéna v krajině s vodním tokem a koupajícími se nymfami a Dianou. Lovec Aktaión se psy vlevo. and Slavíček 1993#, 213-215.
Malba na měděném plechu (29 x 39 cm). Figurální scéna s Dianou a Aktaiónem v krajině., Slavíček 1993#, 241-242., and Hrabě Felix Vršovec získal před rokem 1718 ze sbírky hraběte Johanna Sept. Jörgera, Norimberk. V nostické sbírce v letech 1718-1945.
Malba na měděném plechu ( 29 x 39 cm). Figurální scéna v krajině. Vlevo, pod baldachýnem, skupina nymf a plastika říčního boha s nádobou na vodu. Jedna ze sedících nymf drží v levé ruce hřeben, v pravici zrcadlo, ve kterém se odráží tvář druhé sedící nymfy. Zády ke skupině Diana, stojí v potoce (ve vlasech perly a srpek měsíce), před ní Aktaion se psem a již rostoucím parožím na hlavě, Diana se chystá vetřelce postříkat vodou z potoka. Vpravo pětice nymf. Nad výjevem dva letící putti., Seifertová, Ševčík 1997#, s. 87, č.k. 8a., Seifertová 2001#, 68, č. k. 58., and Dílo bylo věnováno sběrateli J. S. Jörgerovi, do roku 1718 ve sbírce Felixe hraběte Vršovce, pak ve sbírce hraběte Nostice v Praze. Motiv česající se nymfy je zřejmě převzat z grafiky Aegidia Sadelera podle obrazu Josefa Heintze Diana a Aktaion (Vídeň, Kunsthistorisches Museum).
Kresba perem (94 x 147 cm). Dvoukolový vozík, v něm sedí dvě malé děti, na klíně jednoho z nich sedí malý Bakchus, na hlavě věnec, drží v levé ruce větrník. Vedle vozíku, který táhne běžící chlapec, tančící putto s tamburínou., Neumann 1974#, 197, č. k. 104, obr. 128., Stolárová, Vlnas 2010#, VIII.1, and List vyříznutý ze štambuchu. Kresba vznikla asi v německém prostředí před cestou do Itálie, má ráz vzpomínkového záznamu ze štambuchu, odkud byla vyříznuta.
Olej na dubovém dřevě (49 x 64 cm). Mnohovrstevnatá personifikace, hlavím tématem je zobrazení pěti lidských smyslů: zrak, chť, čich, sluch a hmat, současně však hlavních fází lidského života: mládí, zralý věk, stáří a ročních dob., Slavíček 1993#, 260-261., and Patrně získáno ve Vídni v roce 1678 do sbírky Františka Antonína Berky z Dubé (zemřel 1706), v nostické sbírce doloženo roku 1738/1739. Do NG převedeno v roce 1945.