Cíl. Perkutánní intervence je dnes jednou ze základních metod dosažení hemostázy v traumatologii. Z hlediska péče o zraněné jde především o léčbu krvácení. Výkon navazuje velmi těsně na vyšetření CT, které jednoznačně prokáže aktivní krvácení především do retroperitonea, do oblasti pánve a při poranění parenchymových orgánů dutiny břišní. Cílem sdělení je zhodnotit vlastní zkušenosti s akutní endovaskulární léčbou poranění parenchymových orgánů dutiny břišní, retroperitonea a pánve. Materiál a metodika. Od roku 2008 do konce roku 2011 bylo indikováno k endovaskulární léčbě a následně na Radiologické klinice LF a FN Olomouc léčeno celkem 23 pacientů (17 mužů a 6 žen) s traumatickým krvácením do parenchymových orgánů dutiny břišní, retroperitonea či pánve. Indikací k intervenci bylo vždy aktivní arteriální krvácení sledovatelné při CT vyšetření. Průměrný věk pacientů byl 37,42 let (od 15 do 66 let). Nejčastějším embolizačním materiálem, který jsme použili, byly embolizační spirály, jen ojediněle jsme použili k embolizaci želatinovou pěnu nebo kombinaci spirál a želatinové pěny. Výsledky. U 21 nemocných byla akutní hemostatická intervence definitivní. Primární úspěšnost tedy dosáhla 91,3%. U dvou zraněných byla nutná pro opětovné krvácení reembolizace, která již byla definitivní. Opětovné krvácení je považováno za velkou komplikaci hemostatické embolizace. Během embolizace ani v jejím důsledku nedošlo k žádné jiné velké či malé komplikaci. Počet velkých komplikací tak dosáhl v našem souboru 8,7%. Závěr. Neoperační terapie je dnes preferovaná strategie léčby nemocných s poraněním parenchymatózních orgánů, retroperitonea a pánve. K endovaskulární léčbě jsou indikováni hemo dynamicky stabilní či infuzemi stabilizovaní zranění s aktivním krvácením, arteriovenózní či arterioportální pištěli nebo pseudoaneuryzmatem prokázaným dnes již výhradně pomocí CT vyšetření., Background. Endovascular intervention is the current standard of practice to achieve hemostasis in blunt abdominal trauma. Percutaneous procedure comes after diagnostic CT examination, which is the most effective diagnostic tool to demonstrate active bleeding to the retroperitoneal space, pelvis and abdominal solid organs. The aim of the study is to evaluate endovascular treatment of abdominal solid organ, retroperitoneal and pelvic injuries. Material and method. From 2008 to 2011 23 patients (17 men and 6 women) with traumatic bleeding from abdominal and retroperitoneal solid organs or pelvis were treated on Department of Radiology, University Hospital Olomouc. Indication for embolization was always active arterial bleeding detected on CT examination. Mean age of patients was 37.42 years (range 15-66 years). Coils and microcoils were the most frequently used embolic material. Results. Endovascular treatment was definitive in 21 patients. Primary success rate was 91.3%. Reembolization for rebleeding was needed in two patients. Rebleeding is considered as major complication. No other major or minor complication for hemostatic embolization was seen in our cohort. Major complication rate was 8.7%. Conclusion. Nonoperative management is nowadays preferred strategy of treatment in abdominal solid organ, retroperitoneal and pelvic injuries. Hemodynamically stable or by fluid infusions stabilised patients with active ongoing bleeding, arteriovenous or arterioportal fistula or pseudoaneurysm seen on CT are nowadays indicated for endovascular treatment., Martin Köcher, Marie Černá, Stanislav Buřval, Igor Čižmář, and Literatura 19
The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers. and D. Šaňák, J. Neumann, A. Tomek, D. Školoudík, O. Škoda, R. Mikulík, R. Herzig, D. Václavík, M. Bar, M. Roček, A. Krajina, M. Köcher, F. Charvát, R. Pádr, F. Cihlář
doc. MUDr. Daniel Šaňák, Ph.D., FESO, MUDr. Jiří Neumann, MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., FESO, prof. MUDr. David Školoudík, Ph.D., FESO, MUDr. Ondřej Škoda, Ph.D., doc. MUDr. Robert Mikulík, Ph.D., FESO, prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D, FESO, FEAN, MUDr. Daniel Václavík, Ph.D., doc. MUDr. Michal Bar, Ph.D., FESO, prof. MUDr. Miloslav Roček, CSc., prof. MUDr. Antonín Krajina, CSc., prof. MUDr. Martin Köcher, Ph.D., doc. MUDr. František Charvát, Ph.D., MUDr. Radek Pádr, MUDr. Filip Cihlář, Ph.D. and Literatura
Cíl: Primárním cílem je zjistit, zda nesíťovaný poly(2-hydroxyethylmethakrylát) (PHEMA) je vhodný pro embolizaci pra-vostranného portálního řečiště u pacientů před rozšířenou pravostrannou hepatektomií. Sekundárním cílem je srovnání dvou způsobů určování objemu jater: CT volumetrie a určení objemu jater podle povrchu těla. Metodika: Na třech pracovištích byla prováděna embolizace pravostranné porty látkou PHEMA u celkem 22 pacientů. Výkon byl prováděn retrográdní katetrizací pravostranné porty z transhepatického vpichu. Za průměrně 39,7 (10-120) dní byla zhodnocena hypertrofie levého laloku. Hypertrofie levého laloku byla posuzována vzhledem k objemu celých jater vypočteného CT volumetrií a k objemu jater určeného pomocí povrchu těla. Výsledky: U všech pacientů byl výkon technicky úspěšný a podařilo se uzavřít pravostranné portální řečiště. U 14 pacientů stoupla velikost levého laloku o nejméně pět procent celkového objemu jater. V žádném případě nedošlo ke komplikaci, která by souvisela s typem embolizačního materiálu nebo jeho aplikací. Objemy jaterní tkáně určené dvěma různými metodami se od sebe dosti podstatně liší, zejména u extrémně velkých či extrémně malých jater. Závěr: PHEMA se osvědčil jako vhodný embolizační prostředek pro uzávěr portálního řečiště u pacientů, kteří mají podstoupit rozšířenou hepatektomii, a u kterých se předpokládal příliš malý objem jaterní tkáně po resekci. Obě metody testované k určení objemu jater lze použít, výsledky se ale od sebe mohou dost podstatně lišit., Aim: Primary aim is to find out if PHEMA (2-hydroxymethacrylate) is suitable for embolization of right liver lobe portal vein in patients indicated for extensive right lobe hepatectomy. Secondary aim is to compare two methods of liver volume estimation: standard liver CT volume calculation and liver volume estimation according to body surface area. Method: Embolization of right liver lobe using PHEMA was performed at three different hospitals in total of 22 patients. Embolization was done from transhepatic approach by retrograde portal vein catheterization. After average 39.7 (10-120) days a hypertrophy of left liver lobe was measured. Left liver lobe posthypertrophic volume was compared to total liver volume calculated by two ways - one from CT volumetry, the other one estimated from body surface area. Results: Technical success was achieved in all procedures; right liver lobe portal vein was occluded in all cases. In 14 patients the volume of left liver lobe increased at least by five percent or more of the total liver volume. We did not experience any complication connected to embolization material property or to the way the embolization was performed. Total liver volumes estimated by two methods differ notably especially in extremely small or big liver. Conclusion: PHEMA proved to be suitable material for portal vein embolization in patients indicated to extended right lobe hepatectomy with predicted too small remnant liver volume postoperatively Both methods recommended for calculation of liver volume could be used, but the results could differ significantly., Jan H. Peregrin, Jozef Kováč, Dana Kautznerová, Eva Honsová, Martin Oliverius, Martin Köcher, Marie Černá, Vlastimil Válek, Tomáš Andrašina, Martin Přádný, Jiří Michálek, and Literatura
Cíl: Uzávěr bazilární tepny jako příčina akutní ischemické cévní mozkové příhody je relativně vzácný s výskytem okolo 5-6 %. Neléčený má vysokou letalitu blížící se až 90 %. Cílem naší retrospektivní studie bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu revaskularizační terapie kombinující iniciální intravenózní trombolýzu s přímo navazující mechanickou trombektomií a srovnat její výsledky s dříve používanou intravenózní a kombinovanou intravenózní a intraarteriální trombolýzou v léčbě pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou (iCMP) ve vertebrobazilárním povodí. Metodika: Soubor tvoří všichni po sobě jdoucí pacienti s akutní iCMP a prokázaným uzávěrem arteria basilaris (AB), kteří byli v období od června 2010 do prosince 2013 léčeni standardně intravenózní trombolýzou, na kterou bezprostředně bez čekání na odezvu navázala u všech nemocných mechanická trombektomie systémem Solitaire. Tento soubor pacientů byl srovnán s výsledky dvou souborů pacientů, u kterých byla k léčbě použita buď pouze intravenózní trombolýza (IVT) nebo kombinace intravenózní a intraarteriální trombolýzy (LAT). Rekanalizace byla hodnocena pomocí TICI škály. Výsledný klinický stav byl zhodnocen pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS), a to po 90 dnech. Dobrý klinický výsledek byl definován jako 0-3 body v této škále. Výsledky: Ve sledovaném období bylo léčeno celkem sedm nemocných s prokázaným uzávěrem AB pomocí kombinované revaskularizační terapie. Rekanalizace (TICI 2-3) bylo dosaženo u všech sedmi nemocných (100 %). Výsledný klinický stav byl hodnocen jako dobrý u pěti (71 %) pacientů. Ve srovnání s pacienty léčenými pouze IVT nebo kombinací IVT a IAT měli tito nemocní vyšší počet rekanalizací a lepší výsledný klinický stav (p = 0,142, p = 0,029). Z porovnávaných údajů je patrná významná tendence k obecně lepšímu výsledku ve skupině pacientů léčených mechanickou trombektomií v kombinaci s intravenózní trombolýzou. Závěr: Kombinovaná revaskularizační terapie akutní iCMP v zadní cirkulaci sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie je bezpečná a efektivní. Ze získaných údajů je patrné, že tento způsob léčby má jednoznačnou tendenci k nejlepším výsledkům. K definitivnímu zhodnocení je nutný větší soubor nemocných., Aim: Occlusion of basilar artery (BAO) is a relatively rare cause of an acute ischemic stroke (AIS) with the incidence of 5-6%, however it is associated with a high mortality up to 90% if no treatment is used. The aim of our retrospective study was to assess the safety and efficacy of combined revascularization therapy including initial intravenous thrombolysis (IVT) followed directly by a mechanical thrombectomy and compare the results with IVT alone and with combined thrombolysis (IVT + intraarterial thrombolysis, IAT) in patients with AIS in vertebrobasilar territory. Methods: Study set consisted of consecutive AIS patients with BAO, who were treated with standard IVT and following direct mechanical trombectomy using a stent retriever without waiting for any clinical or radiological improving during IVT. The results were compared with historical controls treated with IVT alone or with combined IVT + IAT. Recanalization was scored using TICI scale and clinical outcome using mRS scale; good outcome was score as 0-3. Results: In total, 7 patients were treated with combination of IVT and stent retriever. Recanalization was achieved in 7 (100%) patients and good 3-month clinical outcome was in 5 (71%) patients. These patients had higher recanalization rate and better outcome than patients treated with IVT alone or with IVT + IAT (p = 0,142, p = 0,029). Thus, apparent trend for better clinical outcome was observed in a group of patients treated with intravenous thrombolysis with a subsequent mechanical thrombectomy. Conclusion: Combined revascularization using IVT and stent retriever seems to be safe and effective treatment for AIS patients with BAO. It is evident that this method of treatment has a clear tendency for the best results. For the definitive evaluation, a larger group of patients is needed., Martin Köcher, Tomáš Dorňák, Daniel Šaňák, Marie Černá, Stanislav Buřval, Vojtěch Prášil, Tomáš Veverka, Michal Král, Jana Zapletalová, and Literatura
Cíl: Cílem je zhodnotit zkušenosti s léčbou aneurysmatu podkolenní tepny stentgraftem. Metodika: V období od června 2011 do října 2014 jsme na našem pracovišti léčili 18 aneurysmat podkolenní tepny u 14 pacientů pomocí stentgraftu. Jednalo se o 13 mužů a jednu ženu ve věku od 50 do 90 let. Věkový průměr byl 70 let, medián 69,5 let. Léčili jsme tři aneurysmata o průměru menším než 2 cm, 12 aneurysmat o průměru 2-5 cm a tři výdutě o průměru větším než 5 cm. Výsledky: Pacienti byli sledováni 2-35 měsíců, průměrná doba sledování byla 13, 4 měsíce, medián 10 měsíců. Technická úspěšnost byla 100 %. Primární průchodnost byla 78 %, sekundární průchodnost byla 94 %. Podle Kaplanovy-Maierovy analýzy byly pravděpodobnost primární průchodnosti za 6 a 12 měsíců po implantaci stentgraftu stejná, a to 75,8 % (95 % CI: 54,6-97,0 %), pravděpodobnost sekundární průchodnosti za 6 a 12 měsíců 94,4 % (95 % CI: 83, 8-100 %). Závěr: Endovaskulární léčba stentgraftem je možnou alternativou chirurgické léčby aneurysmatu podkolenní tepny. Endovaskulární léčba je jednoduchá, bezpečná a účinná., Aim: To evaluate the experience in the treatment of popliteal artery aneurysm with stentgraft. Method: From June 2011 to October 2014, we were treated 18 aneurysms of the popliteal artery in 14 patients using the stentgraft at our department. There were 13 men and one woman aged from 50 to 90 years. The mean age was 70 years. We treated three aneurysms with a diameter of less than 2 cm, 12 aneurysms 2-5 cm in diameter and 3 aneurysms with a diameter greater than 5 cm. Results: Patients were followed-up 2-35 months, mean follow-up was 13.4 months. The technical success rate was 100%. Primary patency was 78%, secondary patency was 94%. According to Kaplan-Maier analysis the probability of primary patency at 6 and 12 months after stentgraft implantation was 75.8 % (95% CI: 54.6 to 97.0%), the probability of secondary patency at 6 and 12 months was 94.4% (95% CI: 83,8-100%). Conclusion: Endovascular treatment with stentgraft is a possible alternative of surgical treatment of popliteal artery aneurysm. Endovascular treatment is simple, safe, and effective., Marie Černá, Martin Köcher, Ondřej Hrbáček, Jana Zapletalová, Vojtěch Prášil, Martin Hazinger, Petr Bachleda, Petr Utíkal, Petr Dráč, Pavel Xinopulos, Jana Janečková, Jiří Herman, Zdeněk Sekanina, and Literatura
Cíl: Stále více literárních údajů přináší přesvědčivé informace o tom, že EVAR může být indikována i u nemocných s rupturou aneurysmatu abdominální aorty (RAAA). Výhodou EVAR při léčbě RAAA je, že umožňuje vyhnout se laparotomii, a předchází tak výraznému snížení krevního tlaku vedoucímu až k cirkulačnímu kolapsu při uvolnění retroperitonea, snižuje kardiorespirační zátěž a minimalizuje ztráty krve. Cílem práce je zhodnotit vlastní zkušenosti s akutní endovaskulární léčbou rupturovaných aneurysmat abdominální aorty či aneurysmat společné kyčelní tepny. Metodika: Od roku 2011 do konce roku 2014 jsme léčili celkem deset nemocných s RAAA nebo rupturou aneurysmatu arteria iliaca communis (RAAIC). Průměrný věk nemocných zahrnutých do souboru byl 69,3 let v rozmezí od 61 do 79 let (medián věku nemocných - 68 let). Sedm nemocných bylo léčeno pro RAAA, tři nemocní pro RAAIC. Výsledky: Celkem u osmi nemocných jsme použili bifurkační stentgraft - u všech sedmi nemocných s RAAA a jednoho nemocného s RAAIC U jednoho ze sedmi nemocných s RAAA byla pro délku proximálního krčku 5 mm použita chimney technika. U dvou nemocných bylo možné řešit RAAIC pouze pomocí tubulárního stentgraftu. Primární technická úspěšnost dosáhla v našem souboru 100%, perioperační letalita 20 %. Průměrná doba dalšího sledování nemocných v době zpracování souboru byla 13,5 měsíců, v rozmezí od 10 do 38 měsíců. Déle než 1 rok bylo sledováno sedm nemocných. Z pozdních komplikací jsme u jednoho nemocného zaznamenali endoleak typu II bez zvětšování vaku aneurysmatu. Jedenkrát jsme zaznamenali uzávěr raménka bifurkačního stentgraftu. Závěr: Na základě našich zkušeností a literárních výsledků jsou na našem pracovišti v současné době hemodynamicky stabilní pacienti s RAAA a RAAIC a vhodnou morfologií indikováni k endovaskulární léčbě., Aim: In comparison with open surgery the endovascular treatment of ruptured abdominal aortic aneurysm can avoid laparotomy with subsequent significant blood pressure drop leading to the circulation collapse while releasing of the retroperitoneum, can reduce cardiopulmonary complications and minimize blood loss. The aim of the study is to evaluate our own experience with acute endovascular treatment of ruptured abdominal aortic aneurysm and common iliac artery aneurysm. Methods: From the year 2011 to December 2014 10 patients with average age of 69.3 years (range 61-79 years, median - 68 years) were treated for ruptured abdominal aortic aneurysm and common iliac artery aneurysm (RCIAA). Seven patients were treated for ruptured abdominal aortic aneurysm and three patients for ruptured common iliac artery aneurysm. Results: We used the bifurcated stentgraft in eight patients Results: in all seven patients with RAAA and in one patient with RCIAA. In one of the seven patients with RAAA chimney technique was used. In two patients with RAAIC tubular stent-graft only can be used. Primary technical success was achieved in 100% of patients, perioperative mortality 20%. Patients were followed-up 10-38 months, mean follow-up was 13.5 months. Seven patients were observed more than one year. Secondary endoleak type II was found at follow-up CT in one patient. In one patient thrombosis stent-graft leg was found during follow-up. Conclusion: Based on our experience and literature results in our department currently all hemodynamically stable patients with ruptured abdominal aortic aneurysm or ruptured common iliac artery aneurysm and suitable morphology are indicated for endovascular treatment., Martin Köcher, Petr Utíkal, Petr Dráč, Marie Černá, Petr Bachleda, Vojtěch Prášil, Martin Hazlinger, and Literatura
Cíl: Cílem práce je zhodnotit endovaskulární léčbu iatrogenních poranění renálních tepen. Metodika: Od listopadu 2005 do listopadu 2013 jsme na našem pracovišti léčili jedenáct pacientů s iatrogenním poraněním renálních tepen. Jednalo se o pět žen a šest mužů ve věku od 45 do 71 let, věkový průměr byl 57, 8 roků. K iatrogennímu poranění došlo u šesti pacientů při perkutánní extrakci konkrementu, u dvou nemocných při parciální nefrektomii, u jedné nemocné při perkutánní nefrostomii a u dvou pacientů při biopsii transplantované ledviny. U sedmi pacientů bylo příčinou hematurie pseudoaneuryzma, u tří nemocných pseudoaneuryzma s arteriovenózní pištěli a u jednoho nemocného arteriovenózní pištěl. Vždy byly poraněny periferní větve renální tepny. U všech nemocných byly k embolizaci použity spirály. Výsledky: Technická úspěšnost v našem souboru byla 100%. U všech nemocných došlo k zástavě krvácení a u nemocných s transplantovanou ledvinou se zlepšila funkce. Nedošlo k žádné závažné komplikaci. Závěr: Endovaskulární léčba iatrogenních poranění renálních tepen je jednoduchá, bezpečná a velmi účinná., Aim: To evaluate the outcome of endovascular treatment of iatrogenic injury of renal arteries. Method: From November 2005 to November 2013 we treated 11 patients with iatrogenic injury of renal arteries. There were 5 women and 6 men, aged from 45 to 71; the average age was 57.8 years. Cause of injury was percutaneous extraction of concrements in 6 patients, partial nephrectomy in 2 patients and biopsy of transplant kidney in 2 patients. All patients had hematuria. Source of hematuria was pseudoaneurysm in 7 patients, pseudoaenurysm and arteriovenous fistula in 3 patients and arteriovenous fistula in one patient. Peripheral branches were injured in all patients. Renal injury was managed by coil embolization in all cases. Results: Technical success was achieved in 100%. Clinical success (stop hematuria, hemodynamic stability, improved function of transplant kidneys) was 100%. No major complication was found. Conclusion: Endovascular treatment of iatrogenic injury of renal arteries is simple, safe and very effective., Marie Černá, Martin Köcher, Vojtěch Prášil, Stanislav Buřval, David Hradil, František Hruška, Vladimír Študent jr., and Literatura
Cíl. Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou stále jednou z nejčastějších příčin mortality a morbidity postihující i mladší populaci v produktivním věku. Klíčovým faktorem ovlivňujícím prognózu po iCMP je včasná rekanalizace uzavřené mozkové tepny s obnovením perfuze v postižené mozkové tkáni. Cílem práce bylo zhodnocení bezpečnosti a efektivity kombinované revaskularizační terapie sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie u pacientů s akutní iCMP a uzávěrem mozkové tepny. Metoda. Do souboru pacientů byli zařazeni všichni po sobě jdoucí pacienti s akutní iCMP a prokázaným uzávěrem střední mozkové tepny v úseku M1-2 nebo distální části arteria carotis interna nebo uzávěrem arteria basilaris, a to v období od června 2010 do dubna 2012. Všichni nemocní byli léčeni kombinovanou revaskularizační terapií, tzn. iniciální intravenózní trombolýzou a přímo navazující mechanickou trombektomií systémem Solitaire. Iniciální stupeň neurologického deficitu byl stanoven pomocí NIHSS skóre. Výsledný klinický stav byl zhodnocen po 90 dnech pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Výsledky. Do souboru bylo podle kritérií zařazeno 50 pacientů (průměrný věk 66, 8 ? 14,6 roku) se vstupním mediánem NIHSS skóre 18,0 (8-32). Rekanalizace (TICI 2A, B a 3) bylo dosaženo u 94 % pacientů, kompletní rekanalizace (TICI 3) u 72% pacientů. Průměrný rekanalizační čas (čas od začátku symptomů do dosažení maximální rekanalizace) byl v našem souboru 244,2 ? 87,9 minut. Symptomatické intracerebrální krvácení se vyskytlo u 6 % pacientů. Medián mRS po 90 dnech byl v našem souboru 1, 60 % pacientů mělo devadesátidenní klinický výsledek dle mRS hodnocen jako dobrý (mRS 0-2). Tříměsíční mortalita byla ve sledovaném souboru 14 %. Závěr. Kombinovaná revaskularizační terapie akutní iCMP sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie je bezpečná a efektivní. Okamžité provedení mechanické tromektomie po iniciální intravenózní trombolýze vede k výraznému zkrácení rekanalizačního času, který je rozhodující pro dobrý klinický výsledek u pacientů intervenovaných pro akutní ischemickou cévní mozkovou příhodu., Aim. Ischemic stroke is today one of the leading causes of mortality and morbidity and affects even a younger population of working age. A key factor influencing prognosis after ischemic stroke is early recanalization of close cerebral artery and reperfusion in the affected brain tissue. The aim of our study is to evaluate the safety and effectiveness of re-vascularization combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy in the treatment of patients with acute ischemic stroke. Methods. Consecutive non-selected acute ischemic stroke patients with baseline CTA or MRA documented occlusion of middle cerebral artery (MCA) (segment M1-2) or distal part of internal carotid artery (ICA) or basilar artery (BA) and treated between June 2010 and April 2012 at our stroke center were included in the study. All patiens were treated by combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy by Solitaire stent. Stroke severity was assessed using National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS), 90-day clinical outcome using modified Rankin Scale (mRS). Results. Fifty enrolled patients (mean age 66.8 ? 14.6 years) had baseline median NIHSS 18.0 (8-32). Overall recanalization (TICI 2A, B and 3) was achieved in 94% of patients, complete (TICI 3) in 72% of patients. The mean time from stroke onset-to-maximal recanalization was 244.2 ? 87.9 min. Symptomatic intracerebral hemorrhage occurred in 6% of patients. The median mRS score at 90 days was 1 and 60% patients had good outcome (mRS 0-2). Overall 3-month mortality was 14%. Conclusion. Combined revascularization therapy of acute ischemic stroke consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy is safe and effective. Immediate performing of the mechanical thrombectomy after initial intravenous thrombolysis leads to a significant reduction of recanalization time, which is critical for good clinical outcome in patients treated for acute ischemic stroke., Köcher M, Šaňák D, Černá M, Buřval S, Prášil V, Veverka T, Král, and Literatura