Search

Start Over Creator Doležal, Jiří Harvested from CDK

12. Neobvyklá detekce izolované sarkoidózy tracheobronchiálního kmene u pacientky s teplotami nejasného původu pomocí 18F-FDG PET/CT

Creator:
Doležal, Jiří, Slanina, Martin, Kriegler, Tomáš, and Krčálová, Eva
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
Subject:
ženské pohlaví, lidé středního věku, lidé, sarkoidóza--diagnóza--radiografie--radioizotopová diagnostika, fluorodeoxyglukosa F18, obraz - interpretace počítačová, pozitronová emisní tomografie--metody, nemoci průdušnice--diagnóza--radiografie--radioizotopová diagnostika, and výsledek terapie
Language:
Czech and English
Description:
Cíl: Cílem sdělení je prezentovat případ 55leté pacientky s teplotami nejasného původu, u které byla pomocí 18F-FDG PET/CT vyšetření zjištěna izolovaná sarkoidóza tracheobronchiálního kmene bez jakéhokoliv postižení hilových či mediastinálních lymfatických uzlin nebo plicního parenchymu. Metodika: Pacientka vyhledala lékaře pro několik týdnů trvající teploty. Následovalo celé spektrum laboratorních a zobrazovacích vyšetření, které nezjistilo příčinu febrilního stavu. Bylo indikováno 18F-FDG PET/ CT vyšetření, které bylo provedeno v rozsahu od baze lební do poloviny stehen, a to 60 minut po i. v. aplikaci 18F-FDG (406 MBq -5,2 MBq/kg). V identickém rozsahu bylo provedeno monofázické CT zobrazení, s předcházející per os a i.v. aplikaci bolusu kontrastní látky. Výsledky: PET/CT zobrazilo symetrickou difuzní intenzivní akumulací 18F-FDG. Zcela atypicky v mediastinu, v plicích a ani jinde ve vyšetřeném rozsahu nebylo zastiženo ložisko patologicky zvýšené akumulace 18F-FDG. Na základě tohoto nálezu bylo vysloveno vážné podezření na sarkoidózu, která poněkud atypicky postihovala pouze tracheobronchiální kmen, bez postižení lymfatických uzlin mediastina a parenchymu plic. Následná biopsie skutečně prokázala přítomnost sarkoidózy. Pacientka podstoupila léčbu kortikoidy a došlo ke zlepšení klinického stavu a ústupu febrilní. Závěr: 18F-FDG PET/CT vyšetření správně detekovalo neobvyklé izolované postižení tracheobronchiálního kmene sarkoidózou u pacientky s febriliemi nejasného původu a umožnilo zvolit efektivní léčbu, která vedla ke klinickému zlepšení stavu pacientky. Klíčová slova: sarkoidóza, tracheobronchiální kmen, PET/CT, fiuordeoxyglukóza, Aim: To present a rare case report of the unexpected finding of the isolated tracheobronchial sarcoidosis atypically without pulmonary, mediastinal or extrapulmonary impairment on 18F-FDG PET/CT imaging in a 55-year-old woman with the fever of unknown origin (FUO). Methods: The patient was examined for a few weeks for fever of unknown origin. Conventional diagnostics and imaging modalities didn't reveal the cause of the FUO. The woman underwent 18F-FDG PET/CT imaging, which was obtained 60 minutes after intravenous injection of 18F-FDG (406 MBq - 5.2 MBq/kg). The PET scan acquisition time was 2.5 minutes per bed position and seven bed positions were necessary. Contrast-enhanced CT (venous phase) provided both full CT evaluation (including intravenous and oral contrast) and PET attenuation correction. Results: The examination revealed the unexpected intense 18F-FDG uptake in the wall of the tracheobronchial tree without the pulmonary, mediastinal lymph nodes or extrapulmonary 18F-FDG uptake. The PET finding was evaluated as a suspicion on the sarcoidosis which was subsequently proven by biopsy. Conclusion: 18F-FDG PET/CT imaging is an effective diagnostics method in a patient with FUO. In our case report PET-CT detected an isolated tracheobronchial sarcoidosis atypically without pulmonary, mediastinal or extrapulmonary impairment, which resulted in a subsequent successful anti-inflammatory treatment and improved patients management. Key words: tracheobronchial sarcoidosis, positron emission tomography, fluorodeoxyglucose, Doležal J., Slanina M., Kriegler T., Krčálová E., and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

13. Oak decline in southern Moravia: the association between climate change and early and late wood formation in oaks

Creator:
Doležal, Jiří, Mazůrek, Petr, and Klimešová, Jitka
Type:
article and TEXT
Subject:
aridity index, climate-growth relationship, moving response function, pointer years, potential evapotranspiration, Quercus patraea, Quercus robur, severe drought, and tree-ring analysis
Language:
English
Description:
Pedunculate (Quercus robur) and sessile (Quercus patraea) oak, dominant species in European hardwood forests, are declining in many regions throughout Europe and extreme climatic events (summer drought, winter frost) are considered to be key factors contributing to this decline via a negative effect on wood formation. An extensive sampling of scattered oak trees within a landscape of small groves and flower meadows in the White Carpathians, a hilly chain in the warm south-eastern part of the Czech Republic, was undertaken in order to determine the association between growth in diameter and climate over the last 100 years. The association with climate was evaluated by comparing latewood, earlywood and total ring widths with monthly climatic data over the period 1900–2006, using a combination of response function and pointer year analyses. The two approaches clearly showed that late wood growth of oak trees, growing on deep calcium-rich soils, which dry out in summer, is mainly associated with rainfall in May–June, while early wood growth is associated with previous autumn and winter temperatures. Extreme growth years coincided with an abnormally wet or dry May–June periods, which are often associated with cool or hot Junes. Deficient water balances resulting from low rainfall and high temperatures during the summer period are negatively associated with late wood formation and hence total annual growth increment. The results provide support for a crucial role of climate change (decline in rainfall and increase in summer temperatures over the last three decades) among other external factors in the high number of oaks dying prematurely in the White Carpathian wooded grasslands. Prolonged periods of unfavourable climatic conditions cause attenuated trees to become prone to fungal attack and mistletoe hemiparasites, which predispose the oaks to damage or death, especially solitary pedunculate oaks.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/

15. Paliativní analgetická terapie kostních metastáz 186Rheniem-HEDP

Creator:
Doležal, Jiří
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
nádory kostí--diagnóza--farmakoterapie--sekundární, metastázy nádorů, nádory prostaty, nádory prsu, nesnesitelná bolest, rhenium--terapeutické užití, analgetika, nežádoucí účinky léčiv, fixní kombinace léků, radioisotopová scintigrafie, výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče), metaanalýza jako téma, lidé, bolest kostí, metastázy ve skeletu, karcinom prostaty, and karcinom prsu
Language:
Czech and English
Description:
Cíl: prezentovat výsledky paliativní analgetické léčby mnohočetných bolestivých kostních metastáz pomocí 186Rhenia-HEDP u pacientů s hormonálně refrakterním karcinomem prostaty nebo karcinomem prsu. Materiál a metoda: celkem bylo jednorázově i. v. aplikováno 186Rhenium-HEDP u 34 pacientů s bolestivými kostními metastázami (věk 38–82 let, průměr 69 let; 18 hormonálně rezistentní karcinom prostaty, 16 karcinom prsu). Aplikovaná aktivita radiofarmaka činila 1 426 MBq. Za 1 a 3 měsíce po aplikaci byl hodnocen Karnofského index mobility, skóre bolesti (numerická škála bolesti), analgetické skóre (WHO) a hodnoty krevního obrazu. Výsledky: Za 1 měsíc po aplikaci byl významný analgetický efekt u 44 %, částečný analgetický efekt u 21 % a bez efektu bylo 35 % pacientů. Za 3 měsíce po aplikaci byl významný analgetický efekt u 30 %, částečný u 29 % a bez efektu bylo 41 % pacientů. Ústup kostních bolestí byl provázen zlepšením mobility pacienta a poklesem potřebné dávky analgetik. Hematologická toxicita se jevila jako mírná a přechodná. Žádný pacient neměl hematologickou toxicitu 4. stupně (NCI CTC) a pouze čtyři pacienti vykazovali po přechodnou dobu hematologickou toxicitu 3. stupně. Většina pacientů měla toxicitu 1. či 2. stupně. Žádný pacient neměl krvácivé či infekční komplikace. Závěr: Analgetický efekt různého stupně po jedné aplikaci 186Rhenium-HEDP byl pozorován ještě za tři měsíce u 59 % pacientů., Aim: to present results of the 186Rhenium-HEDP systemic radionuclide treatment in patients with hormone-refractory prostate cancer or breast cancer and painful bone metastases. Material and method: Thirty-four patients (aged 38–82, mean 69 years; 18 hormone-refractory prostate cancer, 16 breast cancer) with multiple bone metastases and bone pain received 186Rhenium-HEDP. Applied dosage was 1 426 MBq. Karnofsky performance status, pain score (Numerical Rating Scale), analgesic score (WHO) and blood count were evaluated before and 1 and 3 months after the treatment. Results: Significant pain relief was observed in 44 % and 30 % of patients, mild relief in 21 % and 29 % and no effect in 35 % and 41 % of patients one and three months after administration, respectively. The pain palliation was accompanied by an improvement in mobility and a decrease in necessary dosage of analgetics. Mild and transient bone marrow suppression was observed as a side effect of 186Rhenium- HEDP treatment. None of the patients showed haematological toxicity grade 4, and only 4 patients showed grade 3 (NCI CTC). The majority of patients had haematological toxicity grade 1 or 2. No patient had bleeding or infections complications. Conclusion: After administration of 186Rhenium-HEDP bone pain palliation was observed in 59 % of patients for three months. The haematological toxicity after 186Rhenium-HEDP treatment was mild and transient., Jiří Doležal, and Lit.: 38
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

16. Plant clonal traits, coexistence and turnover in East Ladakh, Trans-Himalaya

Creator:
de Bello, Francesco, Doležal, Jiří, Ricotta, Carlo, and Klimešová, Jitka
Type:
article and TEXT
Subject:
abiotic and biotic factors, functional traits, neutral theory, limiting similarity, Himalaya, and trait divergence and convergence
Language:
English
Description:
To what extent does plant clonality contribute to the assemblage of species in communities? Two apparently contrasting, and largely untested, hypotheses envisage the potential role of plant clonal traits in community assembly: (i) environmental filters constrain coexisting species to have functionally similar traits (i.e. trait convergence); (ii) niche differentiation selects for functionally dissimilar species (i.e. trait divergence) allowing them to exploit different spatial and temporal niches. These hypotheses are assessed using a large dataset of 369 plots (100 m2) covering altitudes between 4100 and 5800 m a.s.l. and including the major vegetation types found in Ladakh, NW Himalaya. Patterns of clonal traits, coexistence and turnover were assessed using a functional diversity partitioning framework in the context of different null models. Functional diversity was expressed both for morphologically delimited clonal growth forms (17 categorical growth forms) and for functionally delimited clonal characters (combining 16 different traits differentiating the 17 growth forms). PERMANOVA revealed that both α (within-plots) and β (between-plots) functional diversity varied across environmental conditions and vegetation types highlighting a filtering effect on clonal traits. Alpha diversity, however, was more stable across habitats than β diversity. Despite the significant turnover of clonal traits across habitats, most of the diversity of clonal traits was found within plots, with a higher trait divergence than expected by chance, which suggests that niche differences determine species coexistence. While both trait convergence and trait divergence were detected, convergence was stronger when using null models that shuffled all species in the regional pool across plots and functional diversity expressed in terms of different clonal growth forms. Divergence, in contrast, was detected mostly when using null models that shuffled species cover across species co-occurring in given plots and considering functional diversity in terms of clonal traits. By detecting both trait convergence and trait divergence this study supports both initial hypotheses and brings new evidence on the relevance of clonal traits as a function of species that both inhabit different environments and coexist.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/

19. Radiační zátěž rukou pracovníků během přípravy a aplikace radiofarmak značených radionuklidem 18F

Creator:
Hudzietzová, Jana, Fülöp, Marko, Sabol, Jozef, and Doležal, Jiří
Format:
braille, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dávka záření, termoluminiscenční dozimetrie--využití, pracovní expozice, ruka--účinky záření, fluorodeoxyglukosa F18, radiofarmaka--klasifikace--škodlivé účinky, nukleární lékařství--pracovní síly, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Cíl: Záměrem práce bylo stanovení lokálního ozáření kůže rukou pracovníků na Oddělení nukleární medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové. Metodika: Pomocí rukavic s 12 termoluminiscenčními dozimetry byla provedena měření u dvou pracovníků připravujících a čtyř pracovníků aplikujících radiofarmakum značené 18F. U každého pracovníka proběhly tři cykly měření (jeden cyklus měření činil 25 natažení či aplikací). Průměrná aktivita na jedno měření činila 9-13 GBq. U každého pracovníka byla zjištěna poloha a hodnota maximálního lokálního ozáření kůže ruky, ze kterého byl proveden odhad maximálního lokálního ozáření za 1 rok. Výsledky: Průměrné lokální ozáření kůže rukou pracovníků připravujících pozitronové radiofarmakum činilo 0,16 ± 0,11 mSv/GBq (levá ruka) a 0,23 ± 0,05 mSv/GBq (pravá ruka). U pracovníků, kteří aplikovali radiofarmakum značené 18F, bylo naměřeno průměrné lokální ozáření kůže ruky 0,41 ±? 0,10 mSv/GBq (levá ruka) a 0,11 ± 0,06 mSv/GBq (pravá ruka). Nejčastější poloha výskytu lokálního maxima ozáření kůže ruky byla špička ukazováčku. Závěr: Z maximálních lokálních hodnot ozáření kůže ruky bylo odhadnuto, že za předpokladu ročního počtu přibližně 600 natažení nebo 260 aplikací radiofarmaka u sledovaných pracovníků nedojde k překročení vyšetřovací úrovně (150 mSv/rok) ani dávkového limitu na kůži (500 mSv/rok)., Aim: The paper is aimed at the assessment of the local skin exposure of hands of workers at the Department of Nuclear Medicine of the Faculty Hospital Hradec Králové. Method: The monitoring, which was carried out using gloves with 12 thermoluminiscent dosimeters, involved two workers preparing and four workers administrating radiopharmaceuticals labelled with 18F. By ever worker took place three cycles of the measurement of application (one cycle of this measurement was 25 preparation or application). The average activity associated with one measurement was in the range of 9-13 GBq. In each worker, the position and maximum local exposure of the skin was determined, based on which the assessment of annual local exposure has been established. Results: The average local skin exposure of workers engaged in the preparation of positron radiopharmaceuticals amounted to 0.16 ± 0.11 mSv/GBq (left hand) and 0.23 ± 0.05 mSv/GBq (right hand). By the workers they applicated radiopharmaceutical 18F was on average measured local exposure of the skin of the hand 0.41 ± 0.10 mSv/GBq (left hand) and 0.11 ± 0.06 mSv/GBq (right hand). The most frequent position, with the occurrence of the maximum skin exposure, was on the index fingertip. Conclusion: From results of the local exposure of hands, it was estimated that under the assumption of annual about 600 applications or 260 administration, the monitored workers it may be presumed that their annual exposure would not exceed the investigation level (150 mSv/y) or dose limit for the skin (500 mSv/y)., Jana Hudzietzová, Marko Fülöp, Jozef Sabol, Jiří Doležal, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

20. Radioiodine treatment of graves' disease - dose/response analysis

Creator:
Čepková, Jitka, Horáček, Jiří, Vižďa, Jaroslav, and Doležal, Jiří
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, časopisecké články, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
vztah dávky záření a odpovědi, ženské pohlaví, Gravesova nemoc--radioterapie, lidé, radioizotopy jodu--terapeutické užití, mužské pohlaví, dávkování radioterapie, retrospektivní studie, and výsledek terapie
Language:
English
Description:
The clinical outcome of 153 Graves' disease patients treated with a wide dose range of radioactive iodine-131 (RAI) was analyzed retrospectively. Six to nine months after the first dose of RAI 60 patients (39%) were hypothyroid (or rather thyroxine-substituted) and 26 (17%) were euthyroid, while 67 patients (44%) did not respond properly: in 32 (21%) their antithyroid drug (ATD) dose could be reduced but not withdrawn (partial response) and 35 (23%) remained hyperthyroid or the same dose of ATD was necessary (no response). The outcome did not correspond significantly to the administered activity of RAI (medians 259, 259, 222, and 259 MBq for hypothyroid, euthyroid, partial, and no response subgroups, respectively), or the activity retained in the gland at 24 h (medians 127, 105, 143, and 152 MBq). The effect was, however, clearly, and in a stepwise pattern, dependent on initial thyroid volume (17, 26, 33 and 35 ml, P < 0.001) or activity per gram tissue retained at 24 h (6.02, 4.95, 4.75, and 4.44 MBq/g, P = 0.002). Also, higher residual level of thyrotoxicosis at the time of RAI treatment was connected with worse outcome. The dose-dependency of outcome was further analyzed. When our sample was divided into tertiles, according to the adjusted dose, the same modest success rates (47%) were seen in the lower and middle tertiles. However, doses higher than 5.88 MBq/g (the upper tertile) resulted in success rate of 75%. Finer division into decils has shown a threshold-like increase in cure rate between the 7th and the 8th decil. In the first 7 decils (doses ≤ 6 MBq/g) the complete response rate was 45 to 50%, in the 8th decil (6.0 to 7.8~MBq/g) it rose to 80% and was not further increased with increasing dose. Direct comparison of higher (> 6 MBq/g, cure rate 80%) and lower (≤ 6 MBq/g, cure rate 46%) doses gave highly significant difference (P < 0.001). With our dosing range we found a dose-dependent clinical outcome that suggests an optimum delivered dose near 6.5 MBq/g, resulting in successful treatment of ca 80% patients. and J. Čepková, J. Horáček, J. Vižďa, J. Doležal
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public