Východisko: Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení přežití bez progrese onemocnění (PFS), dále celkového přežití (OS) a odpovědi (RR) v souboru pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) léčených první linií paliativní chemoterapie v kombinaci s bevacizumabem. Sekundárním cílem byla analýza toxicity terapie a vyhodnocení vybraných prognostických a prediktivních faktorů. Pacienti a metody: V analýze byly využity některé údaje z registru AVASTIN doplněné o další klinické a laboratorní parametry. Ve vztahu k výsledku terapie jsme analyzovali i následující proměnné: věk, počet metastatických lokalizací, přítomnost mutace KRAS, přítomnost hypertenze jako komorbidity při zahájení léčby a hypertenzní reakci na léčbu bevacizumabem. Výsledky: 202 pacientů s mediánem sledování 9,7M bylo léčeno bevacizumabem (152 pacientů MOÚ a 50 pacientů FTN). Medián přežití bez známek progrese (PFS) byl 11,3 měsíců, medián celkového přežití (OS) 30,6 měsíců. Hypertenze nebyla shledána klinickým prediktivním faktorem účinku bevacizumabu. Negativní dopad na celkové přežití měla přítomnost mutace onkogenu KRAS, která neumožňuje sekvenční terapii cetuximabem. Hlavními nežádoucími účinky byly hypertenze a tromboembolické příhody. Závěr: V současnosti je terapie bevacizumabem teoreticky indikovaná téměř u všech pacientů s kolorektálním karcinomem léčených v první linii. I když jednoznačné prediktivní faktory pro odpověď na léčbu bevacizumabem dosud nebyly nalezeny, jejich hledání je výzkumnou prioritou vzhledem k vysoké finanční náročnosti antiangiogenní terapie., Background: The primary endpoint of this retrospective analysis was PFS, OS and RR in the group of the patients treated with the first line chemotherapy and bevacizumab. As secondary endopoint we also analysed a treatment toxicity and selected prognostic a and predictive factors. Patients and methods: We analysed data from AVASTIN register completed with a clinical and laboratory informations. In relation with results we analysed: age,, number of metastatic sites, KRAS status and hypertension. Results: Two hundert two pts were treated with chemotherapy and bevacizumab. The median follow up was 9,7months. The median progression-free was 11,3 months, median overall survival 30,6 months. Arterial hypertension didn´t correlate with the clinical outcome… The main adverse events were hypertension and thromboembolic events. Conclusions: Bevacizumab is a common part of the first line treatment of patients with mCRC in the Czech Republic. It should be the main point of interest to find the predictive factors of efficasy because of the high treatment expenses., Radka Obermannová, Tomáš Büchler, Michal Štícha, Jiří Navrátil, Lenka Slamová, Jana Kaňáková, Jitka Abrahámová, Rostislav Vyzula, and Lit.: 8
Eribulin je netaxanový inhibitor dynamiky mikrotubulů. Je syntetickým analogem halichondrinu B. Působením na mikrotubuly eribulin účinkuje antimitoticky v G2/M fázi buněčného cyklu, ničí mitotické vřeténko a způsobuje apoptózu. Specificky inhibuje růstovou fázi mikrotubulů a sekvestruje tubulin v neproduktivní agregáty. V poslední době byly publikovány výsledky preklinického výzkumu „nemitotického“ mechanizmu účinku eribulinu (zejm. vliv na vaskularizaci nádoru, epiteliálně mezenchymální přechod, invazivitu a schopnost migrace)., Eribulin is a non-taxane microtubule dynamics inhibitor. It is a synthetic analogue of halichondrin B. By acting on microtubules, eribulin has an antimitotic effect in the G2/M phase of cell cycle, disrupting the mitotic spindle and inducing apoptosis. It specifically inhibits the growth phase of microtubules and sequesters tubulin in non-productive aggregates. Recently, the results of preclinical research of “non-mitotic” mechanism of action of eribulin (particularly the effect on tumour vascularization, epithelial-mesenchymal transition, invasiveness, and migration ability) have been published., Jitka Abrahámová, Zuzana Donátová, and Literatura
Charakteristika nádorů varlat u souboru 84 pacientů a jejich srovnání s daty udávanými v Národním onkologickém registru a literatuře. Cíl: Srovnání charakteristik a výsledků terapie tumorů varlat v našem souboru pacientů s literaturou. Metody: V období let 2006–2010 jsme u všech pacientů, kteří na našem pracovišti podstoupili radikální orchiektomii, vyhodnotili dobu sledování, věk, dobu trvání příznaků, stranové zastoupení, klinické stadium, typ léčby a její výsledky. Nálezy byly srovnány s daty zveřejněnými v Národním onkologickém registru a články ze zemí různých socioekonomických standardů v Evropě i mimo ni. Výsledky: Soubor tvoří 84 pacientů, u kterých bylo provedeno 87 radikálních orchiektomií pro tumor. Průměrná doba sledování byla 44,9 měs ců (rozmezí 18–76 měsíců). Seminom byl nalezen ve 45 (51,7%), nonseminom v 37 (42,5%) a lymfom v pěti (5,7%) případech. Průměrný věk pacientů se seminomem byl 36 let (rozmezí 20–77 let) a průměrná doba trvání příznaků 14,8 týdnů (1 den– 104 týdnů). Ze 45 nádorů (42 pacientů) bylo 40 ve stadiu I (88,9%), čtyři ve stadiu II (8,9%) a jeden ve stadiu III (2,2%). Z 37 u nás adjuvantně léčených či sledovaných pacientů je 36 v remisi (97,3%) a jeden zemřel na interní komorbiditu po dvouleté remisi. Průměrný věk pacientů s nonseminomem byl 32 let (rozmezí 20–59) a průměrná doba trvání pří- znaků 9,5 týdne (1–52 týdnů). Z 37 nádorů bylo 20 ve stadiu I (54,1%), šest ve stadiu II (16,2%), osm ve stadiu III (21,6%). Z 33 u nás pooperačně léčených či sledovaných pacientů je 32 v remisi (96,9%), jeden zemřel na progresi tumoru. Závěr: Výskyt seminomů v našem souboru je mírně častější než výskyt nonseminomů. Nonseminomy byly zachyceny v pokročilejších stadiích. Kurabilita obou skupin nádorů je dobrá a vzájemně srovnatelná. Naše výsledky jsou srovnatelné s vý- sledky udávanými v západoevropských zemích., Characteristics of testicular tumors in a group of 84 patients and a comparison with data form Czech National Cancer Registry and literature. Aim: To compare characteristics and treatment results of testicular tumours in our group of patients. Methods: Time of follow up, age, duration of symptoms, laterality, clinical stage, treatment modality and its results were evaluated in all patients that underwent radical orchiectomy at our department between 2006 and 2010. Our findings were then compared with information provided in literature Results: A total of 87 radical orchiectomies for tumor were performed on 84 patients. Out of these tumors 45 (51.7 %) were seminomas, 37 (42.5 %) were non seminomas and 5 (5.7 %) were lymphomas. The average time of follow-up was 44,9 months (range 18–76 months). The average age of patients with seminoma was 35 years (range 20–77 years) and the average duration of symptoms was 14,8 weeks (1 day – 104 weeks). Out of 45 seminomas, 40 (88.9%) were in stage I, 4 (8.9%) in stage II, and 1 (2.2%) in stage III. Out of 37 treated or observed patients with seminoma, all reached remission. The average age of patients with non-seminoma was 32 years (range 20–59 years) and the average duration of symptoms was 9,5 weeks (1–52 weeks). Out of 37 non seminomas, 20 (54.1%) were in stage I, 6 (16.2%) in stage II, 8 (21.6%) in stage III. Out of 33 treated patients 32 are in remission (96.9%), 1 patient died of tumor progression. Conclusion: Seminomas were present in a slightly higher number of patients whilst nonseminomas were detected in more advanced stages compared to seminomas. The curability of both groups of tumors is similar and altogether good. Our results were comparable with data from other developed countries., Jiří Stejskal, Zuzana Donátová, Jan Mokriš, Novák Jan, Martin Foldyna, Tomáš Büchler, Martin Kupec, Jitka Abrahámová, Roman Zachoval, and Literatura