Článek se zabývá rozhlasovými hrami Věry Linhartové a zmiňuje se i o jejich inscenacích. Autorka demonstruje, že hlavním prostředkem výpovědi obou dramat se stává jazyk, který spisovatelka vždy zkoumá ve vztahu k člověku. První část textu sleduje osobitou kritiku „logocentrismu“ v dramatu Překladatel (1969), kde je nastavena paralela mezi aktem překládání a existencí člověka v ontologickém smyslu. Druhá část textu interpretuje Linhartové hledání hranic racionální reprezentace. Drama Přesýpací hodina (1970) totiž zobrazuje lidské myšlení jako palimpsest, který bez možnosti řeči přichází o své metafyzické kvality. Stať dále rozebírá experimentální podstatu her, založenou na minimalistické dějové kompozici, konceptuálně formulovaných postavách a „abstraktním“ časoprostoru, a také spisovatelčin experiment s bytostností literárního díla určeného pro rozhlas, když v dramatech tematizuje problém performativnosti slovního vyjadřování. and The article discusses two radio plays by Věra Linhartová (b. 1938), including their performance. It demonstrates that the chief means of utterance in both plays becomes the language that Linhartová always explores in relation to man. The first part of the text considers the distinctive critique of 'logocentrism' in the play Překladatel (The Translator, 1969), in which a parallel is posited between the act of translating and man considered ontologically. The second part of the article interprets Linhartová's search for the boundaries of rational representation. The play Přesýpací hodina (The Hourglass, 1970) depicts human thinking as a palimpsest, which, when deprived of the possibility of speech, loses its metaphysical quality. The article also analyses the experimental essence of the plays, which consists in their minimalistic plots, conceptually formulated characters, and 'abstract' settings, but also the playwright's experiment with the essentiality of a literary work intended for radio broadcast, when in her dramas she thematizes the problem of the performativity of verbal expression.
The objective of this study is to theoretically define and distinguish between a radio play and radio production. Hence the first part of the paper characterizes the individual components of a radio production (speech, music, sound and silence), its performativity and its basic building block — the acoustic situation arising out of the interaction between the acting and the sound production. In the next section the radio production is considered as a sound composition (by theoretical passages on montage and time and space phenomena) and finally the historical roots of this radio work are also referred to. The second half of the study focuses on the radio play, which it endeavours to analyse primarily on the basis of its relationship to the theatre play. The study then goes on to examine both the structural elements and the types of radio plays and the secondary processes involved in the creation of this literary work: adaptation and dramatization.
Alena Fialová (ed.) ; redaktoři: Alena Fialová (próza), Petr Hruška (poezie), Lenka Jungmannová (drama)., Obsahuje bibliografie, bibliografické odkazy a rejstřík., and Anglické resumé